Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 33/2021-76

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa, obec a číslo

zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa, obec – část obce

o zaplacení 15 091,18 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 10 545 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 057,38 Kč za dobu od 20.10.2019 do 19.10.2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 545 Kč od 20.10.2020 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 4 546,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 105,65 Kč od 10.1.2019 do 19.10.2020, úroku ve výši 10,9 % ročně z částky 13 607,11 Kč od 20.10.2020 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 294,84 Kč za dobu od 20.10.2019 do 19.10.2020, a úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 4 546,18 Kč od 20.10.2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 1 169,33 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, Mgr. jméno příjmení, advokátky.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 10 545 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 057,38 Kč za dobu od 20.10.2019 do 19.10.2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 545 Kč od 20.10.2020 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 4 546,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 105,65 Kč od 10.1.2019 do 19.10.2020, úroku ve výši 10,9 % ročně z částky 13 607,11 Kč od 20.10.2020 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 294,84 Kč za dobu od 20.10.2019 do 19.10.2020, a úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 4 546,18 Kč od 20.10.2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 1 169,33 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23.10.2020 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky v celkové výši 15 091,18 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru reg. číslo ze dne 10.1.2019, na základě které byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč ve formě úvěrového limitu. Finanční prostředky byly žalované poukázány na její účet dne 10.1.2019. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku žalobkyni a spolu s touto částkou zaplatit úrok za poskytnuté peněžní prostředky s úrokovou sazbou 10,9 % ročně. Mezi stranami bylo sjednáno i pojištění úvěru za částku 118 Kč měsíčně. Celkový dluh se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni ve 12 anuitních splátkách po 1 773 Kč, splatných vždy do každého 19. dne v měsíci, resp. 1 891 Kč (včetně pojištění). Poslední splátka byla stanovena na 19.1.2020. Žalobkyně uvedla, že žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas a na dluh uhradila pouze částku 9 445 Kč, která byla původním věřitelem započtena na jistinu, poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení. Žalovaná zaplatila celkem 5 splátek po 1 891 Kč, kdy poslední splátku uhradila dne 6.6.2019. Žalobkyně dále uvedla, že řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky. Žalobkyně tak požadovala zaplacení dlužné částky v celkové výši 15 091,18 Kč sestávající z jistiny 13 607,11 Kč a poplatků ve výši 1 484,07 Kč, dále požadovala kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2105,65 Kč za dobu od 10.1.2019 do 19.10.2020 a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1352,22 Kč za totožné období. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla o zaplacení upomenuta.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dne 29.1.2021 (zásilka uložena na poště dne 19.1.2020), na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů.

3. Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání, vzhledem k tomu, že žalobkyně s tím vyslovila souhlas a u žalované se má za to, že s takovým postupem souhlasil, neboť na výzvu soudu dle ust. nereagoval. ( ).

4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Ze žádosti o poskytnutí úvěru se dne 3. 1. 2019 a Smlouvy o úvěru reg. číslo ze dne 4. 1. 2019, spolu s předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, předsmluvní informací ke kreditní kartě s spotřebitelskému úvěru, vysvětlení předsmluvních informací a základních informací o jednotlivých druzích spotřebitelských úvěrů poskytovaných žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru dne 4.1.2019. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč jako bezhotovostní úvěr, která měla být čerpána do 10.1.2019. Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala zaplatit úrok ve výši 10,9 % ročně a měsíční pojistné úvěru ve výši 118 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala splácet ve 12 měsíčních anuitních splátkách po 1 891 Kč vždy ke každému 19. dni v měsíci.

6. Soud dále ze žádosti o úvěr zjistil, že žalovaná uvedla, že je svobodná, a žije s další osobou v domácnosti. Žalovaná dále uvedla, že bydlí v domě či bytě v osobním či družstevním vlastnictví. Její měsíční příjem měl činit 18 571 Kč a její výdaje pak představovaly částku 3 500 Kč jako povinné výdaje, tj. soudně nařízené či výživné a částku 5 000 Kč jako splátky úvěrů, leasingů a splátkového prodeje (viz rovněž výpis CRIF a schvalovací protokol k úvěru).

7. Z výpisu z účtu za leden 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč, kterou jí zaslala na její účet č. bankovní účet. Tuto skutečnost potvrzuje i výpis z úvěrového účtu a historického výpisu z úvěrového účtu, z nichž vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem 9 455 Kč na svůj dluh.

8. Z výpisu z běžného účtu žalované číslo vyplývá, že žalovaná v říjnu 2018 čerpala celkem 12 zápůjček či úvěrů u úvěrových společností ve výši celkem 65 250 Kč, přičemž její mzda za daný měsíc činila 16 767 Kč. V listopadu 2018 činila mzda žalované 18 571 Kč a žalovaná čerpala 2 úvěry či zápůjčky ve výši celkem 17 800 Kč. V prosinci 2019 činila mzda žalované 23 536 Kč, a žalovaná čerpala celkem 39 000 Kč prostřednictvím 6 zápůjček či úvěrů.

9. Žalovaná byla upozorněna na svůj dluh ze smlouvy a opakovaně vyzývána žalobkyní k zaplacení, jak je zřejmé z přípisu – první upomínky ke dni 27. 6. 2019, přípisu ze dne 8. 7. 2019, opakované výzvy na zaplacení dluhu ze dne 29. 7. 2019, poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 29. 8. 2019 spolu s dodejkou, kterou byla žalovaná vyzvána k okamžitému zaplacení celého dluhu, jakož i oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 21. 10. 2019 spolu s dodejkou.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 6.10.2020 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

11. Z ostatních důkazů soud nevycházel, neboť je považoval za nadbytečné pro své rozhodnutí.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč vyplacením na její účet. Žalovaná se současně zavázal zaplatit úrok ve výši 10,9 % ročně a pojištěné ve výši 118 Kč měsíčně. Celý dluh se žalovaná zavázala splácet ve 12 anutiních splátkách po 1 891 Kč. Žalovaná dluh řádně nesplácela, nicméně na něj dosud uhradila 9 455 Kč. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení, ničeho dalšího však žalobkyni neuhradila.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen„ o.z“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále také „ “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 1968 věta prvá o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 10 545 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Žalovaná uvedla, že svobodná a žije s další osobou v domácnosti, přičemž její příjem měl činit 18 571 Kč. Z předloženého výpisu z účtu žalované za říjen až prosinec 2018 je sice zřejmé, že průměrný měsíční příjem žalované byl vyšší nicméně nelze přehlédnout, že žalovaná v daném období načerpala značné množství úvěrů a zápůjček, jejichž objem značně přesahoval její finanční možnosti. Pokud jde o výdaje žalované, ty měly představovat jednak částku 3 500 Kč jako povinné výdaje a dále částku 5 000 Kč jako splátky úvěrů, leasingů a splátkového prodeje. Žalobkyně se nezabývala tím, jaké jsou další výdaje žalované na stravu a na bydlení, o němž bylo žalovanou uvedeno, že se jedná o dům či bytě v jejím či družstevním vlastnictví. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalované ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , (PR (číslo) s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

21. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet úvěr, a proto je uvedená smlouva neplatná dle ust. zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením .

22. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu , neboť měl za to, že ust. a 87 je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 /48/. Článek 8 směrnice č. 2008 /48/ ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, příjmení příjmení, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci právnická osoba, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, příjmení, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

23. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 20 000 Kč, a že žalovaná zaplatila jen 9 455 Kč, jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení ve výši 10 545 Kč, které je povinna vydat (20 000 Kč – 9 455 Kč). Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 10 545 Kč, a proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

24. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle o. z. z dlužné částky 10 545 Kč ve výši dle , tj. ve výši 10 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni od 20.10.2019, jak žalobkyně požadovala, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla opětovně vyzvána k zaplacení celého dluhu ještě před uvedeným datem. Soud přiznal žalobkyni tento úrok z prodlení v kapitalizované výši za dobu od 20.10.2019 do 19.10.2020 z částky 10 545 Kč při sazbě 10 % ročně, tj. 1 057,38 Kč a dále a ve výši 10 % ročně z částky 10 545 Kč od 20.10.2020 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle , neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta podle , písm. a) a d) ve spojení s  , odst. 1, bod 1 , advokátní tarif, za 3 úkony po 300 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle , a dále odměnu obdobně podle , písm. a) ve spojení s odst. 3 vyhlášky za 1/2 úkonu (doplnění důkazu k výzvě soudu z 21.2.2021) ve výši 870 Kč, a 1 paušální náhrada po 300 Kč podle vyhlášky a 21% DPH ve výši 371,70 Kč, celkem tak 2 941,70 Kč. Protože žalobkyně měla částečný úspěch v rozsahu 69,88 %, rozdělil soud náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu stran ve věci ve vztahu k celému předmětu řízení. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 15 091,18 Kč, soud žalobu co do částky 4 546,18 Kč zamítl, odečetl soud„ neúspěch“ žalobkyně ve výši 30,12 % od jejího„ úspěchu“. Protože žalovaná ve sporu převážně neuspěla, uložil jí soud zaplatit poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně z částky 2 941,70 Kč, tedy částku 1 169,33 Kč, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno. Soud doplňuje, že nepřiznal žalobkyni odměnu za podání ze dne 21.1.2021 a paušální náhradu ve výši 300 Kč, neboť tyto náklady nepovažoval za účelné, když žalobkyně tímto podáním k výzvě soudu doplnila svoji žalobu, kterou by soud byl jinak nucen odmítnout.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.