Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 181/2020-39
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 2 200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v částce 209,03 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 200 Kč za období od datum do datum, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 200 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v částce 209,03 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 200 Kč za období od [datum] do [datum], zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 200 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 2 200 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. B0004971008465951 uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 2 200 Kč. Žalovaný však finanční prostředky nevrátil a ocitl se v prodlení. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném úhradu úroku z prodlení ve výši 209,03 Kč a úroku z prodlení z částky 2 200 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 % ročně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba, byla dne 13. 3. 2018 podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru č. B0004971008465951. Na základě ní byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 2 200 Kč dne 14. 3. 2018 a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku s poplatky do 20. 3. 2018 Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2019 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena přípisem ze dne 26. 7. 2019, který byl žalovanému dle podacího archu odeslán dne 29. 7. 2019. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě shora uvedených dlužných částek předžalobní upomínkou ze dne 10. 3: 2020, která byla dle podacího archu odeslána následujícího dne.
5. Při právní kvalifikaci vycházel soud zejména z ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, podle něhož se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovanému poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
7. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně si své povinnosti ze smlouvy o úvěru splnila, neboť žalovanému poskytla úvěr a žalovaný čerpal částku v celkové výši 2 200 Kč. Žalovaný si však své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru neplnil, když sjednané splátky nehradil.
10. Soud však má za to, že s ohledem na žalovaného, jako spotřebitele, je soud povinen zkoumat, zda byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé tohoto zákona vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) dospívá k závěru, že na neplatnost smlouvy o úvěru je nutno nahlížet jako na neplatnost absolutní, neboť nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, dotýká se společnosti jako celku.
11. Pokud poskytovatel úvěru povinnost ověřovat úvěruschopnost dlužníka dostatečně nesplní, obchází zákon, když dostatečně nedbá na práva slabší strany, spotřebitele a využívá jeho nevědomosti a důvěry, že poskytovatel jako odborník dostatečně posoudil jeho příjmy a zhodnotil, zda je schopen splácet a tím poskytovatel zneužil slabšího postavení dlužníka, a tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru., je smlouva neplatná.
12. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně reagovala na výzvu soudu týkající se doložení úvěruschopnosti částečným zpětvzetím žaloby co do příslušenství a nijak neodtvrdila ani nedoložila splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost, soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí, tímto došlo ze strany žalobkyně k obcházení zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně dostatečně nedbala na práva žalovaného jako slabší strany spotřebitele a využila nevědomosti žalovaného a jeho důvěry, že žalobkyně jako poskytovatel a odborník dostatečně posoudila jeho příjmy a zhodnotila, zda je žalovaný schopen úvěr splácet či nikoliv.
13. S ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o zápůjčce by měla žalobkyně právo v souladu s ust. § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. na vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi částkou, která byla žalovanému poskytnuta a kterou vrátil (2 200 Kč – 0 Kč). Soud vyhověl žalobkyni i co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, avšak až od datum do zaplacení z částky 2 200 Kč (soud vzal za prokázané, že oznámení o postoupení s výzvou k úhradě bylo žalovanému zasláno, a třetího dne po odeslání bylo žalovanému doručeno a následujícího dne se žalovaný ocitl v prodlení).
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků řízení náhradu nákladů řízení nepřiznal. Ve věci byl úspěšnější žalovaný (soud vzal v úvahu i částečné zpětvzetí žalobkyně), nicméně ze spisu se nepodává, že by mu nějaké náklady řízení vzniky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.