Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 301/2020-33
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.
2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, jízdného částka a přirážky k jízdnému ve výši částka a úroku z prodlení do zaplacení jak ve výroku I shora, za použití prostředku hromadné přepravy osob žalobkyně žalovaným dne datum (linka anonymizována dvě slova) bez předložení platného dokladu o zaplacení jízdného při přepravní kontrole cestujících.
3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, o svou aktuální evidenční adresu se dlouhodobě nezajímá, soudu se jeho aktuální pobyt vypátrat nepodařilo. U svého zaměstnavatele (IČO) působí dle obchodního rejstříku jako jednatel. Vzhledem k počtu řízení žalovaného u zdejšího soudu je takřka vyloučené, aby si žalovaný nebyl vědom, že zdejší soud vede řízení, o kterých se žalovaný nedozvídá. Další pátrání po žalovaném je tak zjevně bezúčelné (a soud k němu především není povinován).
4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Zápisem o provedené přepravní kontrole žalobkyně prokázala, že žalovaný, identifikovaný svým občanským průkazem číslo (s výhradou správnosti některých obtížně čitelných číslic) cestoval prostředkem hromadné přepravy osob (linka B metra) a neprokázal se na výzvu jízdním dokladem (elektronickou jízdenkou) s neprošlou dobou planosti. Smluvními přepravními podmínkami žalobkyně prokázala stanovení přirážky k jízdnému ve výši částka, tarifem prokázala výši základního běžného jízdného beze slev ve výši částka. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem z datum, že vypracoval kvalifikovanou předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. o. s. ř. a tuto zaslal (č. l. 21) do dispoziční sféry žalovaného (na adresu dle hlášenky).
5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2550 a násl. zákona o č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , podle § 37 odst. 4 až 6 zákona č. 266/1994 Sb. , o dráhách, podle § 3 , § 7 , § 15 , § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. , o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a podle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, to vše ve znění účinném v době, kdy žalovaný cestoval městskou hromadnou dopravou, provozovanou žalobkyní. Žalovanému vznikla nástupem do dopravního prostředku žalobkyně povinnost uhradit jízdné a po odhalení revizorem žalobkyně dále povinnost uhradit přirážku k jízdnému. Žalobě proto soud mohl v plném rozsahu vyhovět výrokem I shora a to včetně požadovaného úroku z prodlení, který žalobkyně stanovila co do sazby v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše částky těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, po částka a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á částka ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši částka. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.
7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. neboť k poskytnutí odkladu nebyl pro počet řízení žalovaného jen u zdejšího soudu shledán žádný důvod, žalovaný zjevně nemá o řešení následků svého jednání zájem a prodlužování lhůty k plnění by tak zcela nedůvodně zhoršovalo postavení žalobkyně a jejího právního zástupce v dlouhé řadě dalších věřitelů zcela zjevně předluženého žalovaného, kterému bude beztak nejspíše doručováno fikcí.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.