Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 219/2020-44

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Větrovskou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 9 003,82 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení 9 003,82 Kč s úroky z prodlení ve výši podle ustanovení a příslušného nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky z částky 8 265,23 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení 9 003,82 Kč s úroky z prodlení ve výši podle ustanovení a příslušného nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky z částky 8 265,23 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 9 003,82 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že po posouzení úvěruschopnosti poskytl žalovanému na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum a všeobecných obchodních podmínek revolvingový úvěr formou úvěrového rámce, z něhož žalovaný vyčerpal částku 27 999 Kč. V souvislosti s čerpáním úvěru byly žalovanému v souladu se sazebníkem poplatků a odměn naúčtovány poplatky v celkové výši 1 558 Kč. Celková vyčerpaná jistina tedy činí 29 557 Kč. Dle přihlášky k pojištění pro revolvingový úvěr žalovaný prohlásil, že se seznámil s aktuálně platnými rámcovými smlouvami uzavřenými mezi žalobcem a právnická osoba, splňuje podmínky pro pojištění a svým podpisem souhlasil s pojištěním, přičemž pojistné činilo 4,99 % ze splátky úvěru, následně bylo zvýšeno na 5,99 % ze splátky úvěru. Pro jednotlivá čerpání úvěru byly dohodnuty specifické podmínky splácení. Čerpání úvěru žalovaným (tzv. Komfort čerpání) bylo evidováno na podúčtu číslo. Tuto část úvěru se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky vždy k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, nejméně ve výši 500 Kč. Úroková sazba činila 22,68 % ročně. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas. Žalobce účtoval žalovanému smluvní pokutu ve výši 92,50 Kč za prodlení se zaplacením splátek od 17. 1. 2020 do 17. 3. 2020 ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení více než 30 dnů. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů. Jelikož žalovaný dlužnou splátku neuhradil, žalobce dle všeobecných obchodních podmínek odstoupil od smlouvy s účinností ke dni 31. 5. 2020 a dluh žalovaného se stal splatný v celém rozsahu. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 9 003,82 Kč, z toho jistina 7 422,98 Kč, úroky 738,59 Kč, pojistné ve výši 149,75 Kč (za období od prosince 2019 do dubna 2020), náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínky ve výši 600 Kč dle části VI.8 smlouvy a smluvní pokuta za prodlení 92,50 Kč. Přes výzvy žalobce žalovaný neuhradil z dlužné částky ničeho.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 22. 2. 2021 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán.

3. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce uzavřel se žalovaným 13. 11. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo jejíž nedílnou součást tvořily Produktové podmínky pro revolvingové úvěry. Na základě smlouvy žalovaný čerpal částku ve výši 27 999 Kč, kterou se zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky vždy k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, nejméně ve výši 500 Kč. Dále se zavázal hradit pojištění ve výši 4,99 % měsíční splátky úvěru, když platba bude zahrnuta do celkové měsíční splátky. Ze sdělení příjmení, zájmového sdružení právnických osob vyplývá, že žalobce dne 13. 11. 2017 činil dotaz ohledně žalovaného, když nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti. Žalovaný nesplácel řádně a poslední splátku zaplatil žalobci dne 20. 11. 2019 ve výši 1 800 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že celkem žalovaný žalobci zaplatil 36 525 Kč. Žalobce jej upozornil dopisem ze dne 18. 3. 2020 na možnost odstoupení od smlouvy z důvodu nehrazení splátek a následně dopisem ze dne 28. 4. 2020 od úvěrové smlouvy odstoupil, když současně vyzval žalovaného k zaplacení částky 9 004 Kč. Výzvou k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu číslo ze dne 1. 6. 2020 byl žalovaný vyzván k plnění před podáním žaloby.

4. Smlouvu o revolvingovém úvěru uzavřenou mezi účastníky dne datum soud posuzoval podle , , ve spojení se , o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Podle , 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

5. Žalobce na výzvu soudu, aby doplnil svá tvrzení a důkazy ohledně skutečnosti, jakým způsobem byla prověřována úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, sdělil, že žalovaný v úvěrové smlouvě uvedl, že pracuje pro právnická osoba s měsíčním příjmem 21 000 Kč, jeho náklady na bydlení činí 7 000 Kč, ostatní závazky 4 500 Kč. Dále do smlouvy uvedl, že je svobodný a nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů. Deklarované výdaje žalovaného byly porovnány s tabulkou minimálních nákladů na bydlení. Příjem deklarovaný žalovaným byl ověřen proti tabulce předpokládaných příjmů a nebyla zjištěna nekonzistence. Dále žalobce učinil dotaz v registru příjmení s negativním výsledkem a provedl kontrolu v interním blacklistu, databázi zaměstnavatelů ARES, katastru nemovitostí, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Z výsledku uvedených kontrol nevyplynuly skutečnosti zpochybňující hodnověrnost žalovaným poskytnutých informací nebo jiné skutečnosti, které by důvodně zpochybnily schopnost žalovaného úvěr splácet.

6. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v  , tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Žalobce v daném případě tvrdil, že byla prověřena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s řádnou péčí, při ústním jednání soudu po poučení dle , 3 doplnil, že příjem žalovaného ověřoval telefonicky v zaměstnání před uzavřením smlouvy, měl k dispozici výpisy z účtu za poslední 2 měsíce, z nichž zjistil příjmy a výdaje žalovaného a byly činěny dotazy na insolvenční rejstřík, kde nebylo nic zjištěno. Žádné důkazy však žalobce nepředložil s tím, že je nemá k dispozici. Soud proto uzavřel, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, když nebylo prokázáno, že žalovaným sdělené údaje ověřoval, čímž jednal v rozporu s  zákona o spotřebitelském úvěru. Jednání žalobce tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (spisová značka). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu o revolvingovém úvěru uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným absolutně neplatnou ve smyslu o.z., neboť žalobce jednal v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušil veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu. Jelikož smlouva o revolvingovém úvěru je absolutně neplatná, nemohl žalovanému vzniknout závazek zaplatit žalobci úvěr, úroky, pojistné, smluvní pokutu ani náklady za vymáhací proces/odeslání upomínky.

8. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný čerpal od žalobce částku ve výši 27 999 Kč, čímž se bezdůvodně obohatil, současně však bylo prokázáno, že žalobci postupně zaplatil 36 525 Kč, jak sám žalobce potvrdil v podání ze dne 25. 11. 2020 a jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, čímž žalovaný zcela uhradil poskytnutou částku. S ohledem na výše uvedené soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Co se týká námitky žalobce, že neplatnost smlouvy a zaplacení částky by žalovaný musel namítnout, soud konstatuje, že shledal smlouvu o revolvingovém úvěru absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z., přičemž absolutní neplatnost smlouvy působí ze zákona (ex lege) a soud k ní přihlíží i bez návrhu účastníků z úřední povinnosti.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , neboť žalovaný byl plně úspěšný a měl by tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly.

10. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.