Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
8 C 95/2020-50
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Masnerovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně,
zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno,
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
o 12 970 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 280 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 5 280 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 7 690 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 559,81 Kč, kapitalizovaný úrok 4 641,43 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 9 824,72 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 9 824,72 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019 a ve výši 8,05% ročně z částky 4 544,72 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 280 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 5 280 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 7 690 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 559,81 Kč, kapitalizovaný úrok 4 641,43 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 9 824,72 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 9 824,72 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019 a ve výši 8,05% ročně z částky 4 544,72 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 12 970 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo na částku 10 000 Kč, kterou žalovaný převzal v den podpisu smlouvy a zavázal se kromě jistiny zaplatit také úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce (dále jen„ smluvní podmínky“). Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně závazek v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však nesplácel řádně a včas, do okamžiku postoupení pohledávky uhradil toliko 4 720 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně rozložila na 175,28 Kč na jistinu, 1 400 Kč na úrok, 2 000 Kč na poplatek za administrativní činnost, 1 067,34 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek, 77,38 Kč na poplatek za životní pojištění. Poslední platba ze strany žalovaného byla uhrazena datum. Žalovanému bylo známo, že má celkovou dlužnou částku uhradit nejpozději datum, ode dne následujícího byl tedy v prodlení se splácením všech sjednaných a neuhrazených splátek. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo následujícího dne po splatnosti právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky, která činila na jistině půjčky částku 9 824,72 Kč, přičemž tato jistina se od 13. 12. 2017 úročí úrokem 23,72% ročně. Dne 29. 11. 2019 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky dlužné jistiny ve výši 9 824,72 Kč, dlužného poplatku na hotovostní inkaso splátek 2 932,66 Kč, dlužného poplatku za životní pojištění 212,62 Kč, dále se pak žalobkyně domáhá kapitalizovaných úroků 4 641,43 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení výši 1 559,81 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 9 824,72 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 9 824,72 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) rozhodl soud ve věci na základě žalobkyní předložených listin tak, že bez nařízení jednání veřejně vyhlásil rozsudek.
3. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, smluvních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy a písemného oznámení o této skutečnosti žalovanému a podacího lístku, a z předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího lístku soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne datum uzavřel žalovaný se právnická osoba anonymizována tři slova, smlouvu o půjčce na částku 10 000 Kč, která mu byla v den podpisu smlouvy vyplacena v hotovosti. Žalovaný se zavázal kromě jistiny zaplatit také další poplatky v souhrnné výši 7 400 Kč, z toho 1 400 Kč na úroku, 2 000 Kč na administrativní činnosti a 4 000 Kč na hotovostním inkasu splátek, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy a poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný si zvolil také doplňkovou službu životního pojištění, za které se zavázal zaplatit poplatek 290 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán u právnická osoba jako anonymizováno s měsíčním příjmem částka, mezi jeho výdaje patří anonymizováno částka, anonymizována dvě slova částka, anonymizováno částka. Dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno a byl také vyzván k dobrovolnému plnění. Žalovaný na úhradu svého závazku uhradil 4 720 Kč, naposledy dne datum částku 1 000 Kč.
4. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
5. Podle § 580 odstavec 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
7. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
9. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně splnila podmínku dle zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s náležitou pečlivostí před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
11. Soud přitom dospěl k závěru, že žalobkyně povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nedostála. Žalobkyně k prokázání své povinnosti předložila soudu jediný důkaz, a to kartu zákazníka. Ačkoli v zákaznické kartě u obou smluv je uvedeno, že žalovaný přiložil pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a výplatní pásky, žalobkyně k žalobě i přes výzvu soudu žádné listin y nedoložila, ani co do dalších žalobkyní tvrzených kontrol žalovaného. Žalobkyně proto neprokázala, že její právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládají citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Odborná i soudní praxe přitom dospěla k převážnému závěru, že důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, v tomto případě o zápůjčce. Opačný výklad by byl v rozporu s vývojem zásad práv ochrany spotřebitele a narušil by tak dlouhodobou tendenci nejen české, ale rovněž celoevropské právní vědy i praxe směřující k vyvážení faktické nerovnosti mezi spotřebitelem a podnikatelem, projevující se ochranou slabší strany (viz rovněž směrnice č. 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a směrnice č. 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru). Relativní neplatnost by nemohla zajistit vyvážení nerovnováhy mezi spotřebitelem a podnikatelem, neboť spotřebitel jako osoba nepožívající odborných znalostí by zpravidla ani nebyl schopen neplatnost namítnout, a to právě s ohledem na to, že jako slabší smluvní strana nedisponuje potřebnými znalostmi, jakými disponuje profesionál. Setrval-li by výklad na relativní neplatnosti, došlo by ve svém důsledku k popření zásad ochrany spotřebitele. K obdobnému závěru již dospěla i judikatura vyšších soudních instancí (viz. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 -75, usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ), v nedávné době rovněž stanovisko Generální advokátky SD EU stanovisku ze dne 14. 11. 2019 ve věci C-616/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK, podle níž„ v případě, že vnitrostátní soud zjistil z úřední povinnosti porušení článku 8 směrnice 2008 (jenž zakládá povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy – pozn. soudu), musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce stanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené“. Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti také zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). I s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) v citovaném nálezu Ústavní soud uvedl, že„ poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“. Soud proto uzavírá, že předmětná smlouva, nazvaná„ Smlouva o půjčce“, je absolutně neplatným právním jednáním.
12. Žalobkyně však předloženými listinami prokázala, že její právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to při podpisu smlouvy hotovostně. Smlouvou o postoupení pohledávky pak prokázala, že jí právním předchůdcem byl postoupen dluh a oznámením o postoupení pohledávky i předžalobní výzvou prokázala, že žalovaný byl o dluhu zpraven.
13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Jelikož je smlouva o zápůjčce neplatným právním jednáním od počátku, žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je tak povinen toto plnění vrátit. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 10 000 Kč, ze které věřiteli vrátil toliko 4 720 Kč. V rozsahu rozdílu, tj. v částce 5 280 Kč, proto soud shledal žalobu důvodnou a jako takové jí vyhověl. Uložil proto žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 280 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení v požadované výši 8,05 %, když nemohl překročit návrh žalobkyně, z dlužné částky od 31. 12. 2019 do zaplacení, neboť dluh byl splatný na základě první výzvy k zaplacení odeslané žalovanému dne 13. 12. 2019 v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky. Tuto výzvu lze ve smyslu § 573 o.z. považovat za doručenou dnem 18. 12. 2019. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu deseti dnů, nastalo prodlení žalovaného dne 31. 12. 2019 v souladu s § 1958 odst. 2 o.z. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) jako třídenní.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnější ve věci byl žalovaný, žádné náklady mu však v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. o.s.ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zák. č. 120/2001 Sb. ).