Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 428/2020-42
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 3 765 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 765 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 765 Kč od 11. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 492 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 765 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 765 Kč od 11. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 492 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3 765 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 11. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a žalobou se domáhala úhrady tohoto příspěvku. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, registrační značka, VIN: anonymizováno, číslo technického průkazu anonymizováno (dále pouze„ vozidlo“) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný, coby vlastník, neměl od 27. 4. 2019 do 3. 8. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena zákonem. Vozidlo tak bylo nepojištěno 99 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost vozidlo pojistit. Žalovanému odeslala žalobkyně výzvu dne 26. 9. 2019, což je podmínkou pro uplatnění nároku. Žalobkyni vznikl nárok na příspěvek, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výzva k úhradě byla žalovanému doručena dne 11. 10. 2019. Splatnost příspěvku nastala dne 10. 11. 2019. Žalovaná částka představuje příspěvek ve výši 3 465 Kč (zákonná denní sazba 35 Kč vynásobená počtem dní, tj. 99) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.
2. Žalovaný se k podané žalobě písemně vyjádřil tak že žádné vozidlo nevlastní, při jednání své jednání doplnil o tvrzení, že vozidlo vlastnil asi 4 měsíce, pak jej ale bez jeho vědomí prodal jeho bratr nějaké jemu neznámé osobě, žalovaný věc hlásil na policii, navíc mu výzva k úhradě a upomínky ani nebyly doručeny. Po poučení o možných následcích neunesení důkazního břemene a na výzvu soudu ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. ”) k navržení důkazů žalovaný žádné důkazy nenavrhl, v rámci závěrečného návrhu prohlásil, že by neměl z čeho žalovanou částku zaplatit, neboť nemá peníze, je v exekuci a bere jen 2 400 – 3 000 Kč měsíčně, jaké přesně jsou jeho příjmy, neví.
3. Žalobkyně odkázala na písemné vyhotovení žaloby vč. jejího doplnění, v němž k procesní obraně žalovaného uvedla, že vychází z údajů v registru vozidel, podle něhož se má za to, že osoba zapsaná v registru vozidel jako vlastník vozidla je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná v registru vozidel jako provozovatel vozidla je provozovatelem vozidla. Žalovaný dosud neprokázal, že by vlastníkem předmětného vozidla nebyl, žalobkyně proto na podané žalobě trvá.
4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Dne 26. 9. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 3 765 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť z informací, které měla žalobkyně k dispozici od předchozího pojistitele (a z centrálního registru vozidel) zjistila, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel výše specifikovaného vozidla, a k tomuto vozidlu nebylo v období od 27. 4. 2019 do 3. 8. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení. Denní sazba příspěvku činila podle daného typu vozidla 35 Kč (x 99 dní = celková výše příspěvku 3 465 Kč), náklady uplatnění činily 300 Kč. Výzva byla žalovanému doručena dne 9. 10. 2019. Splatnost příspěvku a nákladů byla stanovena ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy tj. v tomto případě do dne 8. 11. 2019. Výzva rovněž mj. obsahovala poučení o možnosti doložit okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Žalovanému byla rovněž zaslána předžalobní výzva k plnění.
5. Co se týče procesní obrany žalovaného, tento sice tvrdil, že není vlastníkem vozidla, že jej měl bez jeho vědomí prodat jeho bratr neznámé osobě, a že o této skutečnosti měl i učinit oznámení na Policii ČR, ale k prokázání svého tvrzení, které by jej eventuálně mohlo povinnosti k úhradě příspěvku do garančního fondu zbavit, nenavrhl žádné důkazy, přestože se mu dostalo poučení o možných následcích neunesení břemene důkazního. Podle § 101 odst. 1 píms. a) a b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle §120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 118 odst. 1 o.s.ř. ; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 os.ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Vzhledem k povaze tohoto řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací, je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení, a proto je rovněž žalovaný povinen tvrdit veškeré pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a k jejich prokázání označit důkazy. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve vzájemné jednotě. Rozsah důkazní povinnosti je zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. V tomto smyslu právní teorie hovoří o břemenu tvrzení, jímž rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Žalovaný přitom zejména neunesl břemeno důkazní, a to ani ve vztahu k základním skutečnostem, na kterých jeho obrana spočívala. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána.
6. Za relevantní nemohl soud považovat ani tvrzení žalovaného, že mu platební výzva a upomínky nebyly doručeny, když žalobkyně všechny písemnosti pro žalovaného zasílala na adresu uvedenou v registru vozidel, kdy tento způsob zaslání písemnosti do dispozice žalovaného nelze považovat za jakkoli nedostatečný.
7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři (Česká kancelář pojistitelů) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 ; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 15 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojistitel (pojišťovna, která je podle zvláštního právního předpisu oprávněna provozovat na území České republiky pojištění odpovědnosti), sděluje Kanceláři údaje o vzniku, době přerušení, změně a zániku pojištění odpovědnosti nejméně v rozsahu údajů, které stanoví ministerstvo vyhláškou, a to nejpozději do 1 měsíce ode dne vzniku příslušné skutečnosti. Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 , a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. , denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1350 cm3 do 1850 cm3 včetně ve výši 47 Kč. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. Podle § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.
8. Po právní stránce byl v souladu s výše citovanými ustanoveními žalovaný jako vlastník (provozovatel) tuzemského vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vyzván k úhradě příspěvku za každý den porušení povinnosti plynoucí z § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které v souladu s účinnou právní úpravou řádně, včetně jejich výše, vyúčtovala. Na základě zjištěného skutkového stavu má soud za to, že výzva žalobkyně k úhradě příspěvku, obsahovala veškeré zákonem předepsané náležitosti, avšak žalovaný ani po jejím doručení příspěvek a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek neuhradila. Žalovaný netvrdil, že by dlužné částky uhradil, avšak rozporoval doručení výzvy k úhradě příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek a tvrdil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla, neboť již vozidlo neměl v předmětném období vlastnit, nicméně žalobce ohledně svých tvrzení neunesl břemeno důkazní, za což je procesně odpovědný. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu výše specifikovaného příspěvku, stejně tak nárok nákladů na jeho uplatnění, za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.
9. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů, nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení od 11. 11. 2019 do zaplacení.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 492 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 765 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., dále z částky 1 000 Kč za jeden úkon právní služby po podání žaloby (účast na jednání před soudem) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč, z cestovních výdajů advokáta za cestu k jednání z jeho sídla do Liberce a zpět ve výši 1 408 Kč, a z náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč (6 půlhodin po 100 Kč), to vše vč. daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 208 Kč, tedy ve výši 884 Kč.
11. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění, kdy ačkoli žalovaný tvrdil nedostatek finančních prostředků, své tvrzení nijak nedoložil, prohlásil, že neví, kolik činí jeho celkové příjmy, a jeho tvrzení soud hodnotil jako nevěrohodné, zvláště za situace, kdy uvedl, že mu měsíčně zbývá částka, která je pro zajištění živobytí zcela nedostatečná. Žalovaný tak evidentně musí mít oficiální příjmy buď vyšší, než jím udávané 3 000 Kč měsíčně, nebo má příjmy i z jiných zdrojů, a pro stanovení jiné než zákonné lhůty k plnění tak nejsou důvody.
Poučení:
12. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Jestliže žalovaný dobrovolně nesplní povinnosti uložené tímto rozhodnutím, může žalobce podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.