Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
51 C 131/2020-32
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Cholastovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 11 200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8.000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % p.a. od 2. 5. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 3.200 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % p.a. od 2. 5. 2019 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 965,21 Kč, k rukám anonymizováno jméno jméno, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8.000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % p.a. od 2. 5. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 3.200 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % p.a. od 2. 5. 2019 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 965,21 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 20. 1. 2020, se žalobkyně po žalovaném domáhá částky ve výši 11.200 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně aktivní legitimaci tvrdí na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 6. 2019 mezi právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO (dále jen„ věřitel“) a žalobkyní jako postupníkem. Žalobkyně tvrdí uzavření smlouvy o úvěru dne 1. 2. 2019 mezi věřitelem a žalovaným. Věřitel měl žalovanému uvedeného dne poskytnout peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč na účet č. bankovní účet, žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.200 Kč, nejpozději do 1. 5. 2019, což žalovaný doposud neměl učinit. Žalobkyně tvrdí elektronické uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím zřízení účtu na webových stránkách anonymizováno a následné žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze zřízení účtu.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci se konala dvě jednání. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalovanému bylo předvolání k prvnímu jednání doručeno dne 6. 8. 2020, stejného dne byla žalovanému doručena žaloba. Předvolání k dalšímu jednání bylo žalovanému doručeno dne 23. 11. 2020. Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas z důležitého důvodu z účasti na jednání neomluvil. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
5. Soud po provedeném dokazování (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva včetně podacího lístku, smlouva o úvěru, úvěrové podmínky, výpis z účtu, smlouva číslo včetně příloh, zpráva banky z 13. 11. 2020) dospěl k závěru, že v řízení bylo pouze prokázáno zaslání peněžních prostředků ve výši 8.000 Kč na účet žalovaného č. bankovní účet. Soud nezjistil, že by mezi účastníky řízení došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., tj. že se žalobkyně (resp. správně její právní předchůdce – věřitel) jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a že se žalovaný jako úvěrovaný zavázal peněžní prostředky a další ujednané položky (poplatek za poskytnutí úvěru) vrátit žalobkyni. Předložený text smlouvy o úvěru sice obsahuje způsob vzniku tvrzeného závazkového vztahu, nicméně zvolený elektronický způsob uzavření nijak negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalovaného v průběhu uzavírání smluvního vztahu, ve vztahu k tvrzení o založení účtu klienta na webových stránkách anonymizováno není doloženo ničeho, z předložené smlouvy navíc vyplývá internetová stránka anonymizováno. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou předložením osobních údajů zákazníka a doložení zaslání peněžních prostředků na daný účet. Není totiž zřejmé, jaké konkrétní smluvní podmínky byly s žalovaným skutečně ujednány, zvolený způsob elektronické komunikace neautentizuje a neidentifikuje osobu důvěryhodným způsobem. I pokud by takovou osobou byl skutečně žalovaný, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o úvěru, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky byly předloženy žalovanému, s čím žalovaný vyjádřil souhlas a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, které jsou předložena soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně. Soud nemůže ničeho zjistit k tomu, co žalovaný akceptoval, text předložené smlouvy není žádným způsobem podepsán, a to ani prostým elektronickým podpisem. Chybí zde také garance nezměnitelnosti tvrzené elektronicky uzavřené smlouvy o úvěru k určitému časovému okamžiku (okamžik předložení textu/návrhu smlouvy žalovanému elektronickým způsobem), který by dostatečně zaručil, že od takového časového okamžiku již nedošlo ke změně textu smlouvy. Předložený text smlouvy o úvěru však žádnou takovou garanci neposkytuje, jedná se o dokument, který lze velice snadno vytvořit v textovém editoru, chybí cokoliv, co by dostatečně potvrzovalo, že se žalovaný s textem smlouvy seznámil a tento konkrétní text smlouvy/návrh pak skutečně jako úvěrovaný akceptoval. Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit částečně jako důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) v rozsahu zaslané částky 4.000 Kč, jako plnění poskytnuté bez právního důvodu, protože dotazem u peněžního ústavu soud ověřil, že disponentem účtu v rozhodné době poskytnutí částky 8.000 Kč byl právě žalovaný. Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částce 8.000 Kč a co úroku z prodlení z této částky od požadovaného data 2. 5. 2019 (§ 1970 o. z.), žalovaný je v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Žaloba byla zamítnuta v rozsahu požadovaného poplatku za poskytnutí úvěru společně s požadovaným úrokem z prodlení z této částky, protože v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky došlo ke smluvnímu ujednání, které by žalovaného zavazovalo k úhradě uvedeného nároku. Soud má současně za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně (§ 1879, § 1882 odst. 1 o. z.).
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 965,21 Kč, přičemž tato částka představuje 42,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,43 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,57 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 200 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
7. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení u zdejšího soudu. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny řádně a včas, lze se jejich splnění domoci cestou exekuce.