Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 208/2020-31
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 17 100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 600 Kč od 7. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 1 500 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 1 681 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 600 Kč od 7. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 1 500 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 1 681 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 14. 8. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 17 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 600 Kč od 7. 10. 2018 do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být mezi účastníky uzavřena dne 5. 9. 2018. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat, že žalobkyni uvedenou částku vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč, obojí ve lhůtě do 6. 10. 2018. Tento svůj závazek však ani částečně nesplnil a žalobkyni nezaplatil ničeho. V důsledku prodlení s vrácením zápůjčky vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny a poplatku rovněž zákonné úroky z prodlení, účelně vynaložené náklady v souvislosti s jeho prodlením (poplatky za celkem pět odeslaných písemných výzev) v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. Těchto částek se žalobkyně domáhala, přičemž si nárokovala rovněž zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině a poplatku za poskytnutí zápůjčky za dobu ode dne následujícího dni splatnosti zápůjčky do zaplacení.
2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud předpokládal, neboť žalovaný se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 5. 9. 2018 mezi žalobkyní a žalovaným v elektronické podobě soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč jakožto bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku a žalovaný se zavázal jednak uvedenou částku vrátit, jednak zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč, obojí nejpozději do 5. 10. 2018. V čl. 2 smlouvy bylo sjednáno, že okamžikem prodlení žalovaného se splacením zápůjčky nebo jakékoliv její části veškeré doposud vyúčtované poplatky přirostou k jistině zápůjčky a stanou se její součástí. Pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho závazků plynoucích ze smlouvy pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný byl v případě svého prodlení rovněž dle citovaného ustanovení povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s jeho prodlením, konkrétně mimo jiné poplatek 500 Kč za písemnou upomínku nebo výzvu k úhradě s tím, že žalobkyně byla dle smlouvy oprávněna žalovanému zaslat maximálně 5 výzev.
5. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně ze 6. 9. 2018 soud zjistil, že žalobkyně zaslala uvedeného dne ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. bankovní účet uvedeného ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč.
6. Z upomínek z 13. 10. 2018, 20. 10. 2018, 27. 10. 2018, 5. 11. 2018 a 20. 11. 2018 soud zjistil, že žalobkyně celkem pětkrát písemně upomínala žalovaného o zaplacení jeho dluhu plynoucího ze shora uvedené smlouvy o zápůjčce.
7. Z předžalobní výzvy z 20. 4. 2020, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku téhož dne odeslána na doručovací adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu rovněž prostřednictvím své právní zástupkyně.
8. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 5. 9. 2018 následujícího dne žalovanému bezhotovostní formou převodem na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč ve lhůtě do 5. 10. 2018. Současně si účastníci sjednali pro případ prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady související s prodlením žalovaného, konkrétně mimo jiné též poplatek za každou písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. Žalobkyně celkem pětkrát písemně upomínala žalovaného o zaplacení jeho dluhu z předmětné smlouvy, následně pak žalovanému prostřednictvím své zástupkyně zaslala ještě předžalobní výzvu.
9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).
10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
Podle § 122 odst. 1 ZSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze
a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,
b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo
c) smluvní pokutu.
Podle § 122 odst. 2 věty prvé ZSÚ uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.
Podle § 122 odst. 3 ZSÚ souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výši spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
11. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo uzavřením smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o. z. ke vzniku závazkového právního vztahu. Zatímco žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila, neboť poskytla žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši, žalovaný svému závazku nedostál, neboť tyto prostředky spolu s poplatkem za jejich poskytnutí nevrátil žalobkyni v ujednaném termínu splatnosti. Výši poplatku za poskytnutí zápůjčky, který v daném případě plní funkci úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., soud neposoudil jako nepřiměřenou, a to zejména s ohledem na to, že v daném případě se jednalo o krátkodobou zápůjčku splatnou ve lhůtě kratší než 1 měsíc a pro žalobkyni by nemělo ekonomický smysl, pokud by takovou zápůjčku úročila roční úrokovou sazbou v místě a čase obvyklou pro spotřebitelské úvěry s delší dobou splatnosti, která je samozřejmě neporovnatelně nižší. Navíc nelze přehlížet, že žalovaný obdržel potřebné peněžní prostředky bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti a nemusel absolvovat jistě nepoměrně přísnější test jeho úvěruschopnosti, jakému by byl podroben, pokud by o podobnou zápůjčku požádal některou banku a který by mohl vést i k tomu, že by potřebné peněžní prostředky vůbec nezískal. Proto soud posoudil jako oprávněný jak nárok na zaplacení dlužné jistiny zápůjčky, tak i poplatku za její poskytnutí.
12. Žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky vzniklo dle čl. 2 smlouvy rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč. Byť konkrétně nespecifikovala, z jaké částky a za jaké období byla smluvní pokuta vypočtena, soud neshledal důvod, proč žalobkyni tuto smluvní pokutu nepřiznat. Za období od 6. 10. 2018, kdy se žalovaný poprvé dostal do prodlení s úhradou částky 10 600 Kč, do dne podání žaloby, tj. do 14. 8. 2020, by naběhlá smluvní pokuta při sazbě 0,1 % denně z částky 10 600 Kč činila celkem 7 197,40 Kč. Žalobkyně přitom požaduje smluvní pokutu pouze ve výši 4 000 Kč, přičemž taková smluvní pokuta nepřesahuje limit stanovený v § 122 odst. 3 ZSÚ. Proto i tento nárok soud vyhodnotil jako oprávněný.
13. Pokud však jde o nárok na zaplacení částky 2 500 Kč z titulu účelně vynaložených nákladů souvisejících s prodlením žalovaného, tento soud považuje za oprávněný pouze částečně. Jak vyplývá z předložených důkazů, žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě jeho dluhu ze smlouvy o zápůjčce celkem pěti písemnými upomínkami. Soud má však za to, že takový postup nelze považovat za účelný. Podle názoru soudu v situaci, kdy dlužník nereaguje ani na opakovanou upomínku k zaplacení dluhu ze strany věřitele, již nemá smysl, aby jej věřitel nadále upomínal, naopak je namístě přistoupit k soudnímu vymáhání dluhu, neboť je evidentní, že dlužník jej dobrovolně zaplatit nehodlá. Soud proto za účelně vynaložené náklady považuje toliko částku ve výši 1 000 Kč, která odpovídá sjednanému poplatku za dvě písemné upomínky k úhradě dluhu (čl. 2 smlouvy). Naopak na zbývající nárokovanou částku ve výši 1 500 Kč je třeba ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) ZSÚ nahlížet jako na smluvní pokutu, přičemž tato smluvní pokuta ve spojení s částkou 4 000 Kč, kterou žalobkyně rovněž po žalovaném požadovala k úhradě a jež představuje přesně polovinu poskytnuté jistiny zápůjčky, již přesahuje limit stanovený v § 122 odst. 3 ZSÚ. Z toho důvodu nebylo možné žalobkyni přiznat právo na zaplacení částky 1 500 Kč z titulu účelně vynaložených nákladů souvisejících s prodlením žalovaného.
14. Ze shora popsaných důvodů soud uzavřel, že žalovaný byl na podkladě předmětné smlouvy o zápůjčce povinen zaplatit jistinu ve výši 8 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč a účelně vynaložené náklady související s jeho prodlením ve výši 1 000 Kč Celkem tedy jeho dluh ze smlouvy dosáhl výše 15 600 Kč. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný jí na svůj dluh z předmětné smlouvy nezaplatil ničeho. Bylo přitom na něm, aby v případě, že na svůj dluh alespoň částečně hradil, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Vzhledem k tomu, že žalovaný tak neučinil, vycházel soud z toho, že jeho dluh aktuálně činí 15 600 Kč. Tuto částku proto žalovanému uložil k úhradě a zavázal jej rovněž k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině a poplatku za žalobkyní nárokované období, tj. od 7. 10. 2018 do zaplacení (poplatek totiž ve smyslu čl. 2 smlouvy v okamžiku, kdy se žalovaný ocitl v prodlení, přirostl k jistině zápůjčky, proto žalobkyni svědčí na úhradu zákonného úroku z prodlení i z částky odpovídající předmětnému poplatku). Nárok na zaplacení zákonného úroku prodlení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 17 100 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 15 600 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 1 500 Kč byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu měl tedy procesní úspěch žalovaný. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci tak činí 91 % ku 9 % ve prospěch žalobkyně. Té tak dle shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 82 % (91 – 9 = 82).
16. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů jejího zastoupení ve výši 1 050 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 750 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 150 Kč, a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 681 Kč (82 % z celkových nákladů ve výši 2 050 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
17. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci.