Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 29/2020-36
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 14 286 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 563 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 563 Kč od 22. 2. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 563 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 563 Kč od 22. 2. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývající části se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 14.286 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, právnická osoba dne datum, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 4.495,14 Kč, úroků ve výši 198,40 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1.712,50 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 309,64 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 1.070,32 Kč, smluvní pokuty ve výši 6.500 Kč, úroků a zákonného úroku z prodlení.
Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne datum mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byl úvěr ve výši 10.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 963 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 4.000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 723 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2.500 Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, poplatek za zaslání upomínky ve výši 750 Kč (250 Kč jako účelně vynaložené náklady a 500 Kč jako smluvní pokuta), poplatek za oznámení o postoupení úvěru k vymáhání ve výši 1.500 Kč. Úvěr byl poskytnut s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou na dobu určitou. Z neoznačené tabulky soud zjistil, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 10.400 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Předžalobní výzvou ze dne datum vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu.
Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (neboť se jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli, viz ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Žalobce požadoval po žalovaném vedle dlužné jistiny a úroku též zaplacení úhrady za poskytnutí úvěru, úhrady za vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku a smluvní pokuty. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou (ust. § 1810 a násl. o.z.). Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce zneužil na úkor spotřebitele silnější postavení, v rozporu s dobrými mravy za poskytnutí úvěru ve výši 10.000 Kč požadoval úplatu v celkové výši 8.186 Kč, po odečtení úroku (tedy smluvní úplaty za poskytnutí úvěru) činila další úplata 7.223 Kč. To vše, aniž by to bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu (na to lze usuzovat například i z toho, že byla uzavřena smlouva adhezní, formulářová, jako obecná šablona pro každý jednotlivý případ bez zohlednění případné jedinečnosti každého případu) Celková úplata požadovaná za poskytnutí úvěru činila více jak 80 % jistiny, úplata bez započtení smluvního úroku činila více jak 70 % jistiny, jedná se tak o výši, která je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Stejně tak smluvní pokuta v sjednané výši 0,1 % z dlužné jistiny denně, respektive 500 Kč / 750 Kč za upomínku zcela zjevně neodpovídá významu zajištěné povinnosti a lze v ní spatřovat zneužití silnějšího postavení, nad to odporuje kogentním ustanovením zákona, neboť uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, přičemž souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru (viz ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru) – celková výše úvěru činila 10.000 Kč, žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 6.500 Kč, tedy ve výši převyšující polovinu výše úvěru. Takovému jednání věřitele pak nelze přiznat právní ochranu, je třeba naopak poskytnout ochranu žalovanému jako spotřebiteli, a pro absolutní neplatnost ujednání je třeba žalobu co do úhrady za poskytnutí úvěru, úhrady za vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku a smluvní pokuty zcela zamítnout.
Žalobce dále požadoval smluvní úrok ve výši 15 % ročně. Takové ujednání úroku však ze smlouvy nevyplývá. Smluvní strany sjednaly toliko kapitalizovaný úrok, smluvní úrok pro případ trvání smlouvy nad sjednanou dobu splácení nebyl ujednán. Konstatování, že v závislosti na délce splatnosti 14 měsíců je úrok 15 % p.a., je pouhým plněním informační povinnosti vůči spotřebiteli a nelze na základě něj požadovat smluvní úrok i nad rámec úroku kapitalizovaného sjednanými splátkami. Soud proto žalobu co do smluvního úroku, vyjma části konkrétně sjednané, kapitalizované dobou trvání smlouvy, zamítl.
Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 963 Kč. Žalovaný na dluh uhradil celkem 10.400 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 563 Kč, vzhledem k tomu, že žalovaný je s úhradou této částky v prodlení, bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci tuto částku se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný ze 4 %, žalovaný z 96 %, žalovanému proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 92 % procent nákladů řízení žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.