Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 324/2020-39

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 12 199 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 657 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 584,57 Kč od 22. 10. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 4 542 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 233,44 Kč a s úrokem ve výši 21,90 % ročně z částky 7 584,57 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 638 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 657 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 584,57 Kč od 22. 10. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 4 542 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 233,44 Kč a s úrokem ve výši 21,90 % ročně z částky 7 584,57 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 638 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27. 11. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 199 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 233,44 Kč odpovídajícím sazbě 21,90 % ročně z částky 7 584,57 Kč za dobu od 10. 5. 2016 do 20. 1. 2020, úrokem ve výši 21,90 % ročně z částky 7 584,57 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 392,41 Kč vzniklým roční zákonnou sazbou z částky 7 584,57 Kč za dobu od 22. 10. 2017 do 20. 1. 2020 a zákonným úrokem z prodlení z částky 7 584,57 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 29. 6. 2015. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 7 251 Kč. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Na svůj dluh uhradil celkem pouze 5 052 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, a to ve výši 12 199 Kč. Po tomto postoupení již žalovaný žalobkyni na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobou požadovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 7 584,57 Kč a z nesplacené části souhrnného poplatku ve výši 4 614,43 Kč.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v  , v účinném znění (dále jen„ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 29. 6. 2015 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit. Současně se zavázal zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 7 251 Kč. Zmíněný poplatek sestával z úroku ve výši 1 043 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 666 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 4 542 Kč Celkem tak byl žalovaný povinen v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradit částku 17 251 Kč, a to ve 45 týdenních splátkách, jejichž výše činila 384 Kč, respektive 355 Kč, pokud jde o poslední splátku. První sjednaná splátka zápůjčky byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující vždy do konce dalšího následujícího týdne. Výpůjční úroková sazba činila dle smluvních podmínek, jež tvořily nedílnou součást smlouvy o zápůjčce, 21,90 % ročně, RPSN pak 76,35 %.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 1. 2020 mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem, jakož i z přílohy k této smlouvě obsahující seznam postoupených pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o zápůjčce byla s účinností ke dni podpisu předmětné postupní smlouvy postoupena žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalovanému skutečnost, že došlo k postoupení žalované pohledávky, a vyzval ho k tomu, aby svůj dluh v celkové výši 12 199 Kč bez příslušenství uhradil ve prospěch žalobkyně ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení. To bylo dle přiloženého poštovního podacího lístku odesláno na adresu trvalého pobytu žalovaného uvedenou ve smlouvě o zápůjčce dne 14. 2. 2020.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 4. 2020 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 20 417,98 Kč z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce ve lhůtě do 30. 4. 2020 s upozorněním, že v případě neuhrazení dlužné částky dojde k jejímu soudnímu vymáhání. Uvedená výzva byla dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslána na adresu trvalého pobytu žalovaného uvedenou ve smlouvě dne 24. 4. 2020.

8. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci:

Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 29. 6. 2015 poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 7 251 Kč, který sestával z úroku ve výši 1 043 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 666 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 542 Kč, to vše ve 45 týdenních splátkách, jejichž výše činila 384 Kč, respektive 355 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Nedílnou součást předmětné smlouvy tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Dle čl. 4 těchto podmínek činila výpůjční úroková sazba pro daný typ zápůjčky 21,90 % ročně. Pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce byla s účinností k 20. 1. 2020 postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně písemně informován. Žalobkyně sama následně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy o zápůjčce.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která současně vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu věty druhé , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů účinného do 30. 11. 2016.

10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

17. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o zápůjčce, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl na základě předmětné smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 obč. zák. závazkový právní vztah. Zatímco právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z tohoto závazku splnil, když žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši, žalovaný porušil sjednané smluvní podmínky, neboť zápůjčku nesplácel řádně a včas.

18. Právnímu předchůdci žalobkyně podle § 2390 o. z. v souvislosti s uzavřenou smlouvou o zápůjčce nepochybně svědčilo právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč a ve smyslu § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. rovněž na zaplacení smluvního úroku. Úrok byl v samotném textu smlouvy sjednán absolutní částkou ve výši 1 043 Kč. Žalovaný se však ve smlouvě zavázal také k úhradě poplatku za administrativní činnost ve výši 1 666 Kč. Tento poplatek sice dle smlouvy představuje samostatnou platbu, v podstatě je však třeba jej rovněž považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde jen o další plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí zápůjčky. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť, stejně jako sjednaný úrok, i poplatek za administrativní činnost sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný poplatek za administrativní činnost hodnotil jako součást úplaty za poskytnutí zápůjčky a jeho výši posuzoval společně s výší sjednaného úroku. Dospěl přitom k závěru, že částku 2 709 Kč, která odpovídá součtu smluvního úroku a poplatku za administrativní činnost, nelze považovat za nepřiměřenou úplatu ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků, a že právnímu předchůdci žalobkyně proto na základě předmětné smlouvy vznikl nárok i na úhradu této částky.

19. Předmětem smlouvy o zápůjčce bylo dále i ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 4 542 Kč. Soud i toto ujednání hodnotil z hlediska jeho přiměřenosti a souladu s dobrými mravy. Vycházel v prvé řadě z toho, že zde existovala možnost úhrady sjednaných splátek zápůjčky formou bezhotovostních plateb, které jsou již dlouhou dobu v platebním styku naprosto běžně využívány. I pokud by soud pominul fakt, že mnohé bankovní domy již delší dobu podobné platby provádí bez jakýchkoliv poplatků, je evidentní, že náklady vzniklé právnímu předchůdci žalobkyně při bezhotovostní formě splácení zápůjčky by v každém případě oproti shora uvedenému poplatku byly naprosto minimální. Obecně lze samozřejmě konstatovat, že je zcela na vůli smluvních stran, jakou formu splácení zápůjčky si ve smlouvě sjednají. V řešené věci však byla mezi účastníky uzavřena smlouva formulářového typu, přičemž soud nepochybuje o tom, že některé její předem právním předchůdcem žalobkyně nastavené parametry žalovaný reálně neměl možnost jakkoliv ovlivnit, a to mimo jiné právě i formu, jakou bude právnímu předchůdci žalobkyně hradit sjednané splátky zápůjčky. Těžko si lze totiž představit, že by si žalovaný dobrovolně zvolil formu hotovostního splácení zápůjčky za situace, kdy je tato výrazně zpoplatněna a přitom bezhotovostní forma splácení by pro něj byla v podstatě beznákladová. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že ve smlouvách právního předchůdce žalobkyně je hotovostní forma splácení naprosto standardním ujednáním. Soud doposud rozhodoval již desítky či spíše stovky sporů vzniklých ze smluv o půjčkách a zápůjčkách poskytnutých právním předchůdcem žalobkyně, přičemž se doposud snad pouze v jednom případě setkal s tím, že ve smlouvě byl ujednán bezhotovostní způsob splacení (zá) půjčky. Za těchto okolností v žádném případě nelze akceptovat, aby poplatek za hotovostní režim splátek činil téměř polovinu částky, která byla žalovanému fakticky poskytnuta, a flagrantně tak navyšoval celkové náklady žalovaného v souvislosti s poskytnutím zápůjčky. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 4 542 Kč se zjevně příčí dobrým mravům a je tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž soud podle § 588 o. z. k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti.

20. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalovanému dle smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 6. 2015 vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč, úrok ve výši 1 043 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 1 666 Kč, celkem tedy částku 12 709 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na tento dluh uhradil více, než kolik vyplývá z podané žaloby, tedy více než 5 052 Kč. Soud proto uvedenou částku započetl shora uvedený celkový dluh žalovaného z předmětné smlouvy a dospěl k závěru, že žalovanému zbývá uhradit 7 657 Kč. Uložil proto žalovanému povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení se opírá o o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí , za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu.

21. Co do zbývající požadované částky ve výši 4 542 Kč pak soud ze shora popsaných důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani nárok na zaplacení požadovaného smluvního úroku ve výši 21,90 % ročně z částky 7 584,57 Kč od 10. 5. 2016 do zaplacení, který žalobkyně částečně kapitalizovala za dobu od 10. 5. 2016 do 20. 1. 2020 na částku 6 233,44 Kč. Žalobkyně tento svůj nárok dle žaloby dovozovala z textu smluvních podmínek svého právního předchůdce, konkrétně z jejich čl. 4, podle něhož činila sjednaná výpůjční úroková sazba dané zápůjčky 21,90 % ročně. Ve vlastní smlouvě však byl úrok ujednán v absolutní částce 1 043 Kč. Je tedy zjevné, že existoval rozpor mezi výší úroku sjednanou ve smlouvě a v obchodních podmínkách. Podle § 1751 odst. 1 přitom mají odchylná ujednání ve smlouvě přednost před zněním obchodních podmínek. Soud proto vycházel z toho, že v daném případě byl sjednán úrok absolutní částkou, a jestliže se nad její rámec žalobkyně domáhala ještě procentního ročního úroku dle obchodních podmínek, pak tento její nárok nemohl soud shledat jako oprávněný.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle , tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 12 199 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 7 657 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 4 542 Kč byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 63 % ku 37 % ve prospěch žalobkyně. Té proto ve smyslu citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 26 % (63 % - 37 % = 26 %).

23. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 1 452 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 300 Kč podle bodu 2 cit. vyhl., tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 252 Kč podle ). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 638 Kč (26 % z celkových nákladů řízení ve výši 2 452 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně ( o. s. ř).

24. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s  na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách.

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.