Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
23 C 78/2020-30
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 15 465 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 775 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 775 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení 7 690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 668,14 Kč, kapitalizovaného úroku 4 961,43 Kč, úroku 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do datum, úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 2 225 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 775 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 775 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 7 690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 668,14 Kč, kapitalizovaného úroku 4 961,43 Kč, úroku 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 2 225 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 465 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova. Ta nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy pak žalovaný obdržel částku 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 7 690 Kč, která představuje úrok ve výši 1 400 Kč (sazba 23,72 % p. a.), odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, poplatek za životní pojištění 290 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaný hradil splátky pouze do datum, poté přestal splátky hradit. Poslední splátku měl přitom dle splátkového kalendáře zaplatit dne datum. Žalovaný tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 10 000 Kč, částku 5 465 Kč na poplatcích a pevném úroku dále úrok ve výši 4 961,43 Kč (tj. úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny za dobu od datum do datum), zákonný úrok z prodlení 1 668,14 Kč (z částky jistiny za dobu od datum do datum). Dále se žalobkyně domáhá částky úroku ve výši 23,72 % ročně z částky jistiny od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky jistiny od datum do zaplacení. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), rozhodl bez nařízení jednání.
3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi právnická osoba anonymizována tři slova a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o půjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč, který představuje úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 4 000 Kč a poplatkem za zařazení do pojišťovacího programu životního pojištění 290 Kč (celkem tedy částku 17 690 Kč), splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 305 Kč. V dalším smluvní strany odkázaly na smluvní podmínky, dle kterých činí RPSN 75,72 % a výše úrokové sazby činí 23,72 % p. a. Žalovanému byla půjčka poskytnuta v hotovosti ke dni podpisu smlouvy.
4. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že je zaměstnán u právnická osoba s čistým příjmem 13 000 Kč měsíčně, dále má další nespecifikované příjmy 3 000 Kč měsíčně. Bydlí s jiným rodinným příslušníkem, toto nebylo blíže specifikováno. ulice výdaje jsou 3 000 Kč na nájem a inkaso a 4 000 Kč na výdaje domácnosti, celkem tedy výdaje 7 000 Kč měsíčně. Po zaplacení výdajů mu tedy z příjmu zbývá 9 000 Kč měsíčně. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně doložil svůj občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu.
5. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému dle podacího lístku oznámeno, a to dopisem ze dne datum. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do datum, jak vyplývá z dopisu ze dne datum a z přiloženého podacího lístku.
6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Dle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.
9. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z. Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaný porušil podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradil, vzniklo dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celé neuhrazené zápůjčky i se sjednanými poplatky a úroky. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z.
11. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze kterého vyplývá, že:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (podrobněji k tomu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 38 C 4/2020 ).
12. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci, nechala si předložit pracovní smlouvu, výplatní pásky, dále si ověřila, zda je žalovaný evidován v insolvenčním rejstříku. Výdaje však právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřovala, vyšla pouze z tvrzení žalovaného, nevyžádala si ani nájemní smlouvu, popř. doklady SIPO. Bez alespoň částečně ověřených údajů o výdajích ale řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nemá jakékoliv informace o finanční historii žalovaného, nevyužije ani možnosti zjistit si údaje o žalovaném z veřejně přístupných databází (informace výlučně z insolvenčního rejstříku jsou v tomto směru naprosto nedostačující) a vychází výlučně z tvrzení žalovaného, která si žádným způsobem neprověří, je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně na splnění své povinnosti s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost naprosto rezignovala. Přitom vyžádat si po žalovaném alespoň základní doklady o jeho výdajích, se nejeví nijak nadmíru zatěžující jak pro poskytovatele zápůjčky, tak ani pro jejího příjemce. Navíc nebyl objasněn ani způsob bydlení žalovaného a z jakého důvodu jsou částky na nájem popř. inkaso výrazně nižší, než je obvyklé, nebyl ani objasněn původ dodatečného příjmu 3 000 Kč měsíčně. Navíc soudu ani nebyla předložena pracovní smlouva a výplatní pásky k ověření. Proto se uplatní domněnka ve smyslu § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru.
13. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce. Za této situace je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku ve výši 10 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný již na jistinu uhradil částku 2 225 Kč, žalovanému tak zbývá uhradit celkem částku 7 775 Kč. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou pak splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ). Žalobkyně prokázala zaslání předžalobní upomínky žalovanému, přičemž v této výzvě mu byla poskytnuta lhůta k plnění do datum. Ode dne následujícího, tj. od dne datum, byl tak žalovaný v prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat úroky z prodlení právě od tohoto data. Ve zbývající části soud žalobu zamítnul tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
14. Co se týče nákladů řízení, podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. by na jejich náhradu měl mít právo žalovaný, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly a tudíž mu ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.