Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
14 C 16/2021-18
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 427 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.427 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 27. 8. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.427 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 27. 8. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].
Předmětem řízení je zaplacení částky 5.427 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku shora. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalobce (dříve právnická osoba, IČO) uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 4.176 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 26. 8. 2016. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Mezi stranami byl sjednán v čl. 7 Rámcové úvěrové smlouvy paušální úrok z úvěru ve výši 1 Kč, který tvořil součást poplatku za poskytnutí úvěru. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru 4.176 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.252 Kč. Žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky anonymizováno, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle čl. 3 Rámcové úvěrové smlouvy. Žalovaný následně odsouhlasil znění Rámcové úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách žalobce. Žalovaný dále uvedl číslo svého bankovního účtu a umožnil žalobci přístup do jeho bankovního účtu, a to tak, že si z něj žalobce stáhl základní data (jako např. výši zůstatku na účtu). Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – anonymizována tři slova o spotřebitelském úvěru s navrhovanou výší úvěru 4.176 Kč a splatností dne 26. 8. 2016. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a hesla, žalobce úvěr žalovanému vyplatil dne 1. 8. 2016.
Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalovanému. Žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Přípisem doručeným se žalobou žalovanému na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 1. 3. 2021 byl žalovaný vyzván, aby do 7 dnů sdělil, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl dle § 115a) o. s. ř. bez nařízení jednání s tím, že pokud vyjádření nebude soudu doručeno ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval, proto se má za to, že s tímto postupem souhlasí. Protože byly splněny podmínky dle § 115a) o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně 15. 3. 2021.
Soud ve věci rozhodl na základě žalobcem předložených listinných důkazů - rámcové a jednotlivé úvěrové smlouvy, standardních informací o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě a předžalobní upomínky ze dne datum s podacím lístkem.
Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena rámcová úvěrová smlouva a následně na ni navazující jednotlivá úvěrová smlouva. Podmínky poskytnutí úvěru byly specifikovány v listině nazvané anonymizována tři slova o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy žalobce (pod obchodním jménem právnická osoba) poukázal žalovanému na jím označený bankovní účet dne datum částku 4.176 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou jistinu splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.252,80 Kč. Celkově se zavázal uhradit částku 5.428,80 Kč do 25 dnů. Dle žalobce žalovaný neuhradil žádnou částku. Z částky 5.428,80 Kč požaduje žalobce 5.427 Kč. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by platbu provedl. K žalobě nevznesl žalovaný žádné námitky.
Dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
Na základě prokázaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, žalobce zaslal na účet žalovaného sjednanou jistinu úvěru a žalovaný neprokázal splnění povinnosti dlužníka vrátit úvěr a zaplatit úrok, resp. sjednaný poplatek, který zahrnuje úrok a náklady spojené se správou úvěru. Námitka promlčení nebyla v řízení vznesena.Žalovanému byla uložena zaplatit žalobci žalovanou částku, která je nižší, než by žalobci dle smlouvy příslušelo. Žalovaný nevrátil úvěr v dojednaném termínu, dostal se do prodlení a je tak dle § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce požaduje úrok z prodlení ode dne 27. 8. 2016, k tomuto dni již žalovaný byl v prodlení, proto je požadavek žalobce i co do úroku z prodlení důvodný.
Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 200 Kč a paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) a představují celkem 900 Kč. Zástupce žalobce doložil registraci plátce DPH, proto je nutno do nákladů řízení dle § 137 odst. 3 o. s. ř. zahrnout také 21 % DPH z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. Celkově tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1.489 Kč (400 + 900 + 189). S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení v této výši, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobce.
Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá dlužné úvěry soudní cestou ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení úvěrové smlouvy a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce na zaplacení dlužného úvěru, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli § 14b advokátního tarifu.
Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.)
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.