Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
40 C 178/2020-22
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 16 576 Kč
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč, částku 2 100 Kč a částku 7 476 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč, částku 2 100 Kč a částku 7 476 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 9 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 100 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 476 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovanému poskytla dne datum na základě jeho žádosti z téhož dne spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 7 476 Kč vrátit dne datum, ale využil svého práva a prodloužil splatnost úvěru do datum. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila dlužníkovu schopnost poskytnutý úvěr splácet. Totožnost žalovaného byla ověřována pomocí platby ve výši 1 Kč, kterou žalovaný odeslal ze svého bankovního účtu a kopií jeho občanského průkazu. Ověřovací platba byla odeslána dříve z toho důvodu, že žalovaný s žalobkyní uzavřel více úvěrových smluv, které řádně splatil. Ověřovací poplatek žalobkyně požadovala před první uzavřenou smlouvou a pak případně při každé změně čísla bankovního účtu. Doposud žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně dále požaduje uhrazení nákladů vzniklých v souvislosti s odesláním upomínky ve výši 450 Kč. Za nesplnění povinností byla žalovanému dle čl. 7 a 7.3 smlouvy naúčtována smluvní pokuta ve výši dvakrát 1 050 Kč, tj. celkem 2 100 Kč. Dne datum byla žalovanému odeslána upomínka a výzva k zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. “) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl k důkazu veškeré listin y předložené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z Výpisu z OR žalobkyně zjistil, že žalobkyně je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka číslo, s předmětem podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou uvedeni na straně úvěrující žalobkyně a na straně úvěrované žalovaný, u nějž je dále uvedeno rodné číslo, adresa bydliště, číslo OP, číslo mobilního telefonu, e-mail a číslo bankovního účtu č. bankovní účet. Z obsahu této listin y soud dále zjistil, že úvěrující se zavazuje poskytnout úvěrovanému do čtyř dnů od uzavření smlouvy na jeho požádání úvěr výši 7 000 Kč a úvěrovaný se zavazuje vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 39 % ročně a uhradit ostatní finanční závazky vyplývající ze smlouvy, tj. jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 476 Kč, eventuálně po slevě ve výši 1 736 Kč, pokud úvěrovaný úvěr řádně a včas vrátí. Poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru byl úvěrovaný povinen vrátit v jedné splátce do 30 dnů. Přede dnem splatnosti může úvěrovaný požádat o prodloužení splatnosti. Splatnost úvěru může být prodloužena až po připsání poplatku za prodloužení ve výši 20 % jistiny úvěru na bankovní účet úvěrujícího. Pro případ prodlení bylo sjednáno oprávnění úvěrujícího požadovat zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení, poplatek za první upomínku k úhradě dlužné částky po 7 dnech prodlení ve výši 450 Kč a poplatek za druhou upomínku k úhradě dlužné částky po 20 dnech prodlení ve výši 650 Kč. Článek 8. smlouvy obsahuje prohlášení úvěrovaného, článek 9. smlouvy pak informace o spotřebitelském úvěru. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako úvěrující, a žalovaným jako úvěrovaným, byla skutečně uzavřena smlouva o uvedeném obsahu, neboť tato skutečnost se z uvedené listin y nepodává. V místech podpisu smluvních stran je uvedeno„ digitálně podepsáno“, přičemž v místě podpisu žalobkyně je uveden její název a v místě podpisu žalovaného je vytištěno jeho jméno a příjmení, rodné číslo, datum datum 8:35:48 a IP adresa. Na této listin ě tak absentují jakékoli podpisy a žalobkyně v řízení nepředložila žádný relevantní důkaz o tom, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě. Rovněž tak soud nevzal za prokázáno, že by žalovaný podepsal předsmluvní informace, neboť i zde bylo v místě podpisu uvedeno„ digitálně podepsáno“, přičemž v místě podpisu žalovaného je vytištěno jeho jméno a příjmení, rodné číslo, datum datum 8:35:48 a IP adresa (zjištěno z Předsmluvních informací). Dne datum byla na účet č. bankovní účet připsána částka 1 Kč z účtu číslo s názvem celé jméno žalovaného (zjištěno z Potvrzení o obdržení tuzemské platby). Dne datum byla na účet č. bankovní účet z účtu č. bankovní účet s názvem právnická osoba - název odeslána částka 7 000 Kč (zjištěno z Potvrzení o provedení tuzemské platby). Dopisem ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (zjištěno z Upomínky k úhradě dluhu včetně dokladu o odeslání). Z kopie OP žalovaného soud zjistil, že tato byla pořízena dne datum.
5. Z provedených důkazů soud nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o spotřebitelském úvěru, ani že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč.
6. Podle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrový se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyní předložená smlouva svým obsahem naplňovala podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Jelikož žalobkyně uzavírala smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nikoli, je potřeba na smluvní vztah aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., neboť tvrzená smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru, jak jej vymezuje § 2 tohoto zákona.
7. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
8. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 .
11. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
12. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
13. Přestože žalobkyně v žalobě tvrdila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tato svá tvrzení žádným z předložených důkazů neprokázala.
14. Dále soud v posuzované věci z provedených důkazů zjistil, že v místě podpisu žalovaného je pouze uvedeno„ digitálně podepsáno“ a vytištěno jméno a příjmení žalovaného, jeho rodné číslo, datum a IP adresa. Podle zák. č. 397/2016 Sb. , o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5 ), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6 ), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7 ), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení IP adresy, která sama o sobě neumožňuje přesně identifikovat podepisující osobu. Projevení souhlasu nelze dovodit ani z předložené kopie občanského průkazu žalované, ani ze zaplacení částky 1 Kč, neboť úhrada této částky časově předcházela dataci tvrzeného uzavření smlouvy, což je v rozporu s čl. 12 smlouvy.
15. Soud tedy opakovaně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovanou byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Nedodržení písemné formy podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru sice nemá za následek neplatnost smlouvy o úvěru, nicméně z této listin y se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listin y odpovídal projevu vůle žalovaného.
16. Rovněž tak žalobkyně v řízení neprokázala, že by poskytla žalovanému tvrzené peněžní prostředky. Provedený důkaz - Potvrzení o provedení tuzemské platby – pouze prokazuje odeslání finančních prostředků z účtu žalobkyně na účet č. bankovní účet se zprávou pro příjemce název splanost datum, ale už neprokazuje, že odeslané peníze byly na tento účet připsány a ani kdo je majitelem tohoto účtu. Žádným z provedených důkazů nebylo prokázáno nabytí peněžních prostředků žalovaným.
17. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a předložení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. , ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.
18. S ohledem na vše výše uvedeno soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , dle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.