Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 256/2020-28
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 10 349 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 170 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 585,50 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 860,78 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 681,78 Kč od datum do zaplacení, s úrokem v částce 4 708,06 Kč a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 860,78 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 179 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 179 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 170 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 585,50 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 860,78 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 681,78 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem v částce 4 708,06 Kč a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 860,78 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 179 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 179 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 10 349 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, uzavřela se žalovanou dne 30. 4. 2016 smlouvu o půjčce číslo na základě níž žalované poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala k řádnému splácení a to i s úrokem ve výši 1 680 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Tuto svoji povinnost si však neplnila a ocitla se v prodlení. Žalovaná zůstala žalobkyni dlužna na jistině částku 4 139,22 Kč a na poplatcích 6 681,78 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalované zákonný úrok z prodlení ve výši 1 585,5 Kč, zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od datum do zaplacení, a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 7 860,78 Kč od datum do zaplacení, který za období od datum do datum kapitalizovala částkou 4 708,06 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud z předložených listin zjistil následující skutkový stav.
5. Žalovaná a právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba anonymizována dvě slova, SE., dne datum podepsaly smlouvu o půjčce číslo na základě které žalovaná obdržela v den podpisu smlouvy částku 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem ve výši 1 680 Kč, odměnou za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč (cekem tedy 8 880 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 58 týdenních splátkách ve výši 365 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že nedílnou součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky, z jejichž čl. 1 vyplynulo, že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a její výše činí 23,72 % ročně. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila na půjčku 10 821 Kč.
6. Dle zákaznické karty byla žalovaná zaměstnaná s příjmem 15 000 Kč a výdaji 1 300 Kč za nájem či inkaso, 2 000 Kč za splátky a 6 000 Kč za výdaje na domácnost, přičemž v ověřených dokumentech byla zaškrtnuta pracovní smlouva a SIPO. Žalovaná dále uvedla, že má půjčku u jiné společnosti i u právní předchůdkyně a bydlí ve vlastním, vede společnou domácnost s manželem a má 1 (nebo 4, údaj je špatně čitelný) nezaopatřené dítě.
7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což jí bylo oznámeno dopisem z téhož dne obsahujícím zároveň výzvu k úhradě, který byl odeslán dle podacího lístku 7. 1. 2020. Dopisem ze dne 7. 5. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce, aby uhradila dlužnou částku pod hrozbou podání žaloby. Dopis byl dle podacího lístku odeslán dne 10. 5. 2020 na adresu žalované uvedenou ve smlouvě.
8. Dle § 2390 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník “)., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Dle § 2392 odst. 1 obč. zák., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
10. Dle § 1970 obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle ustanovení § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
12. Podle § 547 občanského zákoníku , právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Dle ustanovení § 580 odst. 1 obč. zák je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 obč. zák., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 1879 obč. zák., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinného od 25. 2. 2013, dále jen zákon o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
15. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o půjčce dle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku . Žalované byly při podpisu smlouvy poskytnuty finanční prostředky a žalovaná se zavázala je vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 občanského zákoníku .
16. Jelikož žalovaná v tomto vztahu vystupuje jako spotřebitel ve smyslu § 419 občanského zákoníku , jedná se o spotřebitelskou smlouvu dle § 1810 občanského zákoníku a je proto nutné na ni aplikovat také zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinný od 25. 2. 2013, kdy v § 9 tohoto zákona je stanovena povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
17. Je obecně známo, že banky i nebankovní poskytovatelé úvěrů, jejichž motivací je výnos z úroků jako ceny peněz při očekávání řádného splacení úvěru, obecně vyžadují k posouzení úvěruschopnosti doložení bonity klienta zejména právě doklady, jako je potvrzení o zaměstnání, výpisy z účtu žadatele, s tím, že pokud k uvedenému doložení nedojde, úvěr neposkytnou.
18. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Poskytování úvěrů bez doložení bonity je navíc aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situaci dluhových spirál, zpeněžování obydlí dlužníků„ nad jejich hlavami“, generování zisku z nákladů při vymáhání. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Právě prevence těchto negativ byla evidentním účelem zakotvení požadavku odborné péče do § 9 odst. 1 ZSÚ (jakož i k jeho následné novelizaci zákonem č. 43/2013 Sb. – srov. jeho důvodovou zprávu – parlamentní tisk 781/0, www.psp.cz). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud. Lze proto uzavřít, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.) (srov. judikaturu 22 A 22/2013 – 19, Krajský soud v Ostravě, ze dne 29. 1. 2015).
19. Ze zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdkyni žalobkyně měla být ze strany žalované doložena pracovní smlouva a SIPO. Soudu však nebyly tyto dokumenty předloženy, tedy nemá za dostatečně prokázané, že se s nimi právní předchůdkyně žalobkyně seznámila.
20. Současně ani ze zákaznické karty nebylo zřejmé, zda si právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně uvěřovala výdaje žalované, když v zákaznické kartě žalovaná uváděla, že má výdaje 6 000 Kč na domácnost, 1 300 Kč za nájem či inkaso a 2 000 Kč za splátky, avšak dokument k tomuto chybí. Zároveň není zřejmé, jakým způsobem právní předchůdkyně zohlednila děti žalované a také si neověřovala výši splátek půjčky u jiné společnosti. Předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřovala výdaje žalované, když nepředložila, že by bylo nahlíženo do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, a zda se žalovaná v těchto databázích nachází či nikoliv, a jak a kde a jakým způsobem vlastně zkoumala jednotlivé výdaje žalované.
21. Pokud poskytovatel úvěru povinnost ověřovat úvěruschopnost dlužníka dostatečně nesplní, obchází zákon, když dostatečně nedbá na práva slabší strany, spotřebitele a využívá jeho nevědomosti a důvěry, že poskytovatel jako odborník dostatečně posoudil jeho příjmy a zhodnotil, zda je schopen splácet a tím poskytovatel zneužil slabšího postavení dlužníka, a tedy ve smyslu § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. , je smlouva neplatná. I když § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně nestanovil, že následkem porušení povinnosti věřitele je absolutní neplatnost, je třeba aplikovat § 588 občanského zákoníku , neboť došlo k narušení veřejného pořádku. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči věřiteli, jak z hlediska vyjednávající a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
22. S ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o zápůjčce má žalobkyně právo v souladu s ust. § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. na vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou a splacenou (12 000 – 10 821), a ve zbývajícím rozsahu ohledně nároků na zaplacení úroků a úroků z prodlení jí uplatněné nároky platně nevznikly. Soud vyhověl žalobkyni co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, až od datum do zaplacení (soud vzal za prokázané, že oznámení o postoupení pohledávky spojené s výzvou k úhradě dluhu bylo žalované doručeno třetí den ode dne podání zásilky k přepravě a následující den se žalovaná ocitla v prodlení).
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Při určení poměru úspěchu a neúspěchu ve věci soud ohledně úroku z prodlení a úroku ve výši 20,98 % a 23,72 % ročně vycházel z částek, ke dni vyhlášení rozsudku. Ve věci byla úspěšnější žalovaná, nicméně ze spisu se nepodává, že by jí nějaké náklady řízení vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.