Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 303/2020-51

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 9 920 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 587 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 14. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 4 333 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 14. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 236 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 587 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 14. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 4 333 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 14. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 236 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 9. 10. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 9 920 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 11. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být dle žaloby uzavřena dne 16. 10. 2019 mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve lhůtě do 13. 11. 2019 a současně v téže lhůtě zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 920 Kč. Tuto svou povinnost však doposud ani částečně nesplnil. Pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce byla jejím právním předchůdcem postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v  , v účinném znění (dále jen„ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi ním a žalovaným dne 16. 10. 2019 poskytl téhož dne bezhotovostním převodem ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. bankovní účet uvedeného ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že ve lhůtě do 13. 11. 2019 vrátí poskytnutou jistinu zápůjčky a současně zaplatí poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky. V čl. 1 smlouvy bylo sjednáno, že výše poplatku činí 4 920 Kč před slevou a 1 640 Kč po slevě, přičemž v případě, že žalovaný splatí celkovou dle smlouvy splatnou částku předčasně nebo se dostane do prodlení, sleva se na poplatek nevztahuje a žalovaný je povinen jej uhradit v celé výši před slevou. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně vzniklá z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 15. 4. 2020 postoupena na žalobkyni. O této skutečnosti právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného v dopise ze 7. 5. 2020, jehož prostřednictvím vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 9 760 Kč ve lhůtě tří dnů na účet žalobkyně. Předžalobní výzvou z téhož data byl žalovaný vyzván k úhradě uvedeného dluhu a nákladů právního zastoupení ve výši 6 534 Kč též přímo žalobkyní.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).

6. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

Podle § 1802 o. z. platí, že mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

Podle § 122 odst. 1 ZSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze

a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,

b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo

c) smluvní pokutu.

Podle § 122 odst. 2 věty prvé ZSÚ uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

Podle § 122 odst. 3 ZSÚ souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výši spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

7. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o zápůjčce, svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o zápůjčce uzavřenou ve smyslu § 2390 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svým smluvním povinnostem dostál, když žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. Dle příslušných smluvních ujednání i podle § 2390, respektive § 2392 odst. 1 o. z. mu tak nepochybně vzniklo právo na vrácení poskytnuté jistiny zápůjčky ve výši 5 000 Kč a dále na zaplacení úroku. Jeho funkci v daném případě plnil sjednaný poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky. Pro rozhodnutí ve věci bylo klíčové posoudit, zda sjednanou výši poplatku lze považovat za přiměřenou a souladnou s dobrými mravy.

8. Z čl. 1 smlouvy vyplývá, že výše sjednaného poplatku se odvíjela od toho, zda a případně kdy žalovaný zaplatí celkovou dle smlouvy splatnou částku. Pro případě, že by ji v souladu s ustanovením čl. 1 6. smlouvy uhradil v den splatnosti zápůjčky, tj. 13. 11. 2019, měla výše poplatku činit 1 640 Kč. Pokud by však žalovaný celkovou dlužnou částku uhradil před tímto datem, případně pokud by se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu ze smlouvy, pak mu neměla být poskytnuta sleva z poplatku a tento měl činit 4 920 Kč.

9. Z uvedeného vyplývá, že účastníci si v čl. 1 smlouvy ve své podstatě ujednali smluvní pokutu, jejímž prostřednictvím byla utvrzena povinnost žalovaného zaplatit celkovou dle smlouvy dlužnou částku přesně v ujednaný den splatnosti zápůjčky – 13. 11. 2019. Jakkoliv tato skutečnost není v textu smlouvy výslovně zmíněna, ujednání o možnosti získat slevu z výše poplatku za zpracování a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 280 Kč, na kterou žalovanému mělo vzniknout právo v případě úhrady dluhu ze smlouvy přesně dne 13. 11. 2019, nelze hodnotit jinak, než právě jako skrytou smluvní pokutu. Prostřednictvím ztráty možnosti získat slevu z výše poplatku byl totiž žalovaný sankcionován pro případ, že zaplatí svůj dluh ze smlouvy kdykoliv jindy než 13. 11. 2019. Takové ujednání je však v rozporu s kogentním ustanovením § 117 odst. 1 ZSÚ, podle něhož je spotřebitel oprávněn spotřebitelský úvěr zcela nebo zčásti splatit kdykoliv po dobu trvání spotřebitelského úvěru. V takovém případě má přitom spotřebitel právo na snížení celkových nákladů spotřebitelského úvěru o výši úroku a dalších nákladů, které by byl spotřebitel povinen platit v případě, kdy by nedošlo k předčasnému splacení spotřebitelského úvěru. Je zjevné, že nelze platně sjednat smluvní sankce za to, že některá ze smluvních stran vykoná něco, k čemu je oprávněna přímo ze zákona. Je pravdou, že právnímu předchůdci žalobkyně by teoreticky ve smyslu § 117 odst. 2 ZSÚ mohlo při předčasném splacení zápůjčky ze strany žalovaného vzniknout právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s předčasným splacením, z textu smlouvy však rozhodně nelze dovodit, že by částka odpovídající slevě z poplatku měla pokrývat takové náklady, navíc si lze jen velmi obtížně představit, že by právnímu předchůdci žalobkyně mohly nějaké náklady v souvislosti s předčasným vrácením zápůjčky vzniknout. Je totiž třeba si uvědomit, že citované ustanovení § 117 odst. 2 ZSÚ rozhodně nemělo dopadat na krátkodobé spotřebitelské úvěry splatné v horizontu několika měsíců, což ostatně vyplývá i z limitů uvedených v § 117 odst. 4 a 5 ZSÚ. Dle citovaného § 117 odst. 5 ZSÚ platí, že výše náhrady nákladů nesmí přesáhnout částku úroku, kterou by spotřebitel zaplatil za dobu od předčasného splacení do skončení spotřebitelského úvěru. I z tohoto ustanovení je tak zřejmé, že výše poplatku, respektive potenciální slevy z tohoto poplatku, byla sjednána zcela v rozporu s uvedenou právní úpravou. Pokud by pak soud vyšel z toho, že sjednaný poplatek činil 4 920 Kč, pak je třeba konstatovat, že takový poplatek, jehož výše se takřka rovná výši poskytnuté jistiny zápůjčky, by byl zcela zjevně nepřiměřený a rozporný s dobrými mravy. Ze všech uvedených důvodů soud vyhodnotil ustanovení čl. 1 smlouvy jako neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž k této neplatnosti v souladu s § 588 o. z. přihlédl z úřední povinnosti.

10. Z posuzované smlouvy o zápůjčce jednoznačně vyplývá vůle smluvních stran sjednat za poskytnutí peněžních prostředků žalovanému úrok (§ 2392 odst. 1 o. z.). Jeho výše však vzhledem k absolutní neplatnosti ustanovení čl. 1 smlouvy mezi smluvními stranami sjednána nebyla. Je tedy třeba aplikovat na řešený spor ustanovení § 1802 o. z., podle něhož v takovém případě má dlužník povinnost zaplatit věřiteli obvyklé úroky požadované za úvěry bankami v místě jeho bydliště v době uzavření smlouvy. Z databáze časových řad ARAD dostupné na webových stránkách ČNB (tabulka B2 .1.2. Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR – stavy obchodů, ukazatel č. 5 Domácnosti a NISD (S.14+S.15) – na spotřebu celkem) vyplývá, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu činila v říjnu 2019, tj. v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy, 9,42 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v žalobě uplatnila nárok na zaplacení poplatku (tj. úroku) v kapitalizované výši a soud byl při svém rozhodování vázán žalobním petitem, mohl přiznat žalobkyni běžící obvyklý úrok maximálně za období ode dne následujícího sjednanému datu splatnosti zápůjčky, tj. od 14. 11. 2019, do dne vydání tohoto rozsudku, tedy do 11. 2. 2021. Za uvedené období by úrok z poskytnuté jistiny ve výši 5 000 Kč při shora uvedené obvyklé úrokové sazbě 9,42 % ročně činil celkem 587 Kč. Soud proto posoudil nárok žalobkyně na zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky jako oprávněný pouze co do této částky.

11. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovanému vznikla z předmětné smlouvy o zápůjčce povinnost zaplatit jistinu ve výši 5 000 Kč a úrok ve výši 587 Kč, celkem tedy částku 5 587 Kč. Zavázal tedy žalovaného k úhradě této částky, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu ode dne následujícího dni sjednané splatnosti zápůjčky do zaplacení. Nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení se opírá o o. z., výše přiznaného úroku se pak řídí Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 4 333 Kč, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

12. O nákladech řízení soud rozhodl podle , tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 9 920 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně měla úspěch co do částky 5 587 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 4 333 Kč byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu je tedy třeba za procesně úspěšného považovat žalovaného. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci tak činí 56 % ku 44 % ve prospěch žalobkyně. Té proto ve smyslu shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 12 % (56 – 44 = 12).

13. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 200 Kč dle bodu 1 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč dle ). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 236 Kč (12 % z celkových nákladů ve výši 1 968 Kč), a to k rukám jejího zástupce ( ).

14. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s  na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.