Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 302/2020-72

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 8 113,52 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 900 Kč od 18. 11. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 213,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 258,40 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 877,88 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 4 944,49 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 944,49 Kč za období od 21. 1. 2020 do 17. 11. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 1 049,49 Kč od 18. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 900 Kč od 18. 11. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 4 213,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 258,40 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 877,88 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 4 944,49 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 944,49 Kč za období od 21. 1. 2020 do 17. 11. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 1 049,49 Kč od 18. 11. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020, domáhala po žalované zaplacení částky 8 113,52 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaným úrokem ve výši 2 258,40 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 877,88 Kč, úrokem ve výši 29 % p. a. z částky 4 944,49 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 4 944,49 Kč, splatné dne 18. 11. 2017, ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení) a náhrady nákladů řízení. Návrh byl odůvodněn tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo (dále též„ Smlouva“), jejíž součástí byly Smluvní podmínky otištěné na zadní straně Smlouvy. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně postupovala při sjednávání Smlouvy v intencích ustanovení § – 89 , o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady v části označené jako„ Ověřené dokumenty“. Dle Smluvních podmínek„ zákazník prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku“, právní předchůdkyně žalobkyně tak neměla důvod o těchto údajích pochybovat. Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření Smlouvy. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně kromě této částky zaplatit souhrnný poplatek ve výši 4 640 Kč, tedy celkem 10 640 Kč, a to v 45 pravidelných týdenních splátkách ve výši 237 Kč, tyto splátky však nehradila řádně a včas. Poslední splátka měla být uhrazena dne 2. 7. 2018, žalovaná však naposled hradila na svůj dluh dne 10. 11. 2017 (celkem uhradila částku 2 100 Kč). Marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a dosud neuhrazenými splátkami, ode dne 3. 7. 2018 byla proto dlužná částka jistiny, která v této době činila 4 944,49 Kč, úročena úrokem ve výši 29 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka vůči žalované postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 20. 1. 2020. V této době se pohledávka skládala z dlužné jistiny ve výši 4 944,49 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 3 169,03 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 258,40 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 877,88 Kč a dále z navýšení naúčtovaného právní předchůdkyní žalobkyně, které však žalobkyně nepožaduje. V době od postoupení pohledávky již žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, a to ani v reakci na předžalobní upomínku.

2. Na výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení a důkazů ohledně splnění povinnosti žalobkyně prověřit schopnost žalované splatit plánovaný úvěr (zápůjčku) v souladu se stávající judikaturou žalobkyně ve svém podání ze dne 5. 1. 2021 zopakovala svá tvrzení v žalobě (zejména co se týče potvrzování pravdivosti údajů žalovaným) a argumentovala zásadou presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Dále odkázala na Zákaznickou kartu ze dne 19. 8. 2017, kterou soudu dodala dne 21. 1. 2021. Údaje uvedené žalovanou byly dle sekce zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“ ověřeny ze sdělení Úřadu práce ze dne 21. 8. 2017 a z platebního rozpisu ÚP za období číslo Tyto dokumenty si soud od žalobkyně svou výzvou výslovně vyžádal, žalobkyně však sdělila, že jimi nedisponuje, neboť dané dokumenty se pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy.

3. Žalovaná se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který jí byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. , (dále jen „ “), nevyjádřila (zásilka byla uložena k vyzvednutí a doručena fikcí ke dni 17. 11. 2020). Předvolání k ústnímu jednání, které jí bylo doručováno obdobným způsobem, si žalovaná nepřevzala a soud je v souladu s ust. považuje za doručené dne 15. 2. 2021. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaná byla řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně a její právní zástupce se ústního jednání rovněž nezúčastnili, písemně se z něj omluvili a souhlasili, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez jejich přítomnosti.

4. Soud proto v souladu s ust. rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž s ohledem na výše uvedené provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci ( ).

5. Dne datum uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 6 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 4 640 Kč, to vše v 45 týdenních splátkách po 237 Kč (poslední splátka měla činit 212 Kč). Dle textu Zákaznické karty ze dne 19. 8. 2017 byla žalovaná v době uzavření smlouvy svobodná, měla tři vyživovací povinnosti a bytové potřeby měla zajištěna formou spolubydlení. Měla základní vzdělání a byla v domácnosti s příjmem ve výši 10 466 Kč měsíčně. Nesplácela jiné závazky a její odhadované měsíční výdaje činily 9 000 Kč měsíčně. Rovněž prohlásila, že není v insolvenčním řízení a ani o ně nežádá. Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas a za dobu trvání smlouvy žalobkyni uhradila pouze celkem 2 100 Kč. S účinností ke dni 20. 1. 2020 byla pohledávka vůči žalované postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně datovaným ke dni 20. 1. 2020 a odeslaným doporučeně dne 14. 2. 2020. V době po postoupení pohledávky již žalovaná na svou pohledávku ničeho nezaplatila, a to ani v reakci na předžalobní výzvu ze dne 23. 4. 2020 (v průběhu řízení byla procesně pasivní a netvrdila ani neprokázala, že by zaplatila více).

6. Podle ustanovení , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

8. Podle ust. , 2 , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ust. § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 21. 8. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce v souladu s ust. § 2390 a násl. o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 6 000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit společně s poplatkem ve výši 4 640 Kč, tj. celkem ve výši 10 640 Kč, ve 45 týdenních splátkách. S ohledem na postavení žalované jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího (právní předchůdkyně žalobkyně) bylo před uzavřením smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalované (schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr, resp. zápůjčku). Bylo zjištěno, že úvěrující posuzoval schopnost žalované (spotřebitelky) pouze na základě obsahu zákaznické karty žalované, aniž by žalobkyně prokázala, že žalovaná k tomu doložila y, které měly osvědčit pravdivost údajů uvedených v zákaznické kartě, soud proto nemohl ověřit pravdivost těchto údajů. Soud na rozdíl od argumentace žalobkyně má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně v postavení odborníka (podnikatele) svým povinnostem nedostála, neboť nelze za řádné posouzení úvěruschopnosti považovat pouhé„ spolehnutí se“ na skutečnosti tvrzené žalovanou, jak na ně odkazovala žalobkyně v žalobě i ve svém vyjádření na výzvu soudu. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tato povinnost uložená spotřebiteli však nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. ). Podnikatel – úvěrující se nemůže zprostit své povinnosti zkoumat úvěruschopnost s odkazem na proklamaci žalovaného, ale musí postupovat s odbornou péčí a tyto skutečnosti řádně posoudit. Soud z těchto důvodů uzavírá, že úvěrující nedostál svým povinnostem vyplývajícím z ust. a 2 o spotřebitelském úvěru a nemohl si být jist, že úvěr bude spotřebitelem řádně splácen. Za takové situace by tak obezřetný úvěrující nemohl spotřebiteli předmětný úvěr poskytnout. Následkem nesplnění uvedené povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nelze ji konvalidovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. věta druhá , a proto je smlouva absolutně neplatná. Soud si je vědom, že gramatickým výkladem ust. se jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly. Právní názor soudu se opírá zejména o rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. Z toho se nemůže vymykat směrnice implementovaná aktuálním zákonem o spotřebitelském úvěru. Kromě možnosti zabývat se platností z úřední činnosti, čemuž nasvědčuje nezbytnost stanovit neplatnost jako absolutní, nelze pominout ani jistou modifikaci zásady, že neznalost práva neomlouvá. V rozsudku ze dne 4. června 2015, příjmení, C číslo, bod 42, Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Přitom podstatou právního stanoviska je právě skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy využívající ve svůj prospěch, pročež je absence informovanosti spotřebitele vyvažována zásahem zvenčí. K limitům konformního výkladu se výslovně vyjádřil Ústavní soud v plenárním usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , kterým odmítl obecným soudem předloženou právní úpravu obč. zák. ve znění účinném do 31. 7. 2010 zrušit s tím, že i v tomto případě je možný konformní výklad. Akceptoval argumenty stranící názoru, že se jedná o neplatnost absolutní, přestože zákonodárce, shodně jako v tomto případě, zvolil výslovně neplatnost relativní (až následně s účinností od 1. 8. 2010 došlo ke změně) a mimo jiné Ústavní soud v dané věci vyslovil nesouhlas s názorem obecného soudu, o nemožnosti konformního výkladu, tedy závěru o absolutní neplatnosti. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení o bezdůvodném obohacení.

14. Jak již bylo uvedeno, z obsahu spisu a z připojených listin bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta částka 6 000 Kč a v průběhu splácení žalovaná zaplatila celkem 2 100 Kč (žalovaná byla procesně pasivní a netvrdila ani neprokázala, že by zaplatila více). Soud proto žalobě vyhověl v částce odpovídající rozdílu mezi částkou poskytnutou žalované a částkou, kterou žalovaná uhradila. Ode dne, kdy byl žalované doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (tedy faktická výzva k plnění), je žalovaná s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, soud proto žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z , a to od prvního dne prodlení žalované (odst. I. výroku). Soud s ohledem na zastávaný právní názor ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, aniž by se zabýval výši úroku a smluvních pokut (odst. II. výroku). Lhůta ke splnění platebních povinností žalované byla stanovena podle na tři dny od právní moci rozsudku.

15. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný by byl povinen plnit žalobkyni.

16. Pro úplnost odůvodnění soud považuje za vhodné uvést, že aktivní procesní legitimace žalobkyně byla doložena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 20. 1. 2020 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. , když přihlédl k tomu, že žalovaná byla procesně úspěšnější a náležela by jí tak náhrada nákladů řízení proti žalobkyni. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno v odst. III. výroku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.