Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
13 C 348/2020-65
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 2.940 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 2.940 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 445,04 Kč, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1.321,79 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.264,21 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 2.264,21 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 2.940 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 445,04 Kč, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1.321,79 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.264,21 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 2.264,21 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 22. 7. 2020 a doplněným podáním doručeným zdejšímu soudu dne 21. 12. 2020, domáhala po žalované zaplacení částky 2.940 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky 2.246,21 Kč od 4. 7. 2017 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 445.04 Kč a dále od 30. 11. 2019 do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení v sazbě 23,72 % ročně z částky 2.264,21 Kč od 27. 6. 2017 do 29. 11. 2018 v kapitalizované výši 1.321,79 Kč a dále od 30. 11. 2018 do zaplacení). Návrh byl odůvodněn tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba Credit International, SE, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne datum Smlouvu o půjčce číslo (dále též„ Smlouva“), jejíž součástí byly Smluvní podmínky otištěné na další straně Smlouvy. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně postupovala při sjednávání Smlouvy v intencích ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady v části označené jako„ Dokumenty na ověření finanční situace“. Podpisem Smlouvy žalovaná mimo jiné prohlásila, že„ věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že má plnou způsobilost Smlouvu uzavřít a je schopna splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě“ (čl. 7 smluvních podmínek), že„ Úvěrující … před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné“ (čl. 7 smluvních podmínek) a že„ je schopna posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jejím potřebám a finanční situaci“ (ibid.). Za daných okolností právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod o údajích poskytnutých žalovanou pochybovat. Nashromážděné a ověřené údaje právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila pomocí svého informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat. Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření Smlouvy. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 1.680 Kč (v sazbě 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2.400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 6. 2017. Sjednané částky žalovaná nehradila řádně a včas a za dobu trvání smluvního vztahu uhradila celkem 17.940 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka vůči žalované postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 29. 11. 2019. V době postoupení pohledávky činila dlužná částka 2.940 Kč (tj. dlužná část jistiny ve výši 2.264,21 Kč a dlužná část poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 675,79 Kč) s příslušenstvím – úroky a zákonnými úroky z prodlení. V době od postoupení pohledávky již žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, a to ani v reakci na předžalobní upomínku.
2. Žalovaná se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který jí byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), nevyjádřila (zásilku převzala osobně dne 19. 11. 2020). Předvolání k ústnímu jednání, které mu bylo doručováno obdobným způsobem, si žalovaná nepřevzala a soud je v souladu s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. považuje za doručené dne 28. 1. 2021 Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaná byla řádně předvolána k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavila. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. rozhodl bez přítomnosti žalované, přičemž s ohledem na výše uvedené provedl dokazování především listinami předloženými žalobkyní, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ):
3. Dne datum uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 12.000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatky v celkové výši 8.880 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 360 Kč. Dle textu Karty zákazníka ze dne 16. 5. 2016 byla žalovaná vdaná, žila ve společné domácnosti s manželem a vyživovala jedno nezaopatřené dítě a žádné další nezaopatřené osoby. Měla středoškolské vzdělání, byla spoluvlastnicí nemovitosti, v níž bydlela, a od listopadu 2015 byla v domácnosti. V sekci Karty zákazníka označené jako„ Finanční situace“ bylo uvedeno, že„ další příjmy zákazníka“ činily 10.000 Kč měsíčně a státní sociální dávky činily 10.500 Kč měsíčně. Výdaje žalované pak činily 3.500 Kč měsíčně za nájem a inkaso a 8.000 Kč měsíčně za výdaje domácnosti. Žalovaná neměla žádné půjčky ani úvěry u právní předchůdkyně žalobkyně ani u jiných společností. Údaje uvedené žalovanou byly dle sekce„ Dokumenty na ověření finanční situace“ ověřeny z výměru podpory a SIPO. Podpisem zákaznické karty žalovaná mimo jiné stvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů na obou stránkách karty a rovněž prohlásila, že se nenachází v úpadku, není předlužena a nebylo proti ní zahájeno insolvenční řízení. Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas a za dobu trvání smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem 17.940 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka vůči žalované s účinností k témuž dni postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně datovaným ke dni 29. 11. 2019 a odeslaným doporučeně dne 13. 12. 2019. V době po postoupení pohledávky již žalovaná na svou pohledávku ničeho nezaplatila, a to ani na předžalobní výzvu ze dne 30. 4. 2020 (v průběhu řízení byla procesně pasivní a netvrdila ani neprokázala nic jiného).
4. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
6. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný by byl povinen plnit žalobkyni.
10. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce v souladu s ust. § 2390 a násl. o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 12.000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit včetně poplatku ve výši 8.880 Kč, přičemž celkovou částku ve výši 20.880 Kč měla splatit v 58 týdenních splátkách. S ohledem na postavení žalované jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a zkoumat, zda úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího bylo před uzavřením smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalované (schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr). Bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalované (spotřebitelky) pouze na základě obsahu zákaznické karty žalované, aniž by žalobkyně prokázala, že žalovaná k tomu doložila listin y, které měly osvědčit pravdivost údajů uvedených v zákaznické kartě, soud proto nemohl ověřit pravdivost těchto údajů. U příjmů právní předchůdkyně žalobkyně navíc ověřovala pouze výši čerpaných sociálních dávek a nezjišťovala, odkud pocházejí„ další příjmy“ uvedené v zákaznické kartě, ani neověřovala jejich výši. Za těchto okolností má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně jako odborník – podnikatel svým povinnostem nedostála a úvěruschopnost žalované řádně neposoudila. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat pouhé„ spolehnutí se“ na žalovanou tvrzené skutečnosti a právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované měla s jejím souhlasem získat potřebné podklady pro posouzení její skutečné finanční situace, jako například výpis z účtu, potvrzení o výši příjmu, kalendář plateb a záloh energií, SIPO apod. V situaci, ve které úvěrující tyto podklady řádně nevyžádá, není možné řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě jen jeho prohlášení, kromě toho nelze připustit přesouvání odpovědnosti za řádné zjištění úvěruschopnosti na žadatele o úvěr (zápůjčku). Podnikatel – úvěrující nemůže se zprostit své povinnosti zkoumat úvěruschopnost s odkazem na proklamaci žalovaného, ale musí postupovat s odbornou péčí a tyto skutečnosti řádně posoudit. Soud z těchto důvodů uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a nemohla si být jista, že úvěr bude žalovanou řádně splácen. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně přesto žalovanému poskytla úvěr, dopustila se porušení výše uvedeného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a smlouvu je tudíž třeba považovat za neplatnou. K této neplatnosti soud navzdory textu ustanovení přihlíží i bez návrhu, a to v souladu s judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33Cdo 2178/2018 ). S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Jak již bylo uvedeno, z obsahu spisu a z připojených listin bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta částka 12.00 Kč a v průběhu splácení žalovaná zaplatila celkem 17.940 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila více, než činila jistina, soud s ohledem na zastávaný právní názor, aniž by zkoumal přiměřenost smluvního úroku a poplatků, žalobu zamítl (výrok I. rozsudku).
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když přihlédl k tomu, že žalovaná byla procesně zcela úspěšná a náležela by jí tak náhrada nákladů řízení proti žalobkyni. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.