Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 271/2020-22
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 13 490 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 3 742 Kč zastavuje.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v částce 998,63 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do datum, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 856 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 3 742 Kč zastavuje. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v částce 998,63 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 856 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 490 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 21. 6. 2018 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný však finanční prostředky nevrátil a ocitl se v prodlení. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném úhradu úroku z prodlení ve výši 998,63 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 342 Kč, úrok ve výši 2 400 Kč a dále úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 9 % ročně. Žalobkyně následně vzala svou žalobu zpět a požadovala již jen bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 998,63 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od datum do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovaným dne 21. 6. 2018 smlouvu o úvěru číslo na základě níž měla žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit i s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 400 Kč. Na účet č. bankovní účet, který byl ve smlouvě o úvěru číslo označen pro zaslání finančních prostředků pro žalovaného, a ze kterého byla zaslána částka 1 Kč k potvrzení úvěrové smlouvy, byla dne datum zaslána částka 10 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 7. 1. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky. Dle podacího archu bylo žalovanému oznámení odesláno dne 9. 1. 2020. Výzvou ze dne 9. 7. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a výzva byla dle podacího archu odeslána následující den.
5. Při právní kvalifikaci vycházel soud zejména z ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, podle něhož se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovanému poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
7. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně si své povinnosti ze smlouvy o úvěru splnila, neboť žalovanému poskytla úvěr a žalovaný čerpal částku v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný si však své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru neplnil, když sjednané splátky nehradil.
10. Soud však má za to, že s ohledem na žalovaného, jako spotřebitele, je soud povinen zkoumat, zda byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé tohoto zákona vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) dospívá k závěru, že na neplatnost smlouvy o úvěru je nutno nahlížet jako na neplatnost absolutní, neboť nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, dotýká se společnosti jako celku.
11. Pokud poskytovatel úvěru povinnost ověřovat úvěruschopnost dlužníka dostatečně nesplní, obchází zákon, když dostatečně nedbá na práva slabší strany, spotřebitele a využívá jeho nevědomosti a důvěry, že poskytovatel jako odborník dostatečně posoudil jeho příjmy a zhodnotil, zda je schopen splácet a tím poskytovatel zneužil slabšího postavení dlužníka, a tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru., je smlouva neplatná.
12. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně reagovala na výzvu soudu týkající se doložení úvěruschopnosti částečným zpětvzetím žaloby co do příslušenství a nijak neodtvrdila ani nedoložila splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost, soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí, tímto došlo ze strany žalobkyně k obcházení zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně dostatečně nedbala na práva žalovaného jako slabší strany spotřebitele a využila nevědomosti žalovaného a jeho důvěry, že žalobkyně jako poskytovatel a odborník dostatečně posoudila jeho příjmy a zhodnotila, zda je žalovaný schopen úvěr splácet či nikoliv.
13. S ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o zápůjčce má žalobkyně právo v souladu s ust. § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč představující rozdíl mezi částkou, která byla žalovanému poskytnuta a kterou vrátil (10 000 Kč – 0 Kč). Soud vyhověl žalobkyni i co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, avšak až od datum do zaplacení z částky 10 000 Kč (soud vzal za prokázané, že oznámení o postoupení s výzvou k úhradě bylo žalovanému zasláno, a třetího dne po odeslání bylo žalovanému doručeno a následujícího dne se žalovaný ocitl v prodlení). Ve zbylé části soud žalobu zamítl.
14. Jelikož žalobkyně vzala žalobu ohledně smluvní pokuty ve výši 1 342 Kč a úroku ve výši 2 400 Kč zpět, soud ohledně této částky řízení zastavil v souladu s § 96 odst. 1 o.s.ř.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 856 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31 %, kdy částečné zpětvzetí zavinila žalobkyně Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 742 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.