Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 288/2020-83
Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Bílou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 33 039 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 5 821,76 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni
a) 28 778 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z této částky počínaje od 21. 1. 2020 do zaplacení,
b) částku ve výši 5 295,15 Kč,
c) úrok ve výši 8,41 % p.a. z částky 27 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do části kapitalizovaného úroku ve výši 4 261 Kč a co do části smluvní pokuty ve výši 526,61 Kč, zamítá.
III. Řízení se, co do úroku ve výši 36,13 % p. a. z částky 27 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zastavuje.
IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 16 048 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul jméno příjmení, advokátky se sídlem v obec.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) 28 778 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z této částky počínaje od 21. 1. 2020 do zaplacení, b) částku ve výši 5 295,15 Kč, c) úrok ve výši 8,41 % p.a. z částky 27 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do části kapitalizovaného úroku ve výši 4 261 Kč a co do části smluvní pokuty ve výši 526,61 Kč, zamítá. III. Řízení se, co do úroku ve výši 36,13 % p. a. z částky 27 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zastavuje. IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 16 048 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec].
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 7. 2020 domáhala vydání platebního rozkazu, kterým by soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi účastníky dne datum. Žalobkyně tvrdila, že na základě výše citované smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč, k jehož výplatě, na účet uvedený ve smlouvě, došlo datum. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutý úvěr a úrok za jeho poskytnutí sjednaný ve výši efektivní úrokové sazby 99,57 % p. a. splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 480 Kč splatných vždy do každého 15 dne kalendářního měsíce počínaje listopadem 2019, a to vše dle splátkového kalendáře, tvořícího přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru nezaplatil žalovaný ničeho. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, když se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů hned u první splátky splatné dne 15. 11. 2019. Dne datum tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle § 6.4 úvěrové smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 31 641,48 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu ve výši 31 641,48 Kč v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 21. 1. 2020 až do jejího úplného zaplacení. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Po zesplatnění úvěru a ani po podání žaloby žalovaný nezaplatil ničeho. Ještě před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení dlužníka, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, tj. právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. V daném případě tak jde o právo na zaplacení takové smluvní pokuty u splátek č. 1, 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení v délce 30 dnů, tj. 2 x 499 Kč. Taková smluvní pokuta je dle smluvního ujednání stran splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na jejich zaplacení. Kromě již uvedeného nárokovala žalobkyně ještě i náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč, která je rovněž v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Ke dni podání žaloby tak dle tvrzení žalobkyně žalovaný dlužil novou jistinu úvěru v celkové výši 31 641,48 Kč, což odpovídá dlužné původní jistině úvěru ve výši 27 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 641,48 Kč s příslušenstvím, dále smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, počínaje od 21. 1. 2020 do zaplacení, kterou však žalobkyně požaduje pouze k datu vyhotovení předmětné žaloby, tj. k datu 22. 7. 2020 ve výši 5 821,76 Kč a dále úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 27 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, přičemž žalobkyně požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 71,13 % p. a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě.
2. Podáním ze dne 21. 8. 2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do úroku ve výši 36,13 % p. a. z částky 27 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a navrhla zároveň v tomto rozsahu i částečné zastavení řízení. Žalobkyně tak reagovala na přípis a výzvu soudu odkazující na ustálenou judikaturu Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře v obdobných věcech s tím, že žalobkyní prezentované ujednání účastníků o požadovaných úrocích z úvěru je pro rozpor s dobrými mravy neplatné. Nově tak žalobkyně požadovala zaplacení pohledávky ve výši 33 039 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % p. a. od 21. 1. 2020 do zaplacení, pohledávku ve výši 5 821,76 Kč, úrok ve výši 35 % p. a. z částky 27 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 53 568 Kč, a to vše do tří dnů do právní moci rozsudku.
3. Soudem vydaný platební rozkaz byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a ve věci bylo na den 5. 2. 2021 nařízeno ústní jednání. Na toto jednání se však žalovaný nedostavil, z jednání se neomluvil a ani nepožádal o odročení nařízeného jednání, přičemž soud měl prokázáno doručení předvolání a stejnopisu žaloby žalovanému vhozením do poštovní schránky na adresu dle centrální evidence obyvatel adresa žalovaného. Soud proto jednal bez osobní účasti žalovaného, neboť byly splněny podmínky ustn. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vyšel z obsahu spisu a z důkazů v řízení provedených.
4. Pokud se žalobkyně domáhala vydání rozsudku pro zmeškání, soud tomuto návrhu nevyhověl, neboť žalovaný nebyl v rámci předvolání, které mu bylo doručováno, upozorněn na možnost vydání rozsudku pro zmeškání a zároveň nebyly splněny podmínky ustn. § 153b) odst. 3 o. s. ř., když soud v dané věci neshledal podmínky pro případné uzavření či schválení smíru, neboť část nároku požadovaného žalobkyní je v rozporu s dobrými mravy či se dobrým mravům příčí. Za účelem zjištění skutkového stavu věci provedl soud dokazování listinami, které předložila žalobkyně. Tyto důkazy následně hodnotil dle § 132 a násl. o. s. ř. a vyvodil z nich tyto skutkové a posléze i právní závěry.
5. Smlouvou o úvěru číslo ze dne datum (dále jen smlouva), oznámením věřitele o schválení úvěru, včetně dodejky, předsmluvním formulářem, splátkovým kalendářem ke smlouvě, kartou klienta a dokladem o vyplacení úvěru ze dne datum má soud prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se sjednaným efektivním úrokem ve výši 99,57 % p. a. splácet v 18 měsíčních splátkách po 2 480 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje od listopadu 2019. Pokud jde o úročení úvěru, žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 99,57 % p. a., úroková sazba byla dohodnuta jako pevná po celou dobu splácení úvěru. V bodě 2.2 si smluvní strany sjednaly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Takový úrok pak pokračuje a běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá i nadále k původní nesplatné jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplní úhrady. Dále si smluvní strany v době 2.2 smlouvy sjednaly, že výše úroku za poskytnutí úvěru je limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 53 568 Kč. Podle bodu 6.1 smlouvy, pokud se klient dostane do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i její části o délce 30 dnů, vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitne žalovaný v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2 smlouvy má žalobkyně, jako poskytovatel, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením dlužníka. Výše těchto nákladů činí u každé další splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dne datum poskytla žalobkyně žalovanému částku 27 000 Kč, na úhradu poskytnutého úvěru neuhradil žalovaný ničeho. Dle bodu 6.3 písm. b) smlouvy, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. k tomuto dni se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 části B) smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Výzvou k zaplacení ze dne 16. 12. 2019 a ze dne 15. 1. 2020 má soud prokázáno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužných částek, tj. splátky 1, 2, a při druhé výzvě splátky 1 – 3, které měl řádně hradit dle přílohy ke smlouvě – splátkového kalendáře a také smluvní pokuty ve výši 998 Kč a nákladů vzniklých z prodlení ve výši 400 Kč Ani na základě těchto výzev žalovaný ničeho nezaplatil, a proto dne 19. 1. 2020 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru. K úhradě vzniklého dluhu byl žalovaný rovněž vyzván předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 3. 7. 2020 a byl zároveň upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Provedeným dokazováním má soud rovněž prokázáno, že žalobkyně předtím, než poskytla žalovanému úvěr, prověřovala si schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, dále databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů jako např. doklady o příjmech, prohlášení žalovaného apod. Uvedenými listinami měla žalobkyně prokázáno, že volné zdroje žalovaného ke splácení jsou dostatečné. Žalobkyně dále prověřovala úvěrovou historii žalovaného z databází SOLUS, NRKI (nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, informací z dotazových registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta, se žalobkyně rozhodla žalovanému úvěr poskytnout. Žalobkyně si dále prověřila, zda nebyl žalovaný v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, dále si žalobkyně ověřovala, že žalovaný neměl u ní žádnou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající se žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Ze statistického seznamu České národní banky – úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami v domácnosti v ČR vyplývá, že za říjen 2019 činila průměrná sazba úroků z úvěru poskytovaná domácnostem v ČR 8,41 % ročně.
6. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkové závěry. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč a žalovaný se tento úvěr zavázal spolu s úroky z úvěru hradit v dohodnutých splátkách po 2 480 Kč měsíčně. Žalovaný smluvní ujednání nedodržel, splátky úvěru nehradil včas a řádně a ocitl se tak s jejich splácením v prodlení, proto žalobkyně v souladu s ustn. § 1977 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) od úvěrové smlouvy odstoupil. Vzhledem k tomu, že ani přes výzvy k zaplacení nebyly dlužné částky uhrazeny, uplatňuje žalobkyně dlužnou jistinu ve výši 31 641,48 Kč, tj. ve výši dlužné původní jistiny ve výši 27 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 641,48 Kč s příslušenstvím, dále smluvní pokuty účtované dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru vyčíslenou ke dni podepsání žaloby, tj. ke dni 22. 7. 2020 ve výši 5 821,76 Kč a úrok z úvěru ve výši 71,13 % p. a. z částky 27 000 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení.
7. Po právní stránce nahlížel soud na daný případ ve smyslu ustn. § 2395 o. z., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustn. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z., poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustn. § 2048 o. z., ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ustn. § 2049 o. z., zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku.
8. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z., soudu přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1802 o. z., mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
9. Pro učinění závěru o tom, zda nárok žalobkyně je důvodný zcela či pouze částečně, bylo podstatné to, že obdobné spory byly již podrobeny přezkumu Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, a to např. v rozsudcích ze dne 28. 2. 2019 č. j. 15 Co 33/2019, ze dne 9. 5. 2018 č. j. 15 Co 119/2018-64 či ze dne 22. 3. 2018 č.j. 15 Co 86/2018-19. Závěry vyslovené odvolacím soudem v těchto věcech byly vodítkem i pro rozhodnutí soudu v dané věci. Na základě provedeného dokazování za současného použití ustálené judikatury má soud za to, že žaloba je důvodná pouze částečně tak, jak vyplývá z výrokové části tohoto rozsudku. Soud rozhodl v souladu s názorem Nejvyššího soudu v ČR prezentovaný např. v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, zejména pak v souladu s rozhodnutím sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve kterém nejvyšší soud vyslovil názor, že:„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“. Obdobně postupoval soud, i pokud jde o otázku dobrých mravů, které se věnovalo např. rozhodnutí Nejvyšší soudu sp. zn. 21 Cdo 486/2002, ve kterém nejvyšší soud uzavřel, že:„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Dále např. dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroků z prodlení, je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení (srovnání shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2008 sp. zn. 32 Cdo 3010/2007 a obdobně rozsudek ze dne 11. srpna 2005 sp. zn. 33 Odo 875/2005). Nejvyšší soud ČR ve svých mnohých rozhodnutí zastává názor, že uzavřou-li účastníci smlouvy ujednání o výši úroků neplatně, má věřitel právo na úroky v obvyklé výši, a to za účinnosti občanského zákoníku ve smyslu ustn. § 1802 o. z.
10. V dané věci bylo provedeným dokazováním prokázáno, že účastníci si smlouvou o úvěru uzavřenou dne datum sjednali efektivní úrokovou sazbu ve výši 99,57 % p. a., což představuje nominální úrokovou sazbu ve výši 71,13 % p. a. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období říjen 2019 činila pro korunové úvěrové poskytnutými bankami v domácnostech ČR na spotřebu v průměru 8,41 % ročně. Dohodnutá výše úroků 71,13 % p. a. tedy podstatně převyšuje (téměř devítinásobně) tuto obvyklou úrokovou míru, což vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy a je tedy neplatné. Tento závěr je v souladu s předchozími rozhodnutími odvolacího soudu, kdy jako neplatné byly shledány sjednané úroky v obdobné výši. Nemůže přitom obstát argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků a důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy.„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 o. z. neplatnost právního jednání ve spojení s ustn. § 588 o. z. je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.“. Na takové posouzení pak nemá žádný vliv ustn. § 1793 o. z. nebo 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K témuž právnímu závěru dospěla též všechna výše uvedená rozhodnutí odvolacího soudu. Jedná se přitom o důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, a proto soud považuje ve smyslu § 576 o. z. za neplatnou jen tu část uvedené smlouvy úvěru, kdy byly sjednány úroky z úvěru v nemravné výši 71,13 % p. a. I zde se jedná o shodný právní závěr, jaký je i ve všech výše uvedených rozhodnutích odvolacího soudu. Protože žalovaný poskytnutý úvěr vyčerpal, avšak řádně jej nesplácel, bylo zesplatnění úvěru po právu a žalovanému vznikla povinnost jej zcela zaplatit, a to co do dlužné jistiny, nákladů a smluvních pokut, i co do úroků.
11. Jelikož žalovaný v daném případě nezaplatil ani jednu splátku úroku, je nárok žalobce na zaplacení celé původní jistiny ve výši 27 000 Kč důvodný. Vzhledem k výše uvedenému (pokud jde o úroky) však soud musel přepočítat dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru, když žalobkyně má nárok na úroky v obvyklé výši (§ 1802 o. z.), ale v žalobě vycházela z nemravného úroku z úvěru ve výši 71,13 % p. a.. Za důvodnou proto soud považuje toliko částku 28 778 Kč odpovídající úroku 8,41 % p. a. zahrnující v sobě původní jistinu ve výši 27 000 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 8,41 % p. a. ve výši 380 Kč. Dále 2x 499 Kč, tj. 998 Kč za zaplacení smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, dále 2x 200 Kč, tj. 400 Kč na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy, kdy žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. V součtu se tedy jedná o již výše uvedenou částku 28 778 Kč, kterou soud považuje za důvodnou. Dále považuje soud za důvodnou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za dobu od 21. 1. 2020 do 22. 7. 2020 ve výši 5 295,15 Kč a rovněž tak úrok ve výši 8,41 % p. a. z částky 27 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. S ohledem na výše prezentované názory pak soud žalobu co do části kapitalizovaného úroku ve výši 4 261 Kč a co do části smluvní pokuty ve výši 526,61 Kč zamítl. Zároveň zastavil řízení co do úroku ve výši 36,13 % p. a. z částky 27 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, neboť v tomto rozsahu již žalobní nárok omezila žalobkyně a navrhla soudu částečné zastavení řízení.
12. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v situaci, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 87,6 %, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 12,4 %. Rozdíl úspěchu a neúspěchu pak činí 75,2 %, zaokrouhleno na 75 % ve prospěch žalobkyně. Soud tedy rozhodl., že žalobkyně má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 75 %. Ty jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 943 Kč, dále náklady za právní zastoupení účtované v souladu s vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění za 5 úkonů právní služby po 2 660 Kč (§ 7 advokátního tarifu), tj. 13 300 Kč, dále 5x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT) ve výši 1 500 Kč, dále jízdné za cestu z obec do obec a zpět v délce 121 km vykonané osobním vozidlem Alfa Romeo 166, registrační značka, při průměrné spotřebě benzínu Natural 95 10,27 litrů na 100 km, při vyhláškové ceně paliva 27,80 Kč za 1 litr a náhradním koeficientu 4,40 Kč za 1 km, celkem ve výši 878 Kč, dále 400 Kč za promeškaný čas v délce 4 započatých půlhodin (§ 14 odst. 3 AT), vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 3 376,38 Kč. V součtu tedy žalobkyní uplatněné a doložené náklady ve výši 21 397,38 Kč 75 % z této částky pak činí 16 048 Kč a právě tuto částku uložil soud neúspěšnému žalovanému úspěšné žalobkyni na nákladech řízení nahradit.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.