Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
10 C 38/2021-29
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 13 448 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 2 502 Kč spolu s úrokem z prodlení ve 8,5 % ročně z částky 2 502 Kč od 28.12.2019 do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 10 946 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 616,80 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 702,39 Kč od 30.11.2019 do 27.12.2019, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 200,39 Kč od 28.12.2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 742,96 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 499,64 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 702,39 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 1 742,96 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 2 502 Kč spolu s úrokem z prodlení ve 8,5 % ročně z částky 2 502 Kč od 28.12.2019 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 10 946 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 616,80 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 702,39 Kč od 30.11.2019 do 27.12.2019, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 200,39 Kč od 28.12.2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 742,96 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 499,64 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 702,39 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 1 742,96 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25.9.2020 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky ve výši celkem 13 448 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dvě smlouvy, a to jednak smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 20.1.2017 a dále smlouvu o půjčce číslo ze dne 20.10.2016. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 20.1.2017 byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkový dluh se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 58 týdenních splátkách po 300 Kč Poslední splátka byla stanovena na 2.3.2018. Žalobkyně uvedla, že žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas a na dluh uhradila pouze částku 6 100 Kč, která byla původním věřitelem započtena na jistinu, na úrok a na poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek. Poslední splátku na tento dluh žalovaná uhradila dne 8.8.2019. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy o půjčce číslo ze dne 20.10.2016 byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 546 Kč, s úrokovou sazbou 20,98 % ročně sjednanou v čl. 1 smluvních podmínek, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Celkový dluh se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ve 43 týdenních splátkách po 222 Kč Poslední splátka byla stanovena na 17.8.2017. Žalovaná tento svůj dluh rovněž nehradila řádně a včas, kdy na něj zaplatila celkem 7 398 Kč, která byla původním věřitelem započtena částkou na jistinu, úrok a na poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek. Poslední splátku žalovaná uhradila dne 8.8.2019. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětných smluv. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky, na základě kterých byla mezi účastníky dohodnuta roční úroková sazba a v případě prodlení s placením splátky celkové dlužné částky zákonný úrok z prodlení. Dne 29.11.2019 byly obě pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupeny s účinností k témuž dni smluvně žalobkyni, o čemž byla žalovaná dne 29.11.2019 informována a vyzvána k zaplacení dlužné částky. Za období od postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně tak požadovala zaplacení dlužné částky v celkové výši 13 448 Kč sestávající z jistiny 8 702,39 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 2 597,61 Kč a z jistiny ve výši 1 742,96 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 405,04 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 4 499,64 Kč (3 652,50 Kč + 847,14 Kč) a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši celkem 1 616,80 Kč (1 294,48 + 322,32) vždy z neuhrazených finančních prostředků do dne postoupení pohledávky, tj. 29.11.2019, a dále od 30.11.2019 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dne 8.2.2021 (zásilka uložena dne 28.1.2021), na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných důkazů.
3. Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání, vzhledem k tomu, že žalobkyně s tím vyslovila souhlas a u žalované se má za to, že s takovým postupem souhlasila, neboť na výzvu soudu dle ust. § 115a o.s.ř. nereagovala (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ).
4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:
5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně byla dne 16.2.2005 zapsána do obchodního rejstříku pod spisovou značkou B21915 a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
6. Ze smlouvy o půjčce /Fajnpůjčka/ číslo přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná uzavřela se právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, dne 20.10.2016 tuto smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 6 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnutou půjčku spolu s poplatkem ve výši 3 546 Kč (sestávajícím z úroku v částce 546 Kč, poplatků za administrativní činnost 1 200 Kč a hotovostní inkaso splátek 1 800 Kč), tedy celkem částku 9 546 Kč se žalovaná zavázala věřiteli uhradit ve 43 pravidelných týdenních splátkách po 222 Kč. Soud dále ze smlouvy zjistil, že se žalovaná zavázala zaplatit rovněž úrok, jehož výše je stanovena jako pevná, a to ve výši 23,72 % ročně po celou dobu trvání smlouvy.
7. Zákaznickou kartou ze dne 20.10.2016 má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je vdaná a má dvě nezaopatřené děti, bydlí v nájmu s manželem. Žalovaná byla v domácnosti na mateřské od dubna 2016 s příjmem celkem 12 600 Kč, který sestával z částky 4 000 Kč, sociálních dávek 7 600 Kč a přídavků na děti ve výši 1 000 Kč. V kolonce měsíční výdaje žalovaná uvedla 2 000 Kč za nájem a 8 000 Kč za výdaje domácnosti. Použitelný příjem podle této karty činil 2 600 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaná měla předložit právní předchůdkyni žalobkyně pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, výměr podpory či důchodu a občanský průkaz, které však nebyly navrženy a předloženy k důkazu.
8. Z tabulky žalobkyně na č.l. 25 spisu vyplývá, že žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy o půjčce číslo v období od 31.10.2016 do 8.8.2019 postupně celkem 7 398 Kč.
9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru /Fajnpůjčka/ číslo soud zjistil, že žalovaná uzavřela se právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, dne 20.1.2017 tuto smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem ve výši 2 000 Kč, a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč se žalovaná zavázala věřiteli uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč. Soud dále ze smlouvy zjistil, že úrok byl stanoven pevnou sazbou 23,72 % ročně.
10. Ze zákaznické karty ze dne 20.1.2017 vyplývá, že žalovaná uvedla, že je vdaná a má dvě nezaopatřené děti, bydlí v nájmu s manželem. Žalovaná byla v domácnosti na mateřské od března 2016 s příjmem celkem 28 265 Kč, který sestával z částky 7600 Kč jako státní podpory, přídavků na děti ve výši 1 000 Kč a dalšího příjmu 19 665 Kč. V kolonce měsíční výdaje žalovaná uvedla 7 000 Kč za výdaje na bydlení a 16 000 Kč za osobní výdaje a 1 000 Kč za splátky úvěrů/zápůjček. Použitelný příjem podle této karty činil 4 265 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaná měla předložit právní předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky, doklad o přiznání mateřské/rodičovské a rozhodnutí o přiznání výživného, které však nebyly navrženy a předloženy k důkazu.
11. Z tabulky žalobkyně na č.l. 22 spisu vyplývá, že žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy číslo postupně v období od 13.2.2017 do 8.8.2019 celkem 6 100 Kč.
12. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 včetně příloh – seznamů postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovanou, a to s účinností ke dni 29.11.2020. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29.11.2020, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 13.12.2019. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.
13. Z předžalobní upomínky ze dne 28.7.2020 a podacího lístku z téhož data má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela se právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, dvě smlouvy, a to dne smlouvu o půjčce číslo ze dne 20.10.2016 a dále smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 20.1.2017. Na základě smlouvy číslo ze dne 20.10.2016 byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy, což potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit i souhrnný poplatek, to vše ve 43 týdenních splátkách po 222 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 20,98 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaná na tento dluh uhradila celkem 7 398 Kč. Žalované byla dále na základě smlouvy číslo poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit i souhrnný poplatek, to vše v 58 týdenních splátkách po 300 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 23,72 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Á na tento dluh zaplatila 6 100 Kč. Před uzavřením smlouvy se žalovanou s ní byla vyplněna vždy Karta zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 postoupila právnická osoba anonymizována tři slova, své pohledávky za žalovanou včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29.11.2019, odeslaným 13.12.2019 a žalovaná byla vyzván k zaplacení ve lhůtě 10 dní od doručení přípisu.
15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
16. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Pokud jde o smlouvu o půjčce číslo ze dne 20.10.2016, soud na ni aplikoval rovněž ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále také„ ZoSÚ“), za jeho účinnosti byla smlouva uzavřena. Podle tohoto ustanovení věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
19. Soud pak ohledně smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 20.1.2017 aplikoval na posuzovaný případ ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále také„ Zosú“), podle nějž poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 Zosú poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 1968 věta prvá o.z. , podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky celkem 2 502 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření ani smlouvy ze dne 20.10.2016, ani smlouvy ze dne 20.1.2017. Ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 ZoSÚ, resp. § 86 odst. 1 Zosú je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Žalovaná v kartách zákazníka vždy uvedla, že je vdaná, má dvě nezaopatřené děti a její příjem tvoří mateřská. Podle karty zákazníka ze dne 20.10.2016 měla být žalovaná na mateřské od dubna 2016 s příjmem celkem 12 600 Kč sestávajícím z částky 4 000 Kč, sociálních dávek 7 600 Kč a přídavků na děti ve výši 1 000 Kč, a její celkové výdaje měly činit 10 000 Kč. Podle karty zákazníka z 20.1.2017 měla být žalovaná na mateřské od března 2016 s příjmem celkem 28 265 Kč, který měl být tvořen částkou 7600 Kč jako státní podpora, přídavků na děti ve výši 1 000 Kč a dalšího příjmu 19 665 Kč. Výdaje žalované pak v tomto případě měly činit celkem 24 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se však vůbec nezabývala ani v jednom z případů tím, zda žalovanou uváděné příjmy jsou skutečné a jaký je případný příjem jejího manžela. Právní předchůdkyně žalobkyně se pak vůbec nezabývala tím, co konkrétně tvoří výdaje žalované, kolik činí její skutečné náklady na bydlení, když částka 2 000 Kč uváděná žalovanou 20.10.2016 za nájemní byt se soudu jeví jako nepřiměřeně nízká, a není zřejmé, jaké náklady žalovaná vynakládala na platby energií, a pokud jde o částku 7 000 Kč za bydlení, uváděná žalovanou 20.1.2017, není z ní zřejmé, zda jsou v ní zahrnuty právě i platby elektřiny/plynu a spotřeba vody. Rovněž není zřejmé, jaké byly výdaje žalované na děti a na stravu, přičemž si právní předchůdkyně žalobkyně ani neověřovala, zda žalovaná nemá další závazky. Právní předchůdkyně žalobkyně tak řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 9 ZoSÚ, resp. 86 odst. 2 Zosú.
23. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , (PR (číslo) s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
24. Soud má tak za to, že tedy nebyla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalované splácet zápůjčky před uzavřením smlouvy, a proto jsou obě uzavřené smlouvy neplatné dle ust. 9 ZoSÚ, resp. § 87 odst. 1 Zosú ve spojení s ustanovením § 588 o.z. .
25. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy ze dne 20.1.2017 přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z. , neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019 - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 /48/. Článek 8 směrnice č. 2008 /48/ ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, příjmení příjmení, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci právnická osoba, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, příjmení, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.
26. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku ve výši celkem 16 000 Kč (tj. 10 000 + 6 000), a že žalovaná zaplatila celkem 13 498 Kč (6 100 + číslo), jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení ve výši 2 502 Kč, které je povinen vydat (16 000 Kč – 13 498 Kč). Protože původní věřitel, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 2 502 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).
27. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 2 502 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , tj. v žalobkyní požadované výši 8,5 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 28.12.2019, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 29.11.2019, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalované odeslána 13.12.2019, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalované doručena 16.12.2019 Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 27.12.2019 a ode dne následujícího je proto žalovaná v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 10 % ročně, nicméně žalobkyně požadovala pouze 8,5 % ročně. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno, a ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalované, která byla v převážné části ve sporu úspěšná, a náležel by jí nárok na úhradu poměrné části vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.