Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 211/2020-53
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení 1 800 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 200 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 19. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení 600 Kč, úroku ve výši 1 950,52 Kč, úroku z prodlení ve výši 113,74 Kč a úroku z prodlení z částky 1 200 Kč od 12. 6. 2019 do 18. 12. 2020, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 200 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 19. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 600 Kč, úroku ve výši 1 950,52 Kč, úroku z prodlení ve výši 113,74 Kč a úroku z prodlení z částky 1 200 Kč od 12. 6. 2019 do 18. 12. 2020, zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení v této věci byl dluh vzniklý nesplacením úvěru podle smlouvy č. B0002885706269808 uzavřené dne 19. 2. 2018 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba Žalovaná částka představuje co do 1 200 Kč jistinu a co do 600 Kč smluvní pokutu.
2. Po provedeném dokazování mohl soud pouze uzavřít, že právnická osoba vyplatila dne 20. 2. 2018 na účet č. bankovní účet, vedený na jméno žalované částku 1 200 Kč. A dále, že žalobou uplatněná pohledávka byla podle smlouvy ze dne 11. 6. 2019 postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 26. 7. 2019.
3. Pokud jde o tvrzené uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, soud dospěl k závěru, že žalobkyně o tomto tvrzení neunesla břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ o.s.ř. “)), aniž o této skutečnosti mohla být soudem řádně ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena, neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno podotknout, že z provedených důkazů mohl soud pouze uzavřít, že žalobkyně a její právní předchůdkyně disponuje osobními údaji žalované, nikoli však, že to byla žalovaná, kdo na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje vyplnila.
4. I pokud by tato skutečnost byla prokázána, bylo by nutné na projednávaný případ aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť by se jednalo o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
5. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
6. V projednávaném případě žalobkyně ani neuvedla, jakým způsobem měla být úvěruschopnost žalované posuzována. Posouzení úvěruschopnosti žalované se pak nepodává ani z jednoho z provedených důkazů. Z tohoto důvodu by bylo nutné na uzavřenou smlouvu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou.
7. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 1 200 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů – dále také jen„ o. z.“). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši žalované částky, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích archů se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalované, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílaných zásilek byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 17. 12. 2020 (kdy jí byla zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k nařízenému jednání uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 18. 12. 2020, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 19. 12. 2020 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.
8. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 200 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 19. 12. 2020 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
9. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 600 Kč, úroku ve výši 1 950,52 Kč, úroku z prodlení ve výši 113,74 Kč a úroku z prodlení z částky 1 200 Kč od 12. 6. 2019 do 18. 12. 2020, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, jejíž sjednání však žalobkyně neprokázala. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
10. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.