Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 178/2020-14
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 4 650 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 650 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 650 Kč od 9. 8. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o 2 000 Kč se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 650 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 650 Kč od 9. 8. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o 2 000 Kč se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 3 650 Kč s příslušenstvím, žalobu odůvodnila tak, že:„ Žalovaný uzavřel dne datum s žalobcem smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. bankovní účet dne datum. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 650 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 8. 8. 2018, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena v celé výši. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobce. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který právnická osoba zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Společnost anonymizována dvě slova má za to, že tento příjmení je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb. , zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právnická osoba a žalovaným považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též: úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb, účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 1 000 Kč (čl. 2 Smlouvy) (písemné výzvy odeslány dne: 15. 8. 2018, 22. 8. 2018). Celková výše dluhu žalovaného, kde dni podání návrhu na vydání EPR, kterou žalobce požaduje činí 3 650 Kč. Jistina + Poplatek činí 2 650 Kč. Účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného činí 1 000 Kč Smluvní pokuta byla žalobcem vyčíslena na částku 1 000 Kč (S ohledem § 122 zákona č. 257/2016 Sb. zákon o spotřebitelském úvěru, a rozhodnutí žalobce nezatěžovat žalovaného neúměrnými náklady v souvislosti s jeho prodlením, žalobce vymáhá smluvní pokutu z prodlení pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru).“.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a soud tak neměl k dispozici žádná shodná tvrzení účastníků, a pravdivost shora citovaných žalobních tvrzení zjišťoval pouze ze žalobkyní předložených důkazů.
3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu označenou jako Smlouva o zápůjčce, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet a žalovaný se zavázal uvedené peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za její poskytnutí ve výši 650 Kč nejpozději do datum. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že za den poskytnutí zápůjčky se považuje den, kdy byly peněžní prostředky odepsány z účtu věřitele. Smlouva dále obsahovala ujednání o nákladech, která byla žalobkyně jako věřitel oprávněna požadovat za vymezené úkony, mezi které patřila písemná listinná upomínka ve výši 500 Kč s maximálním počtem výzev v počtu 5, emailová upomínka v ceně 100 Kč opět v maximálním počtu 5 upomínek, telefonická upomínka za cenu 50 Kč v maximálním počtu 7, SMS upomínka za 30 Kč v maximálním počtu 7 atd. Smlouva dále obsahovala ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky, a to smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné částky za každý den prodlení s tím, že vedle této smluvní pokuty může žalobkyně požadovat ještě tzv. zákonný úrok z prodlení. Smlouva dále odkazovala na všeobecné obchodní podmínky žalobkyně upravujícím postup při uzavření smlouvy, splácení zápůjčky, prodloužení splatnosti a další práva a povinnosti. Soud dále zjistil, že se žalobkyně na žalovaného obrátila prostřednictvím upomínky ze dne 15. 8. 2018 nazvané pokus o smír, ve kterém vyčíslila dlužnou částku včetně nákladů o upomínání ve výši 500 Kč, které se podle smlouvy staly součástí dluhu. Soud dále zjistil, že obdobnou upomínku zaslala žalobkyně žalovanému ještě v podobě přípisu ze dne 22. 8. 2018, a uplatnila požadavek na zaplacení nákladů za tuto upomínku ve výši 500 Kč. Výzva k úhradě byla žalovanému zaslána ještě v podobě předžalobní upomínky ze dne 20. 4. 2020. Soud dále z výpisu z účtu žalobkyně zjistil, že dne 9. 7. 2018 byla na účet č. bankovní účet, tj. na účet žalovaného, převedena částka 2 000 Kč označena variabilním symbolem číslo, tj. rodným číslem žalovaného.
4. Shora zjištěný skutkový stav představoval dostatečný základ pro rozhodnutí sporu, a soud po jeho zhodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl uzavřením uvedené smlouvy závazek v podobě smlouvy o zápůjčce dle ust. §2390 občanského zákoníku , dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V daném případě se jednalo o úročnou zápůjčku podle ust. §2392 odst. 1 občanského zákoníku , dle kterého lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky, přičemž soud v daném případě za úroky považuje sjednanou platbu označenou jako poplatek ve výši 650 Kč. Zápůjčka byla v daném případě uzavřena v okamžiku, kdy žalovaný skutečně obdržel peněžní prostředky, tj. nikoli okamžikem podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný v průběhu řízení nevyvrátil, že poskytnutou peněžitou zápůjčku spolu se smluveným úrokem ve sjednané lhůtě, tj. do 8. 8. 2018 nevrátil, a soud mu tak splnění této povinnosti uložil v tomto rozsudku s tím, že z dlužné částky představující zmíněnou zápůjčku, k níž podle smlouvy přirostly dohodnuté úroky povinen ode dne následujícího po jejich splatnosti, tj. od 9. 8. 2018 zaplatit úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tedy dle ust. §1970 občanského zákoníku . Soud však neshledal důvodnou žalobu týkajících se požadavku na zaplacení poplatku za upomínky ve výši 1 000 Kč. Soud na jedné straně připouští, že platba za upomínku představuje platbu za určitý typ služby, která může zabránit případnému sporu za situace, kdy se žalovaný, bez ohledu na důvod, dostane do prodlení, na který jej právě upomínka může upozornit. V daném případě však soud ujednání o poplatcích za upomínky považuje nikoli jako ujednání o nákladech o paušální náhradě nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalované, nýbrž jak ujednání, které má v případě prodlení žalovaného navýšit jeho platební povinnost. O účelovosti uvedeného ujednání svědčí jednak výše těchto nákladů, přičemž soudu je známo, že jiní věřitele v obdobném postavení jako žalobkyně sjednávají poplatky za služby obdobného obsahu násobně nižší, např. ve výši 50 Kč, avšak o zmíněné účelovosti svědčí především množství upomínek, které žalobkyně žalovanému zaslala za situace, kdy již zjevně ztratily svůj smysl. Náklady za zaslané upomínky v daném případě dosáhly poloviny jistiny dluhu, což již na první pohled svědčí o jejich účelovosti, a tudíž nemravnosti ve smyslu ust. §580 občanského zákoníku , které tak ujednání o těchto poplatcích činí pro rozpor s dobrými mravy neplatným. Přestože může věřitel podle ust. §122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů sjednat právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, musí být tato ujednání v rámci zmíněných dobrých mravů. Soud dále neshledal důvodným požadavek žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. Uvedená smluvní pokuta byla sice co do její výše požadována v souladu s ustanovením § 122 odst. 2 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle zmíněného ustanovení § 122 odst. 2 nesmí smluvní pokuta přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zák. o spotřebitelském úvěru souhrn výše uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Žalobkyně sice požaduje smluvní pokutu v uvedených mezích, ale soud má za to, že uvedená informace o omezení výše smluvní pokuty měla být uvedená přímo ve smlouvě tak, aby žalovaný měl vědomost o tom, do jaké výše může být vůči ní smluvní pokuta uplatněna. Jinými slovy, pouze skutečnost, že žalobkyně smluvní pokutu nad uvedený rámec neuplatňuje, neznamená, že uvedené ujednání ve smlouvě je dostatečně pro žalovaného jako spotřebitele srozumitelné. Uvedené ujednání totiž nebrání žalobkyni uplatnit smluvní pokutu v samostatném řízení, a právě pro tento krajní případ by žalovaná informaci o zákonném omezení smluvní pokuty měla mít k dispozici již od počátku, tj. v době uzavření smlouvy. Uvedené ujednání o smluvní pokutě v podobě formulované ve smlouvě tak soud považuje za ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům dle ustanovení § 588 obč. zák., dle kterého soud k jeho neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Uvedené ujednání o smluvní pokutě a poplatcích za upomínky lze od ostatního ujednání spotřebitelské smlouvy oddělit, a soud považuje za neplatné pouze tyto části smlouvy podle ustanovení § 576 obč. zák., a žalobu tedy zamítl pouze co do požadavku na zmíněnou smluvní pokutu a poplatky za upomínky.
5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. , na základě kterého soud vyslovil, že s ohledem na přibližně shodný poměr úspěchu a neúspěchu účastníku ve sporu, žádný z nich nemá právo na jejich náhradu.
6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. , přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty příznivější, než zákonem určené třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat výkonu rozhodnutí