Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 86/2020-58
Okresní soud v Berouně, sídlem adresa, Česká republika, rozhodl samosoudkyní titul Markétou Lanzovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 23.310 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14.445 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14.445 Kč ode dne 15. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 8.865 Kč spolu s úrokem ve výši 8.610,54 Kč a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 15.000 Kč ode dne 7. 12. 2019 do zaplacení, dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 3.280,38 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15.000 Kč ode dne 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a z částky 8.865 Kč ode dne 15. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 1.485,06 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce titul titul jméno příjmení, PhD., advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14.445 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14.445 Kč ode dne 15. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 8.865 Kč spolu s úrokem ve výši 8.610,54 Kč a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 15.000 Kč ode dne 7. 12. 2019 do zaplacení, dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 3.280,38 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15.000 Kč ode dne 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a z částky 8.865 Kč ode dne 15. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 1.485,06 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [titul] [titul] [jméno] [příjmení], PhD., advokáta se sídlem [adresa].
1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2020 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 23.310 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky na základě smlouvy o (zá) půjčce číslo ze dne 29. 5. 2016, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, ulice a číslo, obec a číslo - obec. Tvrdil, že na základě uvedené smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly příslušné smluvní podmínky vytištěné na další straně smlouvy, výše uvedený právní předchůdce žalobce (resp. jeho právní předchůdce v důsledku pozdější fúze sloučením ze dne 30. 9. 2016) poskytl téhož dne žalovanému po řádném posouzení jeho úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů) s odbornou péčí na základě informací vyžádaných si a doložených od žalovaného k jeho rodinným, majetkovým, pracovním a jiným poměrům (následně ověřeným oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a vyhodnoceným skóringovým modelem věřitele) ještě před uzavřením samotné smlouvy peněžní prostředky v hotovosti ve výši 15.000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Na jejím základě se pak žalovaný zavázal uhradit věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 1.365 Kč, představující úrok za zapůjčený peněžitý obnos za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (úroková sazba 20,98 % ročně dle čl. 1 Podmínek), dále odměnu za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.500 Kč. Celkovou částku pak měl uhradit v 43 týdenních splátkách po 555 Kč do data 26. 3. 2017. Jelikož však tomuto svému závazku nedostál, neboť nehradil sjednané splátky řádně a včas (poslední a jedinou ve výši 555 Kč zaplatil dne 14. 6. 2016 – započteno na úrok a poplatky), porušil tím své smluvní závazky. Smlouvou ze dne 6. 12. 2019 pak byla předmětná pohledávka za žalovaným se všemi právy s ní spojenými včetně příslušenství postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. K tomuto datu tedy dluh činil 23.310 Kč, k nimž žalobce dále účtuje příslušenství, a to úrok a zákonný úrok z prodlení. Dluh tedy sestával z neuhrazené jistiny ve výši 15.000 Kč, dále z úroku ve výši 914,65 Kč a z poplatků v částkách 3.000 Kč a 4.395,35 Kč. K tomu pak žalobce doúčtoval úrok kapitalizovaný sazbou 20,98 % ročně z jistiny za období ode dne 27. 3. 2017 do 6. 12. 2019 částkou 8.610,54 Kč a dále jdoucí v téže sazbě z dlužné jistiny ode dne 7. 12. 2019 až do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení, a to jednak kapitalizovaný částkou 3.280,38 Kč z dlužné jistiny ode dne 3. 4. 2017 (od marného uplynutí týdenní lhůty po splatnosti poslední sjednané splátky) do 6. 12. 2019, jednak jdoucí opět z dlužné jistiny ode dne 7. 12. 2019 do zaplacení. Jelikož žalovaný nereagoval ani na zaslanou předžalobní výzvu a svůj dluh doposud neuhradil, domáhal se žalobce svých nároků soudní cestou.
2. V průběhu řízení pak žalobce k výzvě soudu doplnil, že jeho právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce na základě informací vyžádaných od žalovaného, které následně ověřil oproti žalovaným předloženým dokladům – pracovní smlouvě, výplatním páskám a dokladům SIPO. Takto získané informace pak byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Žalovaný současně ve smlouvě prohlásil, že jím poskytnuté údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalovaný byl tedy v době sjednání zápůjčky zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako obsluha tech. zařízení u zaměstnavatele právnická osoba s příjmem 18.000 Kč měsíčně, neměl žádnou vyživovací povinnosti ani žádné jiné závazky z titulu zápůjčky. O pravdivosti těchto tvrzení pak věřitel poté, co si prověřil žalovaného též v insolvenčním rejstříku, neměl důvod pochybovat, a dospěl proto k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je dostatečná. K požadovaným úrokům pak doplnil, že právo na jejich úhradu ve sjednané úrokové sazbě z dlužné jistiny až do zaplacení vyplývá z ujednání v článku 1.2 a 9.7 smluvních podmínek, kdy v důsledku prodlení žalovaného s úhradou více než jedné splátky současně nebyly splněny podmínky pro prodloužení účinnosti smlouvy, a tedy ani pro uplatnění ujednání v článku 1.2 podmínek.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Jelikož se zástupce žalobce ani žalovaný k jednání soudu nedostavili (přičemž žalobce prostřednictvím svého zástupce svou neúčast na jednání omluvil), soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze smlouvy o půjčce ze dne 29. 5. 2016 a smluvních podmínek tak zjistil, že právní předchůdce žalobce příjmení jméno příjmení, anonymizováno, IČO, obec a číslo, anonymizována dvě slova číslo, se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit tomuto věřiteli za uvedenou zápůjčku poplatek v částce 8.865 Kč, vypočtený jako součet úroku v částce 1.365 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 4.500 Kč. Celkovou dlužnou částku 23.865 Kč pak byl povinen uhradit ve sjednaných 43 splátkách po 555 Kč týdně počínaje nejpozději do sedmi kalendářních dnů od uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdne. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí celé zapůjčené částky v hotovosti při uzavření smlouvy. Smluvní podmínky pak v článku 1.2 stanovily pro uvedený případ splacení zápůjčky v 43 splátkách výši úrokové sazby na 20,98 % ročně, a to jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy s tím, že pro případ prodloužení doby trvání smlouvy ve smyslu článku 9.7 nebude jistina v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy úročena. Smlouva je tedy ve smyslu článku 9.7 těchto podmínek uzavřena na dobu určitou ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky dlužné částky, přičemž pro případ prodlení žalovaného s úhradou některé splátky v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky (tj. v okamžiku ukončení platnosti smlouvy) nebo v případě nezaplacení poslední splátky dluhu řádně a včas si strany sjednaly prodloužení účinnosti smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky.
6. Ze zákaznické karty – hodnocení bonity žalovaného ze dne 29. 5. 2016 pak bylo zjištěno, že pro účely sjednání zápůjčky právní předchůdce žalobce vycházel z následujících údajů, dle nichž byl žalovaný svobodný bez vyživovací povinnosti a bydlel se s partnerem/kou. Byl zaměstnán na dobu neurčitou u právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 18.000 Kč (další příjmy domácnosti neuvedeny) a jeho výdaje činily celkem 10.000 Kč měsíčně (nájem/inkaso 1.000 Kč, domácnost 6.000 Kč a spoření/pojištění 3.000 Kč); jiné své finanční závazky z titulu zápůjčky či úvěru neuvedl. Dis příjem žalovaného tak činil 8.000 Kč. Tvrzení o svých poměrech žalovaný doložil pracovní smlouvou, výplatními páskami a doklady SIPO; výpis z účtu vyžadován nebyl.
7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 s informacemi o zpracování osobních údajů z téhož dne a poštovního podacího lístku má soud dále za doložené, že právní předchůdce žalobce smluvně postoupil svou předmětnou pohledávku za žalovaným žalobci (jehož existence, stejně jako jeho právního předchůdce, je dokládána výpisem z obchodního rejstříku), o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.
8. Nakonec pak předžalobní výzvou k plnění ze dne 7. 5. 2020 žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě pohledávky ze zápůjčky ve stanovené lhůtě do 14. 5. 2020 s upozorněním na možnost soudního vymáhání nároku v případě jejího neuhrazení. Odeslání této písemnosti k rukám žalované je dokládáno poštovním podacím lístkem.
9. Soud si nakonec sám pro účely svého rozhodování prověřil osobu žalovaného ve svém informačním systému, přičemž zjistil, že u Okresního soudu v Berouně byla ve věci žalovaného vedena další řízení o nárocích na zaplacení či vymožení dlužných částek z titulu nesplacených úvěrů či zápůjček. Ve věci sp. zn. spisová značka tak byla na žalovaném jako povinném exekučně vymáhána pohledávka ve výši 9.581 Kč s příslušenstvím na základě exekučního titulu – rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 3. 2018 č.j. číslo jednací (postoupená pohledávka téhož věřitele jako v této věci na základě smlouvy o půjčce ze dne 28. 6. 2014, uzavřené s věřitelem právnická osoba – zapůjčeno 10.000 Kč). Ve věci sp. zn. spisová značka je po žalovaném jako povinném dále vymáhána pohledávka oprávněného právnická osoba ve výši 143.068,41 Kč s příslušenstvím na základě rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 31. 1. 2020 č.j. číslo jednací z titulu úvěru sjednaného původně s věřitelem právnická osoba, smlouvou ze dne 7. 2. 2015 – úvěr ve výši 104.997 Kč. Ve věci sp. zn. spisová značka byla žalovanému uložena povinnost k zaplacení částky 6.800 Kč s příslušenstvím ve prospěch žalobce právnická osoba, na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 2. 2015, uzavřené mezi žalovaným a právnická osoba (zápůjčka ve výši 2.000 Kč) – zjištěno z rozsudku ze dne 9. 10. 2015 č.j. číslo jednací. Nakonec je pak ve věci sp. zn. spisová značka vůči žalovanému jako povinnému vymáhána peněžitá pohledávka ve výši 9.805 Kč s příslušenstvím ve prospěch oprávněného právnická osoba, dle exekučního titulu – rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 8. 2017 č.j. číslo jednací (na základě smlouvy o úvěru, uzavřené dne 19. 2. 2015 mezi žalovaným a původním věřitelem právnická osoba – výše úvěru 5.000 Kč).
10. Na podkladě takto provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce příjmení jméno příjmení, anonymizováno, poskytl žalovanému na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 5. 2016, obsahující též ujednání o smluvních podmínkách, v hotovosti částku 15.000 Kč. Žalovaný se pak zavázal uhradit věřiteli poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem s pevnou výpůjční úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a ve smlouvě výslovně vypočteným na částku 1.365 Kč, s poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek v částkách 3.000 Kč a 4.500 Kč (celkem 23.865 Kč) ve sjednaných 43 splátkách po 555 Kč týdně (každých sedm dnů). Při sjednávání smlouvy právní předchůdce žalobce vycházel z údajů o poměrech žalovaného, který uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti a žije ve společné domácnosti s partnerem/partnerkou jako spolubydlící. Jeho příjem ze zaměstnání činil 18.000 Kč (dokládáno pracovní smlouvou a výplatními páskami) čistého měsíčně, výdaje pak celkem 10.000 Kč (doloženo SIPO, byť náklady na bydlení a inkaso měly činit pouze 1.000 Kč). Žalovaný pak výslovně uvedl, že nemá jiné závazky z titulu půjček či úvěrů sjednaných ať již s právním předchůdcem žalobce či s jinými věřiteli, a to přesto, že již v době uzavření předmětné smlouvy dlužil čtyřem jiným věřitelům na základě smluv o zápůjčce či o úvěru, uzavřených dne 28. 6. 2014, 7. 2. 2015, 12. 2. 2015 a 9. 2. 2015, dle nichž si v tomto poměrně krátkém časovém období napůjčoval celkem (cca) 122.000 Kč, které se zavázal splácet spolu s příslušným navýšením v podobě úroků a poplatků. Uvedené pohledávky pak byly následně postoupeny novým věřitelům a soudně, resp. exekučně vymáhány v důsledku jejich nesplácení ze strany žalovaného. Za dobu od čerpání zapůjčeného obnosu v den podpisu smlouvy pak byla uhrazena pouze jediná částka 555 Kč. Protože sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, dostal se se svým peněžitým závazkem do prodlení. Následně pak zapůjčitel dne 6. 12. 2019 postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným žalobci, o čemž žalovaného vyrozuměl. Žalovaný svůj závazek zcela neuhradil ani na základě zaslané předžalobní upomínky, a je tedy se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele v prodlení.
11. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 citovaného zákona lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
12. Ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
13. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
14. Podle ustanovení § 1 věta druhá a § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. Věřitel je povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
15. Podle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
17. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
18. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, neboť mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Důvody této neplatnosti soud shledává ve zjištění, že právní předchůdce žalobce jakožto zapůjčitel, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, nedostál své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí, když vycházel pouze z – dle názoru soudu značně neúplných – údajů o výši příjmů a především výdajů žalovaného jakožto žadatele o spotřebitelský úvěr, aniž by je dostatečně zhodnotil a důkladně prověřil. Výdaje žalovaného pak byly zjišťovány velice okrajově, pokud vůbec, a to zejména s přihlédnutím k uváděným zcela minimálním nákladům na bydlení (1.000, Kč) ve vztahu k tvrzené formě tohoto bydlení (spolubydlení) a předloženému dokladu SIPO (nebyl žalobcem doložen, a není tudíž zřejmé, jaké nákladové položky zahrnoval ve vztahu k bydlení); další příjem domácnosti žalovaného rovněž nebyl nijak zjišťován. Z těchto podkladů tedy nelze získat úplný (pokud vůbec nějaký) obraz o aktuální finanční situaci žalovaného v době sjednání zápůjčky. Jedná se tak o údaje přinejmenším vzbuzující pochybnosti, které bylo nanejvýše vhodné objasnit a doložit. Pro účely prověření zejména výdajové složky poměrů žalovaného si však věřitel vyžádal informace pouze z insolvenčního rejstříku a nikoliv též z dostupných registrů, ať se již jedná o SOLUS, bankovní či nebankovní registr klientských informací, či o centrální evidenci exekucí, natož výpis z bankovního účtu žalovaného k doložení jeho pravidelných výdajů a celkové finanční situaci, tudíž nijak nezjišťoval, zda skutečně nemá jiné dluhy, které by musel splácet či které by již byly po splatnosti a byly vůči němu vymáhány. Lze tedy vycházet z toho, že skutečné výdaje žalovaného nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud zdůrazňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné žadatelem o spotřebitelský úvěr (bez ohledu na jeho prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné, neboť primárním zájmem žadatele je úvěr získat, a to zpravidla„ za každou cenu“, čemuž by uvedení a doložení skutečných poměrů zpravidla neprospělo), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015 ). Soud proto dospěl k jedinému možnému závěru, a to že u žalovaného byly a jsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti poskytnutou zápůjčku řádně splácet a naopak že žalovaný byl značně zadlužen a své závazky již nezvládal splácet. Důsledkem výše uvedeného nedostatečného postupu právního předchůdce žalobce a nesplnění jeho zákonné povinnosti je proto ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku neplatnost předmětné smlouvy o zápůjčce, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , III. ÚS 4129/18 či I. ÚS 523/07 ).
19. Žalobce, který je v dané věci aktivně legitimován v důsledku postoupení pohledávky za žalovaným, pak soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům, kdy i přes výzvu soudu setrval na svém stanovisku, že ke splnění povinnosti k posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí postačovalo prohlášení žalovaného ve smlouvě o zápůjčce o tom, že tak zapůjčitel učinil na podkladě informací uvedených v zákaznické kartě, a ve smluvních podmínkách o tom, že tyto údaje jsou úplné, přesné a pravdivé.
20. Soud tedy posoudil vymáhanou pohledávku jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžité plnění na základě neplatného právního jednání, a to poskytnutím hotovosti ve výši 15.000 Kč. Žalovaný je tak v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 občanského zákoníku povinen toto plnění vydat, přičemž soud vycházel z nijak nezpochybňovaného tvrzení žalobce, že žalovaný takto již původnímu věřiteli uhradil částku 555 Kč. K úhradě tak nadále zbývá částka 14.445 Kč (tj. plnění poskytnuté původním věřitelem žalovaného ve výši 15.000 Kč, ponížené o již žalovaným uhrazenou částku 555 Kč, přičemž z tohoto titulu bylo žalováno 23.310 Kč). Žalovaný se potom k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnil (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud mu proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele na základě postoupení pohledávky uvedenou částku 14.445 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky, nepřevyšujícím zákonnou sazbu tohoto příslušenství (v souladu se žalobou), jdoucím ode dne 15. 5. 2020 až do zaplacení, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě stanovené v předžalobní upomínce žalobce (čas plnění stanovený dle výzvy věřitele ve smyslu § 1958 občanského zákoníku ), jež byla žalovanému zaslána doporučenou poštovní zásilkou (a doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku , tedy na základě zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání) až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. o.s.ř. , neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.
21. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení částky 8.865 Kč, představující rozdíl mezi zažalovanou částkou 23.310 Kč a přiznaným nárokem ve výši 14.445 Kč, spolu s příslušenstvím v podobě zčásti kapitalizovaného úroku (ve výši 8.610,54 Kč a 20,98 % ročně z částky 15.000 Kč ode dne 7. 12. 2019 do zaplacení), jakož i 8,05 % ročního úroku z prodlení ve výši 3.280,38 Kč a dále co do tohoto úroku z prodlení jednak z částky 15.000 Kč ode dne 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 (tedy za dobu, kdy žalovaný ještě nebyl v prodlení) a jednak z částky 8.865 Kč (tedy v rozsahu přesahujícím přiznaný nárok) ode dne 15. 5. 2020 do zaplacení, pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť – jak již bylo uvedeno shora – žalobce má vůči žalovanému pouze nárok na vydání peněžitého plnění, které mu poskytl a které mu nebylo vráceno, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotné neplatné smlouvě, tj. na zaplacení úroku ani poplatků. Pro úplnost pak soud doplňuje, že žaloba by nebyla opodstatněná ani co do požadavku na zaplacení úroku nad rámec úroku pevně sjednaného ve smlouvě částkou 1.365 Kč, neboť takto nebylo toto příslušenství mezi smluvními stranami (byť neplatně) sjednáno. Ze smluvních podmínek je – oproti názoru žalobce – zřejmé, že smluvní úrok ze zápůjčky byl sjednán pouze pevnou částkou (jako součást celkového poplatku za zápůjčku) a pro tyto účely byl vypočten za použití sazby 20,98 % ročně (pro účely zápůjčky se sjednanou splatností ve 43 splátkách). Ani ze smluvních podmínek, upravujících prodloužení účinnosti smlouvy (uzavřené na dobu určitou do splatnosti poslední ze sjednaných splátek) v případě prodlení žalovaného se splácením zápůjčky, pak žádné takové ujednání o závazku žalovaného hradit zapůjčiteli 20,98 % roční úrok z dlužné jistiny až do jejího zaplacení nevyplývá a nelze k němu dojít ani výkladem těchto smluvních ujednání. Argumentace žalobce o neuplatnění článku 9.7 podmínek v důsledku nesplnění tam uvedených podmínek je pak zcela lichá; tím, že žalovaný uhradil pouze jedinou sjednanou splátku, se dostal do prodlení s úhradou všech dalších nezaplacených splátek, a to plně v kontextu s uvedeným zněním článku 9.7 smluvních podmínek. Jiný výklad tohoto ujednání ani nepřichází v úvahu. Nicméně ani tato skutečnost nic nemění na tom, že ani v tomto případě nebyla ujednána povinnost žalovaného hradit smluvní úrok ze zapůjčených prostředků až do jejich zaplacení. Úrok byl v daném případě sjednán pouze pevnou částkou vypočtenou za použití shora uvedené procentní sazby. V tomto směru se tedy žalobce rovněž nedomáhal svého nároku po právu.
22. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci úspěšný pouze částečně, přiznal právo na jejich náhradu pouze v poměrné části 30 % z celkové částky těchto nákladů, neboť předmětem řízení bylo zaplacení celkové částky 22.395,35 Kč (tj. součet zažalované jistiny a poplatků, ve zbývajícím rozsahu se jednalo o příslušenství), žalobce byl úspěšný pouze v částce 14.445 Kč, tedy v rozsahu 65 %, a neúspěšný co do nedůvodně žalované částky 7.950,35 Kč (k příslušenství, představujícímu zbývající část zamítnutého nároku, se nepřihlíží), tj. co do 35 %. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobce) ve výši 65 % z předmětu řízení odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany) ve výši 35 %. Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 30 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí celkem 1.485,06 Kč, tzn. poměrná 30procentní část nákladů řízení ve výši 4.950,20 Kč, představovaných zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 933 Kč a náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 2.920 Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) dle § 14b odst. 1 bod 2 . vyhl. č. 177/1996 Sb. , v platném znění, za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění), a za 1 úkon právní služby po 2.020 Kč (písemné podání ve věci samé) dle § 7 citované vyhlášky, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 600 Kč, a to za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. , v citovaném znění, a za 1 úkon právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) citované vyhlášky; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , představovanou částkou 697,20 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku III. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. o.s.ř. , ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze, se sídlem adresa, Česká republika, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně, se sídlem adresa, Česká republika.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o.s.ř. o.s.ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb. ) u soudního exekutora.