Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 230/2020-38
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 43 609,67 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 43 609,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 41 868,44 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 43 609,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 41 868,44 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalované zaplacení částky 43 609,67 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 17. 6. 2013 smlouvu číslo o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěrový rámec, ze kterého žalovaná celkem vyčerpala 135 442 Kč, který se zavázala zaplatit ve splátkách včetně sjednaného příslušenství. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy, zejména nevrátila poskytnuté finanční prostředky dohodnutým způsobem, žalobkyně od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 45 029,10 Kč, smluvní pokuty ve výši 89,94 Kč, pojistného ve výši 249,50 Kč a úroku ve výši 1 741,23 Kč, od čehož byla odečtena splátka uhrazená žalovanou. Žalobkyně dále požaduje rovněž zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z jistiny, poplatků, pojistného a smluvní pokuty od datum do zaplacení.
2. Žalovaná žádala o možnost hradit dluh ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně s ohledem na její nepříznivou finanční situaci.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud z předložených listin zjistil následující skutkový stav.
5. Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo dne 17. 6. 2013. V části C. se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč, který mohla žalobkyně navýšit až na 100 000 Kč, a kartu k jeho čerpání. Žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr měsíčními splátkami ve výši 5 % z celkové čerpané částky úvěru, minimálně 500 Kč měsíčně. Úroková sazba byla sjednána jako pohyblivá se základní sazbou ve výši 22,68 % p. a. Ve smlouvě bylo sjednáno i pojištění a žalovaná se zavázala hradit pojistné 3,34 % ze sjednané měsíční splátky. Součástí úvěrové smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. V čl. VII.3 obchodních podmínek bylo stanoveno, že v případě, že se klient dostane do prodlení s úhradou dvou a více splátek úvěru nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, má poskytovatel úvěru právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Podle všeobecných podmínek žalobkyně (čl. VIII.3) platí, že není-li poskytnutý úvěr splácen včas, je žalobkyně oprávněna nárokovat smluvní pokutu ve výši až 20 % z každé nesplacené částky, s níž je dlužník v prodlení delším než 30 dnů. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 400 Kč při spuštění vymáhacího procesu a 800 Kč za jeho opětovné spuštění.
6. Z výpisu z účtu číslo vyplývá, že žalovaná čerpala z úvěrového rámce finanční prostředky průběžně v celkové výši 135 442 Kč. Žalovaná hradila poslední splátku na svůj dluh 22. 4. 2020 a celkově uhradila 146 719 Kč.
7. Dopisem ze dne 26. 6. 2020, který byl dle podacího archu odeslán téhož dne, žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek. Upozornila také, že ke dni 31. 7. 2020 se stává celý dluh splatným. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 8. 2020, která byla dle podacího archu odeslána 4. 8. 2020, pak žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 43 609,67 Kč. Částka se skládá z jistiny ve výši 45 029,10 Kč, smluvní pokuty ve výši 89,84 Kč, pojistného ve výši 249,50 Kč a úroků ve výši 1 741,23 Kč.
8. Žalovaná ve smlouvě uvedla příjmy ve výši 10 000 Kč a výdaje 0 Kč.
9. Dle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se smlouva o úvěru řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu obchodním zákoníkem.
10. Dle ustanovení § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle ustanovení § 502 odst. 1 věta první obchodního zákoníku je dlužník povinen od doby poskytnutí peněžních prostředků platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.
12. Dle ustanovení § 365 věty první obchodního zákoníku je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. V souladu s § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.
13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinného od 25. 2. 2013, dále jen zákon o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
14. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
16. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu § 497 a násl. obch. zák., na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec až do výše 100 000 Kč. Žalobkyně si své povinnosti ze smlouvy splnila, neboť žalované úvěr ve shora uvedené výši umožnila čerpat. Žalovaná však svým povinnostem nedostála, když sjednané splátky nehradila řádně a včas.
17. Jelikož žalovaná v těchto vztazích vystupuje jako spotřebitel, je proto nutné aplikovat také zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinný od 25. 2. 2013, kdy v § 9 tohoto zákona je stanovena povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
18. Je obecně známo, že banky i nebankovní poskytovatelé úvěrů, jejichž motivací je výnos z úroků jako ceny peněz při očekávání řádného splacení úvěru, obecně vyžadují k posouzení úvěruschopnosti doložení bonity klienta zejména právě doklady, jako je potvrzení o zaměstnání, výpisy z účtu žadatele, s tím, že pokud k uvedenému doložení nedojde, úvěr neposkytnou.
19. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Poskytování úvěrů bez doložení bonity je navíc aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situaci dluhových spirál, zpeněžování obydlí dlužníků„ nad jejich hlavami“, generování zisku z nákladů při vymáhání. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Právě prevence těchto negativ byla evidentním účelem zakotvení požadavku odborné péče do § 9 odst. 1 ZSÚ (jakož i k jeho následné novelizaci zákonem č. 43/2013 Sb. – srov. jeho důvodovou zprávu – parlamentní tisk 781/0, www.psp.cz). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1
zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud. Lze proto uzavřít, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.) (srov. judikaturu 22 A 22/2013 – 19, Krajský soud v Ostravě, ze dne 29. 1. 2015).
20. Ze zákaznické karty nebylo zřejmé, zda si právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně uvěřovala příjmy a výdaje žalované, když v zákaznické kartě žalovaná uváděla, že má příjmy ze zaměstnání ve výši 10 000 Kč, avšak dokument k tomuto chybí. Žalovaná zároveň uvedla, že nemá žádné výdaje na bydlení a nemá žádný úvěr. Zároveň není zřejmé, jakým způsobem si žalobkyně ověřovala další výdaje žalované. Předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřovala výdaje žalované, když nepředložila, že by bylo nahlíženo do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, a zda se žalovaná v těchto databázích nachází či nikoliv, a jak a kde a jakým způsobem vlastně zkoumala jednotlivé výdaje žalované.
21. Pokud poskytovatel úvěru povinnost ověřovat úvěruschopnost dlužníka dostatečně nesplní, obchází zákon, když dostatečně nedbá na práva slabší strany, spotřebitele a využívá jeho nevědomosti a důvěry, že poskytovatel jako odborník dostatečně posoudil jeho příjmy a zhodnotil, zda je schopen splácet a tím poskytovatel zneužil slabšího postavení dlužníka, a tedy ve smyslu § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. , je smlouva neplatná. I když § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně nestanovil, že následkem porušení povinnosti věřitele je absolutní neplatnost, je třeba aplikovat § 588 občanského zákoníku , neboť došlo k narušení veřejného pořádku. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči věřiteli, jak z hlediska vyjednávající a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
22. S ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o zápůjčce má žalobkyně právo v souladu s ust. § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. na vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi částkou, která žalované byla poskytnuta, a kterou vrátila (135 442 Kč – 146 719 Kč). Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná již uhradila více, než byla povinna a soud proto žalobu zcela zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Ve věci byla zcela úspěšná žalovaná, nicméně ze spisu se nepodává, že by jí nějaké náklady řízení vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.