Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 80/2020-33
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 15 270 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 580 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 580 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky 7 690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 652,49 Kč, kapitalizovaného úroku 4 915,31 Kč, úroku 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 2 420 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 580 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 580 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky 7 690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 652,49 Kč, kapitalizovaného úroku 4 915,31 Kč, úroku 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 2 420 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 15 270 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova. Ta nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalované. Na základě uzavřené smlouvy pak žalovaná obdržela částku 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 7 690 Kč, která představuje úrok ve výši 1 400 Kč (sazba 23,72 % p. a.), odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, poplatek za životní pojištění 290 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaná hradila splátky pouze do datum, poté přestala splátky hradit. Poslední splátku měla přitom dle splátkového kalendáře zaplatit dne datum. Žalovaná tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 10 000 Kč, částku 5 270 Kč na poplatcích a pevném úroku dále úrok ve výši 4 915,31 Kč (tj. úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny za dobu od datum do datum), zákonný úrok z prodlení 1 652,49 Kč (z částky jistiny za dobu od datum do datum). Dále se žalobkyně domáhá částky úroku ve výši 23,72 % ročně z částky jistiny od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky jistiny od datum do zaplacení. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), rozhodl bez nařízení jednání.
3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi právnická osoba anonymizována tři slova a žalovanou byla uzavřena dne datum smlouva o půjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou půjčku spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč, který představuje úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 4 000 Kč a poplatkem za zařazení do pojišťovacího programu životního pojištění 290 Kč (celkem tedy částku 17 690 Kč), splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 305 Kč. V dalším smluvní strany odkázaly na smluvní podmínky, dle kterých činí RPSN 75,72% a výše úrokové sazby činí 23,72 % p. a. Žalované byla půjčka poskytnuta v hotovosti ke dni podpisu smlouvy.
4. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uvedla, že je OSVČ v oboru zemědělství s čistým příjmem 20 000 Kč měsíčně, žije s partnerem v nájmu. Měsíční výdaje jsou 4 000 Kč na nájem a inkaso a 10 000 Kč na výdaje domácnosti. Po zaplacení výdajů jí tedy z příjmu zbývá 6 000 Kč měsíčně. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně doložila svůj občanský průkaz, živnostenský list, nájemní smlouvu.
5. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované dle podacího lístku oznámeno, a to dopisem ze dne datum. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do datum, jak vyplývá z dopisu ze dne datum a z přiloženého podacího lístku.
6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Dle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.
9. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z. Žalované byly na základě uzavřené smlouvy vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaná zavázala vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaná porušila podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradila, vzniklo dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celé neuhrazené zápůjčky i se sjednanými poplatky a úroky. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z.
11. Jelikož žalovaná ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze kterého vyplývá, že:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (podrobněji k tomu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 38 C 4/2020 ).
12. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce žádala od žalované informace o její finanční situaci, nechala si předložit živnostenský list, dále si ověřila, zda je žalovaná evidována v insolvenčním rejstříku. Příjmy však právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřovala, vyšla pouze z tvrzení žalované. Bez ověřených údajů o příjmech ale řádnou analýzu finančního rozpočtu žalované nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelky a posoudit její schopnost úvěr splácet. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nemá jakékoliv informace o finanční historii žalované, nevyužije ani možnosti zjistit si údaje o žalované z veřejně přístupných databází (informace výlučně z insolvenčního rejstříku jsou v tomto směru naprosto nedostačující) a vychází výlučně z tvrzení žalované, která si žádným způsobem neprověří (živnostenský list bez doložení výpisu z účtu popř. daňového přiznání či peněžního deníku nepodává ucelené informace o výši příjmu žalované), je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně na splnění své povinnosti s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost naprosto rezignovala. Přitom vyžádat si po žalované alespoň základní doklady o jejích příjmech (daňové přiznání, peněžní deník apod.) a výdajích (SIPO), se nejeví nijak nadmíru zatěžující jak pro poskytovatele zápůjčky, tak ani pro jejího příjemce. Nadto soud dodává, že ani nájemní smlouva soudu nebyla předložena, proto nebylo možno ověřit ani to, zda předchůdkyně žalobkyně skutečně tento doklad o výdajích ověřovala, rovněž živnostenský list nebyl předložen, i proto se uplatní domněnka ve smyslu § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru.
13. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce. Za této situace je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku ve výši 10 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná již na jistinu uhradila částku 2 420 Kč, žalované tak zbývá uhradit celkem částku 7 580 Kč. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalované s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou pak splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ). Žalobkyně prokázala zaslání předžalobní upomínky žalované, přičemž v této výzvě jí byla poskytnuta lhůta k plnění do datum. Ode dne následujícího, tj. od dne datum, byla tak žalovaná v prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat úroky z prodlení právě od tohoto data. Ve zbývající části soud žalobu zamítnul tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
14. Co se týče nákladů řízení, podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. by na jejich náhradu měla mít právo žalovaná, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly a tudíž jí ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.