Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 211/2020-53

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení 1 800 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 200 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 19. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení 600 Kč, úroku ve výši 1 950,52 Kč, úroku z prodlení ve výši 113,74 Kč a úroku z prodlení z částky 1 200 Kč od 12. 6. 2019 do 18. 12. 2020, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 200 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 19. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 600 Kč, úroku ve výši 1 950,52 Kč, úroku z prodlení ve výši 113,74 Kč a úroku z prodlení z částky 1 200 Kč od 12. 6. 2019 do 18. 12. 2020, zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení v této věci byl dluh vzniklý nesplacením úvěru podle smlouvy č. B0002885706269808 uzavřené dne 19. 2. 2018 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba Žalovaná částka představuje co do 1 200 Kč jistinu a co do 600 Kč smluvní pokutu.

2. Po provedeném dokazování mohl soud pouze uzavřít, že právnická osoba vyplatila dne 20. 2. 2018 na účet č. bankovní účet, vedený na jméno žalované částku 1 200 Kč. A dále, že žalobou uplatněná pohledávka byla podle smlouvy ze dne 11. 6. 2019 postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 26. 7. 2019.

3. Pokud jde o tvrzené uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, soud dospěl k závěru, že žalobkyně o tomto tvrzení neunesla břemeno důkazní ( , , ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ “)), aniž o této skutečnosti mohla být soudem řádně ve smyslu poučena, neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno podotknout, že z provedených důkazů mohl soud pouze uzavřít, že žalobkyně a její právní předchůdkyně disponuje osobními údaji žalované, nikoli však, že to byla žalovaná, kdo na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje vyplnila.

4. I pokud by tato skutečnost byla prokázána, bylo by nutné na projednávaný případ aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť by se jednalo o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

5. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

6. V projednávaném případě žalobkyně ani neuvedla, jakým způsobem měla být úvěruschopnost žalované posuzována. Posouzení úvěruschopnosti žalované se pak nepodává ani z jednoho z provedených důkazů. Z tohoto důvodu by bylo nutné na uzavřenou smlouvu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou.

7. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 1 200 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále také jen„ o. z.“). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán ( o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši žalované částky, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde ( o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích archů se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalované, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílaných zásilek byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 17. 12. 2020 (kdy jí byla zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k nařízenému jednání uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 18. 12. 2020, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 19. 12. 2020 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s  o. z. postoupen žalobkyni.

8. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 200 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle o. z. jdoucích od 19. 12. 2020 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

9. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 600 Kč, úroku ve výši 1 950,52 Kč, úroku z prodlení ve výši 113,74 Kč a úroku z prodlení z částky 1 200 Kč od 12. 6. 2019 do 18. 12. 2020, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, jejíž sjednání však žalobkyně neprokázala. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

10. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.