Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
17 C 102/2020-57
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
státní příslušnost Slovenská republika
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 6 493,16 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 964 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 964 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 4 529,16 Kč, částky 707,63 Kč jakožto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, částky 2 144,24 Kč jakožto kapitalizovaného úroku, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 897,24 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020 a z částky 1 933,24 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení a úroku 29 % ročně z částky 3 897,24 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 964 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 964 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 4 529,16 Kč, částky 707,63 Kč jakožto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, částky 2 144,24 Kč jakožto kapitalizovaného úroku, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 897,24 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020 a z částky 1 933,24 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení a úroku 29 % ročně z částky 3 897,24 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému částky 6 493,16 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne datum smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy o zápůjčce poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému půjčku ve výši 6 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, a jednak souhrnný poplatek ve výši 4 640 Kč, sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, z poplatku za zpracování a doručení ve výši 1 832 Kč a částku za komfortní a splácení v hotovosti ve výši 2 209 Kč ve 45 týdenních splátkách po 237 Kč a poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti a zbývá mu uhradit dluh na jistině ve výši 3 897,24 Kč a na dlužném poplatku ve výši 2 595,92 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil.
2. V dané věci soud nařídil na den datum jednání, z něhož se zástupce žalobkyně omluvil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Vzhledem k tomu, že lhůty na přípravu jednání byly zachovány, postupoval soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a žalobu projednal v nepřítomnosti účastníků.
3. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový závěr. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč, kterou převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. V souvislosti s půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši souhrnný poplatek ve výši 4 640 Kč, sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, z poplatku za zpracování a doručení ve výši 1 832 Kč a částku za komfortní a splácení v hotovosti ve výši 2 209 Kč ve 45 týdenních splátkách po 237 Kč Žalovaný uhradil dle žalobních tvrzení na svůj dluh do dne podání žaloby částku 4 036 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu dopisem ze dne datum. Právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalovaném, že bydlí jako spolubydlící, nemá další závazky, pracuje na plný pracovní úvazek s příjmem 8 052 Kč měsíčně, další příjem činí 10 000 Kč Celkem příjmy činí 18 052 Kč měsíčně. Jako odhadované měsíční výdaje žadatele je uvedena částka 5 200 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni.
4. Soud se nejprve zabýval svou mezinárodně právní příslušností a s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Praze č. j. 30 Co 322/2018 -81 ze dne 26. 10. 2018 dospěl k závěru, že mezinárodní soudní příslušnost českých soudů vyplývá z článku 7 odst. 1 písm. a), b) nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2002 ze dne 12. 12. 2012 (nařízení Brusel I bis). Závazek, který je předmětem řízení v projednávané věci, je závazkem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bez uvedení účelu a ve smyslu nařízení Brusel II bis je službou. Pojem služby je třeba vykládat jako činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby, a to za úplatu. S ohledem na místo poskytnutí služby (poskytnutí úvěru na území České republiky), je k projednání sporu dána pravomoc českých soudů. Předmětná smlouva nepodléhá ustanovení oddílu 4 nařízení Brusel I bis, který váže mezinárodní příslušnost u žalob proti spotřebiteli na bydliště spotřebitele, neboť předmětná smlouva ustanovení tohoto oddílu nepodléhá z důvodu absence uvedení účelu úvěru, zde zápůjčky.
5. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy k datum a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smluv.
6. Podle § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle § 2392 odst. 1 o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o zápůjčce dne
datum. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Z provedených důkazů nevyplynulo jednoznačně, jaké byly příjmy a výdaje žalovaného, když žalobkyně nedoložila žádné listin y, ze kterých by výše uvedená v zákaznických kartách vyplývala. Rovněž nebyly prokázány výdaje, když částka 5 200 Kč uvedená jako výdaje na žadatele, měla zahrnovat náklady na bydlení, částku na domácnost a na všechny další potřeby žadatele, což je částka nereálně nízká. Ze všech těchto skutečností nelze dospět k závěru, že poskytovatel nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně proto neprokázala, že poskytovatel posoudil schopnost žalovaného úvěry splácet s odbornou péčí, jak mu ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní.
13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve výši 6 000 Kč. Na tuto částku byla započtena uhrazená částka 4 640 Kč, proto soud uložil žalovanému výrokem I., zaplatit žalobkyni částku 1 964 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 28. 2. 2020 do zaplacení, neboť dluh byl splatný až na základě první prokázané výzvy, (nikoli splatností poslední splátky dle neplatné smlouvy), odeslané dne datum, pokud byla výzva dle § 573 o.z. doručena dne datum a částka mohla být uhrazena následujících 10 dnů, pak prodlení nastalo dne 28. 2. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o.z. Soud přiznal úroky z prodlení, a v souladu s požadavkem žalobkyně, byť zákonná výše dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byla vyšší. Ve zbytku nároku plynoucí z neplatně uzavřené smlouvy o zápůjčce byla žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť požadované částky měly základ v neplatné smlouvě. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ).
14. Ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému (po odečtení úspěchu od neúspěchu a při zohlednění příslušenství kapitalizovaného k datu rozhodování soudu) žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (ustanovení § 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb. ).