Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 189/2020-19
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá co do částky 4 337,96 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč za období od 14. 2. 2018 do 30. 5. 2020.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 8 000 Kč za období od 1. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 441 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá co do částky 4 337,96 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč za období od 14. 2. 2018 do 30. 5. 2020. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 8 000 Kč za období od 1. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 441 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 14. 8. 2016 s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba příjmení p.l.c., smlouvu o revolvingovém úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek původní věřitelky. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky původní věřitelky ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice (dále jen„ obchodní podmínky“). Původní věřitelka se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr formou úvěrového rámce s limitem 35 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal čerpané peněžní prostředky včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z nesplaceného úvěru společně s poplatkem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, nejméně však částkou 1 000 Kč. Výše měsíční splátky a výše celkové dlužné částky byly žalovanému sdělovány výpisy. Předepsané splátky byly splatné vždy k 30. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný vyčerpal celkovou částku 16 712 Kč. Žalovaný předepsané splátky včas a řádně nehradil, dle posledního výpisu splatného dne 14. 2. 2018 zůstal žalovaný na jistině dlužen částku 8 000 Kč. Původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 na právnická osoba, která ji dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 postoupila na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení též sjednaného úroku z dlužné jistiny za období od 25. 8. 2017 do 13. 2. 2018 kapitalizovaného částkou 3 837,96 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 14. 2. 2018 a rovněž pak účelně vynaložené náklady ve výši 500 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky upomínkou zaslanou mu dne 27. 5. 2020.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:
4. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba příjmení, anonymizováno, uzavřeli za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec s limitem 35 000 Kč a žalovaný se zavázala vrátit původní věřitelce čerpané peněžní prostředky společně s úrokem z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12,5 % z čerpané částky v měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z výše čerpané částky, nejméně však částkou 1 000 Kč O výši měsíční splátky byl žalovaný informován výpisy. Splatnost splátek byla sjednána na 30. den každého měsíce. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice a standardní podmínky smlouvy o úvěru, které se vztahují na zákazníky s pobytem v České republice. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný původní věřitelkou informován o svých právech a povinnostech vyplývajících jí z uzavírané smlouvy. Původní věřitelka vyplatila žalovanému na jeho účet dne 14. 8. 2016 částku 8 000 Kč, dne 14. 9. 2016 částku 712 Kč, dne 23. 10. 2017 částku 5 000 Kč a dne 24. 10. 2017 částku 3 000 Kč. Ke dni splatnosti posledního výpisu účtu, tj. ke dni 13. 2. 2018 dlužil žalovaný celkem částku 12 152,70 Kč.
5. Svou aktivní legitimaci žalobkyně doložila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek, kterou původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovaným na právnická osoba, a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019, kterou právnická osoba, postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2020 a předžalobní upomínkou z téhož dne včetně poštovního podacího archu žalobkyně doložila, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a současně byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky.
6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
7. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. právnická osoba anonymizováno, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Žalobkyně se z nařízeného ústního jednání omluvila, čímž se připravila o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , o povinnosti tvrzení (doplnění tvrzení ohledně procesu ověření úvěruschopnosti žalovaného) a především s ní související povinnosti důkazní a o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Soud přitom nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Splnění své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného žalobkyně vůbec netvrdila a ani ničím dokládala, ačkoliv byla soudem již na tuto skutečnost upozorněna usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 11. 2020. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného netvrdila a neprokazovala, nemůže soud ověřit, že žalobkyně náležitě zkoumala majetkové poměry žalovaného. Současně žalobkyně ani netvrdila a nijak nedoložila, že kontrolovala záznamy žalovaného v evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku nebo jaká byla platební historie žalovaného u žalobkyně.
12. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalovaného. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ je tak smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.
13. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému poskytla v hotovosti finanční prostředky celkem ve výši 16 712 Kč, přičemž z předložených listinných důkazu i z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný žalobkyni dosud dluží na jistině částku ve výši 8 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno. Soud proto výrokem II. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil rozdíl mezi vyčerpanými peněžními prostředky a dosud nevrácenou částkou, tedy 8 000 Kč. Splatnost této pohledávky se pak pojí s výzvou zástupce žalobkyně žalovanému ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci, v níž žalobkyně určila žalovanému lhůtu do 30. 5. 2020. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z., od následujícího den po splatnosti, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
14. Ve zbývajícím rozsahu, co do částky 4 337,96 Kč (v žalobě označené jako úrok z dlužné jistiny za období od 25. 8. 2017 do 13. 2. 2018 spolu s plněními označeními jako účelně vynaložené náklady) se zákonným úrokem z prodlení z prodlení z částky 8 000 Kč za období od 14. 2. 2018 do 30. 5. 2020, soud žalobu výrokem I. zamítl, jelikož ujednání o poplatcích a úroku z úvěru byla dohodnuta ve smlouvě, která je jako celek absolutně neplatným právním jednáním.
15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , jelikož žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná pouze z části, a to z 64,8 % a žalovaný ze 35,2 %. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 29,6 % nákladů řízení žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena:
-) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč,
-) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT)
-) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve výši 189 Kč.
Poměrná část nákladů ve výši 29,6 % činí po zaokrouhlení částku 441 Kč.
16. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.