Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
112 C 57/2021-81
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 12 780 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 860 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 860 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V rozsahu částky 5 920 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 876 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 339,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do 28. 12. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 140 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem 23,66 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 860 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 860 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu částky 5 920 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 876 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 339,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do 28. 12. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 140 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem 23,66 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 1. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 12 780 Kč se zákonnými a smluvenými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova, uzavřela s žalovaným dne 31. 7. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč, s úrokovou sazbou 23,66 % ročně sjednanou ve smluvních podmínkách, s odměnou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celková částka měla být uhrazena v 58 týdenních splátkách po 240 Kč do 10. 9. 2018. Věřitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného včetně dokladů vyžádaných od žalovaného (výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva). Žalovaný však sjednané splátky neuhradil zcela, celkem zaplatil 1 140 Kč. Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla žalobkyni postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Ke dni postoupení činila pohledávka 12 780 Kč, z toho nesplacená jistina činí 8 000 Kč, dlužný úrok 255,85 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost činí 1 600 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek činí 2 924,15 Kč. Kromě toho požaduje žalobkyně také zákonné a smluvené úroky z prodlení z jednotlivých dlužných částek.
2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil bez bližšího odůvodnění s tím, že neví, o co se jedná.
3. K jednání, které se ve věci konalo dne 18. 3. 2021, se žalovaný nedostavil a svou neúčast omluvil ze zdravotních důvodů, o odročení jednání však nepožádal. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo Fajnpůjčka ze dne 31. 7. 2017 má soud za prokázáno, že právnická osoba anonymizována tři slova se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky jako spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 1 120 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, s administrativní poplatkem výši 1 600 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč Kč, celkem tedy částku 13 920 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 240 Kč s tím, že první splátka bude splatná nejpozději 7. Kalendářní den od uzavření smlouvy a další vždy nejpozději do konce týdenního období. Žalovaný požádal, aby spotřebitelský úvěr, který čerpá dle této smlouvy, byl použit na splacení ke dni uzavření této smlouvy, dosud nesplacených úvěrů, které u příjmení jméno čerpal v minulosti (refinancování), konkrétně na vyplacení smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ve výši 3 422 Kč a souhlasil s tím, že mu bude vyplacen rozdíl mezi jistinou spotřebitelského úvěru a refinancovanou částkou, tedy částka 4 578 Kč způsobem, který si zvolil, tedy v hotovosti při podpisu smlouvy.
5. Z karty zákazníka a žádosti o zápůjčku má soud za prokázáno, že tato byla sepsána dne 30. 7. 2017 a obsahuje osobní údaje žalovaného, údaj o tom, že žije samostatně, nemá žádné nezaopatřené děti, jako jeho zaměstnavatel je uveden ÚP od číslo s příjmem 3 950 Kč a 1 200 Kč představujícím státní podporu jako důchod či podporu v nezaměstnanosti nebo příspěvek na bydlení. Výdaje žalovaného na bydlení činí 0 Kč, jeho další osobní výdaje činí 3 000 Kč a 666 Kč na splátku jiné zápůjčky téhož věřitele (celková nesplacená výše činí 3 104 Kč), takže mu zbývá použitelný příjem v částce 1 484 Kč. Žalovaný měl při sepisu žádosti předložit složenky o příjmech.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek sjednané dne 29. 11. 2019 má soud z a prokázáno, že touto smlouvou právnická osoba anonymizována tři slova postoupila žalobkyni své pohledávky za dlužníky ze smluv o půjčce a ze smluv o spotřebitelském úvěru specifikované v Seznamu pohledávek, přičemž byla postoupena i pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy, jak bylo zjištěno z této přílohy. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován oznámením původního věřitele ze dne 29. 11. 2019, jak bylo prokázáno touto listino u, přičemž původní věřitel jej vyzval k úhradě částky 12 780 Kč novému věřiteli, kterým je žalobkyně, do 10 dnů od obdržení dopisu. Oznámení bylo žalovanému zasláno doporučeně dne 13. 12. 2019 (prokázáno podacím lístkem).
7. Z předžalobní upomínky zaslané žalovanému doporučeně dne 11. 12. 2020 (prokázáno podacím lístkem) má soud za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 18 739,16 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo nejpozději do 26. 12. 2020 s tím, že pokud tak neučiní, bude částka vymáhána soudně.
8. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, a to částku 4 578 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a částka 3 422 Kč byla použita na refinancování jiného závazku žalovaného u tohoto věřitele. Žalovaný se zavázal částku 8 000 Kč vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky tak, že celkem měl zaplatit částku 13 920 Kč ve sjednaných týdenních splátkách, přičemž dle tvrzení žalobkyně uhradil toliko 1 140 Kč a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by uhradil něčeho dalšího. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona číslo Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalovaného, avšak dle názoru soudu tohoto učinila nedostatečně. Z evidenční karty klienta je zřejmé, že věřitel měl k dispozici toliko složenky o výši jeho příjmů, kterými měly být dávky státní sociální podpory či podpora v nezaměstnanosti. I kdyby žalovaný skutečně výši jeho příjmů v částce 5 150 Kč žalobkyni doložil, pak je nepochybné, že z této částky nebyl schopen poskytnutou částku splácet ve sjednaných splátkách po 240 Kč týdně (jde o částku minimálně 960 Kč měsíčně), když dle údajů zjištěných od žalovaného činí další osobní výdaje 3 000 Kč (jejich výše nebyla nijak osvědčena) a splátky dalších závazků žalovaného činily 666 Kč. Dle názoru soudu žalovaný nebyl schopen s ohledem na takto zjištěné jeho osobní a majetkové poměry spotřebitelský úvěr žalobkyni řádně splácet a žalobkyně ani nevyhodnotila skutečnost, že žalovaný tuto půjčku použil na úhradu svého dřívějšího nesplaceného závazku u původního věřitele. Právní předchůdkyně žalobkyně navíc neměla k dispozici žádné listin y k prokázání jeho výdajové stránky, zejména k ověření toho, že nemá žalovaný žádné náklady na bydlení. Rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, zda žalobkyně nahlížela před sjednáním úvěrové smlouvy do příslušných databází, zejména insolvenčního rejstříku či evidence exekucí. Žalobkyně byla u jednání poučena o nutnosti označit a předložit další důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, přičemž požádala soud o poskytnutí lhůty ke splnění této povinnosti. Soud však žalobkyni lhůtu neposkytl, neboť povinnost tvrzení a doložení těchto tvrzení není pro žalobkyni ničím překvapivým, z praxe soudů musí být žalobkyni známo, že přezkum úvěruschopnosti je jednou z podmínek platnosti spotřebitelských smluv a tato tvrzení mají být obsažena již v žalobě, stejně tak jako mají být náležitě označeny a rovněž soudu doloženy důkazy k jejich prokázání. Protože žalobkyně dle názoru soudu nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, má soud za to, že podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o zápůjčce neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 8 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížený o plnění, které žalovaný podle téže smlouvy ke splnění povinnosti žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni již poskytl. Žalovaný před podáním žaloby uhradil 1 140 Kč a toto plnění je třeba odpočítat od částky poskytnuté žalovanému dle neplatné smlouvy. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 6 860 Kč (rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky a úhradou). Jelikož je žalovaný se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z částky 6 860 Kč, a to ode dne 29. 12. 2019 do zaplacení, neboť žalovaný byl prokazatelně k zaplacení dluhu vyzván oznámením o postoupení pohledávky s termínem splnění do 10 dnů. Protože byla výzva zasílána žalovanému s využitím provozovatele poštovních služeb, vycházel soud z tzv. domněnky doby dojití stanovené v § 573 o. z., tedy že zásilka žalovanému došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 18. 12. 2019. Žalovaný měl 10 dnů na zaplacení dlužné částky, takže pokud svou povinnost do 28. 12. 2019 nesplnil, je od 29. 12. 2019 v prodlení a od tohoto dne přísluší věřiteli úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně ve výši 5 920 Kč (úroky a poplatky za úvěr a hotovostní inkaso splátek), včetně požadovaného kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení z těchto částek byla zamítnuta, neboť nárok na tyto částky má původ v absolutně neplatné smlouvě. Rovněž byl zamítnut požadavek žalobkyně na úroky z prodlení z částky 6 860 Kč za dobu předcházející datu 29. 12. 2019, neboť v tomto období nebyl žalovaný s úhradou této částky v prodlení.
9. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který měl ve věci převážný procesní úspěch (žaloba byla zamítnuta ve větší částce, než byla žalobkyni přiznána), v souvislosti s tímto řízením prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve třech vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.