Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 299/2020-44

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 21 156,74 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni

- částku 12 974 Kč s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 10 000 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 1. 2017 do zaplacení,

- částku 4 220 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 954,15 Kč od 20. 9. 2016 do zaplacení,

vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 652,74 Kč a dále částky 2 310 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 484,96 Kč a s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 3 954,15 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 556,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni</b> <b>- částku 12 974 Kč s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 10 000 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 1. 2017 do zaplacení,</b> <b>- částku 4 220 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 954,15 Kč od 20. 9. 2016 do zaplacení,</b> <b>vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 652,74 Kč a dále částky 2 310 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 484,96 Kč a s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 3 954,15 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 556,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 10. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 626,74 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 550 Kč odpovídajícím sazbě 28 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do 24. 6. 2019, úrokem ve výši 28 % ročně z částky 10 000 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 958,83 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 10 000 Kč za dobu od 30. 1. 2017 do 24. 6. 2019 a zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 22. 9. 2016. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, odměnu za zpracování a doručení a poplatek za komfortní splácení v hotovosti v souhrnné výši 8 807 Kč. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu, přičemž na svůj dluh ze smlouvy doposud neuhradil ničeho. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, a to ve výši 22 026,74 Kč. Součástí této částky bylo navýšení účtované právním předchůdcem žalobkyně. Ta se ovšem podanou žalobou domáhala toliko zaplacení částky 14 626,74 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a nesplacené části sjednaných plateb za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 626,74 Kč. Dále si nárokovala shora uvedené příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.

2. Žalobkyně dále požadovala zaplacení částky 6 530 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 484,96 Kč odpovídajícím sazbě 28 % ročně z částky 3 954,15 Kč za dobu od 8. 4. 2017 do 24. 6. 2019, úrokem ve výši 28 % ročně z částky 3 954,15 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 891,27 Kč z částky 3 954,15 Kč za dobu od 20. 9. 2016 do 24. 6. 2019 a zákonným úrokem z prodlení z částky 3 954,15 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 27. 5. 2016. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek v souhrnné výši 4 470 Kč. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradil 3 940 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, a to ve výši 6 530 Kč. Tato částka sestávala z dlužné jistiny ve výši 3 954,15 Kč a nesplacené části plateb sjednaných v souvislosti s poskytnutím zápůjčky ve výši 2 575,85 Kč. Uvedené částky si žalobkyně podanou žalobou nárokovala, a to včetně shora popsaného příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.

3. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v  , v účinném znění (dále jen„ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

5. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 22. 9. 2016, jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky v souhrnné výši 8 807 Kč, který sestával z úroku ve výši 1 724 Kč, poplatku za zpracování a doručení ve výši 1 250 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 833 Kč, to vše v 60 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 314 Kč, respektive 281 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla dle smlouvy splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá další pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Smlouva obsahovala informaci o tom, že zápůjční úroková sazba činí 28 % ročně a je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve smyslu čl. 18 smluvních podmínek právního předchůdce žalobkyně. Dle citovaného ustanovení čl. 18 smluvních podmínek pak byla smlouva uzavřena na dobu určitou, přičemž její účinnost měla trvat ode dne podpisu smlouvy oběma smluvními stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Pokud by však žalovaný v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky byl v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo by neuhradil poslední splátku řádně a včas, prodlužovala by se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Sjednaný poplatek za zpracování a doručení měl být dle smluvních podmínek právního předchůdce žalobkyně účtován za jeho činnost spočívající v zavedení žalovaného do evidenčního systému, zpracování nezbytných podkladů a dokumentace a za činnost spojenou s osobním doručením a vyplacením předmětu zápůjčky žalovanému v místě jeho bydliště při podpisu smlouvy. Poplatkem za komfortní a flexibilní splácení pak měla být zpoplatněna vymezená administrativní činnost právního předchůdce žalobkyně, výběry řádných i mimořádných splátek zápůjčky v hotovosti v místě bydliště žalovaného, a dále též služby tzv. garance celkové ceny. Tato garance spočívala v tom, že právní předchůdce žalobkyně nebude vůči žalovanému nárokovat poplatky za upomínky, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokuty související s jeho prodlením, a to od počátku prodlení žalovaného s úhradou některé splátky zápůjčky až do doby, kdy jeho dluh dosáhne v souhrnu dvanáctinásobku první týdenní splátky, nejdéle však do doby, kdy uplynou tři měsíce od doby ukončení sjednané doby trvání smlouvy. Dále měl žalovaný mít dle smluvních podmínek za shora uvedený poplatek možnost využít tzv. splátkových prázdnin, tedy za vymezených podmínek požádat o prodloužení splatnosti sjednaných splátek zápůjčky. Takto mohla být za určitých okolností odložena splatnost maximálně dvou po sobě jdoucích splátek o jeden týden. V neposlední řadě byl poplatek účtován za to, že se právní předchůdce žalobkyně pro případ úmrtí žalovaného vzdal veškerých svých nároků plynoucích ze smlouvy.

6. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 27. 5. 2016, jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl při podpisu smlouvy žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 817 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 343 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 310 Kč, vše v 45 pravidelných týdenních splátkách jejichž výše činila 233 Kč, respektive 2018 Kč, pokud jde o poslední splátku, s tím, že první splátka měla být dle smlouvy splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Dle čl. 4 smluvních podmínek činila výše úrokové sazby předmětné zápůjčky 29,58 % ročně, přičemž byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve smyslu čl. 20 smluvních podmínek a uplatňovala se jako roční úroková sazba. Dle čl. 20 smluvních podmínek pak byla smlouva uzavřena na dobu určitou a její účinnost měla trvat ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. V případě, že bude žalovaný v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, měla být účinnost smlouvy prodloužena až do doby uhrazení celkové dlužné částky.

7. Z žalobkyní předložených tabulek umoření vztahujících se k oběma shora uvedeným smlouvám soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh ze smlouvy uzavřené 22. 9. 2016 neuhradil ničeho a na dluh ze smlouvy uzavřené 27. 5. 2016 uhradil dne 6. 6. 2016 240 Kč, 24. 6. 2016 1 000 Kč, 3. 7. 2016 500 Kč, 28. 7. 2016 700 Kč, 11. 8. 2016 500 Kč, 24. 8. 2016 500 Kč a 12. 9. 2016 500 Kč, celkem tedy 3 940 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 6. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávky z obou shora uvedených smluv byly s účinností k datu uzavření postupní smlouvy postoupeny na žalobkyni..

9. Z oznámení o postoupení pohledávek z 24. 6. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného písemně o postoupení obou pohledávek na žalobkyni a vyzval ho, aby na svůj dluh z předmětných smluv plnil již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne 17. 7. 2019.

10. Z předžalobní výzvy z 12. 3. 2020, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslána žalovanému dne 13. 3. 2020, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 34 702,88 Kč vzniklého z titulu shora uvedených smluv ve lhůtě do 19. 3. 2020 s upozorněním, že pokud nebude dluh zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

11. Z žalobkyní předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci:

Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi ním a žalovaným dne 22. 9. 2016 poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 1 724 Kč, poplatek za zpracování a doručení ve výši 1 250 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 833 Kč, to vše v 60 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 314 Kč, respektive 281 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Zápůjční úroková sazba dle smlouvy činila 28 % ročně a byla platná po celou dobu trvání smlouvy. Ta byla uzavřena na dobu určitou s tím, že tato doba trvala v případě řádného splácení sjednaných splátek zápůjčky od data podpisu smlouvy oběma smluvními stranami do dne splatnosti poslední splátky. Pokud by však žalovaný byl k tomuto datu v prodlení s úhradou některé splátky nebo by poslední splátku neuhradil řádně a včas, bylo sjednáno, že se doba trvání smlouvy prodlužuje do doby uhrazení celkové dle smlouvy splatné částky. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla již dříve uzavřena další smlouva o zápůjčce, a to dne 27. 5. 2016. Na jejím podkladě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 817 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 343 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 2 310 Kč, to vše ve 45 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 233 Kč, respektive 218 Kč, pokud jde o poslední splátku. V tomto případě samotný text smlouvy neobsahoval údaj o výši zápůjční úrokové sazby, tento byl uveden ve smluvních podmínkách (29,58 % ročně), které obsahovaly rovněž ujednání o době trvání smlouvy, podle něhož byla smlouva uzavřena na dobu určitou s tím, že tato doba trvala v případě řádného splácení sjednaných splátek zápůjčky od data podpisu smlouvy oběma smluvními stranami do dne splatnosti poslední splátky. Pokud by však žalovaný byl k tomuto datu v prodlení s úhradou některé splátky nebo by poslední splátku neuhradil řádně a včas, bylo sjednáno, že se doba trvání smlouvy prodlužuje do doby uhrazení celkové dle smlouvy splatné částky. Pohledávky z obou uvedených smluv byly s účinností k 24. 6. 2019 postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně písemně informován. Žalobkyně sama následně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětných smluv.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smluv o zápůjčce uzavřených dle o. z., na něž zároveň dopadají příslušná ustanovení , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění účinném do 30. 11. 2016.

13. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

20. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou ani jedné ze smluv, z nichž dovozovala své žalobou uplatněné nároky, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou obou žalobou uplatněných pohledávek včetně jejich příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikly dva závazkové právní vztahy založené smlouvami o zápůjčkách uzavřenými ve smyslu § 2390 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z obou těchto smluv splnil, neboť žalovanému v obou případech poskytl peněžní prostředky v ujednané výši.

21. Žalovanému na základě smlouvy uzavřené 22. 9. 2016 a rovněž i dle citovaného § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit sjednaný úrok. Jeho výše odpovídala zápůjční úrokové sazbě 28 % ročně. Takto vysoká úroková sazba sice poměrně významně převyšuje průměrnou úrokovou sazbu bankovních úměrů v době uzavření smlouvy (ta činila v září 2016 12,42 % ročně – viz databáze časových řad ARAD dostupná na www.cnb.cz – tabulka B2 .1.2. Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR, ukazatel 5 – Domácnosti a NISD (S.14 + S.15) – na spotřebu celkem), nicméně soud ji nehodnotí jako nepřiměřenou, neboť v daném případě se jednalo o nebankovní spotřebitelský úvěr, přičemž žalovaný získal peněžní prostředky v hotovosti ihned při podpisu smlouvy, bez nutnosti zajištění či jejich vázanosti k nějakému konkrétnímu účelu, a zároveň proces ověření jeho schopnosti zápůjčku splatit nepochybně nebyl tak přísný, jako by tomu bylo v případě, že by o zápůjčku požádal u některé banky. S tím souvisí zvýšené obchodní riziko právního předchůdce žalobkyně, jímž lze odůvodnit vyšší úrokovou sazbu. Žalobkyni svědčí nárok nejen na kapitalizovanou výši úroku, která byla uvedena na první straně smlouvy (1 724 Kč), ale rovněž i na běžící úrok ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky, neboť v samotném textu smlouvy bylo obsaženo ustanovení, podle něhož v případě prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek došlo k prodloužení doby trvání smlouvy až do úplného splacení dluhu žalovaného, přičemž po celou tuto dobu měla být jistiny zápůjčky úročena sjednanou úrokovou sazbou.

22. Ve smlouvě byly dále vedle úroku sjednány dva další poplatky související s poskytnutou zápůjčkou. Prvním z nich byl poplatek za zpracování a doručení ve výši 1 250 Kč. Jakkoliv smlouva obsahuje pouze dosti neurčité vymezení administrativních činností, za které byl poplatek účtován, soud je ochoten poplatek odpovídající 12,5 % poskytnuté jistiny zápůjčky akceptovat, neboť lze předpokládat, že právnímu předchůdci žalobkyně určité náklady v souvislosti s administrativním zpracováním celého případu vznikly, přičemž takto vysoký poplatek se soudu jeví s ohledem na okolnosti případu jako přiměřený.

23. Jiný závěr však soud přijal, pokud jde o smluvený poplatek za komfortní a flexibilní splácení. Nelze zpochybnit, že s tímto poplatkem byly spojeny určité služby ze strany právního předchůdce žalobkyně, které nejsou pro nebankovní spotřebitelské úvěry zrovna typické. Jednalo se v prvé řadě o tzv. garanci celkové ceny, na jejímž základě po žalovaném neměly být po určitou dobu požadovány žádné sankční platby spojené s jeho prodlením při úhradě sjednaných splátek. Žalovaný měl mít zároveň za tento poplatek možnost požádat o odklad splatnosti až dvou sjednaných splátek zápůjčky. Navíc se právní předchůdce žalobkyně za uvedený poplatek vzdal pro případ smrti žalovaného veškerých svých nároků plynoucích z předmětné smlouvy o zápůjčce. Na zmíněný poplatek pak byly navázány i další služby, které měly žalovanému především co nejvíce usnadnit splácení dohodnutých splátek, k němuž mělo docházet v hotovosti v místě bydliště žalovaného. Všechny tyto služby jdou jistě nad rámec toho, k čemu se obvykle poskytovatelé spotřebitelských úvěrů ve svých smlouvách vůči dlužníkům zavazují, a soud si je toho vědom. Na stranu druhou, výše sjednaného poplatku za uvedené služby je naprosto nepřiměřená a ani zdaleka neodpovídá hodnotě protiplnění, které žalovaný za zmíněný poplatek měl obdržet. Sjednaná výše poplatku činila 5 833 Kč, což odpovídá přibližně 58 % z poskytnuté jistiny 10 000 Kč. Přitom nelze pominout, že již samotný úrok za poskytnutí zápůjčky ve výši 28 % ročně je vysoce nadstandardní a ve smlouvě byl navíc sjednán ještě poplatek za zpracování a doručení, který dále navýšil celkové náklady žalovaného související s poskytnutou zápůjčkou. Za této situace není možné akceptovat, aby úplata za shora uvedené služby byla takto vysoká. Ujednání zakládající nárok právního předchůdce žalobkyně na zaplacení poplatku za komfortní a flexibilní splácení je tak podle názoru soudu zjevně v rozporu s dobrými mravy, a tudíž neplatné podle § 580 odst. 1 o. z., přičemž soud byl nucen ve smyslu § 588 o. z. k této neplatnosti přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

24. S ohledem na shora uvedené závěry lze tedy konstatovat, že žalovanému dle smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 9. 2016 vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč, úrok ve výši 1724 Kč a poplatek za zpracování a doručení ve výši 1 250 Kč, celkem tedy částku 12 974 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na tento dluh čehokoliv uhradil. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni uvedených 12 974 Kč, a to včetně požadovaného běžícího smluvního úroku ve výši 28 % ročně a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny. Nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení se opírá o o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí

25. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 1 652,74 Kč, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl

26. Pokud jde o smlouvu uzavřenou 27. 5. 2016, na jejím podkladě právnímu předchůdci žalobkyně podle § 2390 o. z. i dle příslušných ustanovení smlouvy vzniklo právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 6 000 Kč a ve smyslu § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. rovněž na zaplacení smluvního úroku. Úrok byl v samotném textu smlouvy sjednán absolutní částkou ve výši 817 Kč. Žalovaný se však ve smlouvě zavázal také k úhradě poplatku za administrativní činnost ve výši 1 343 Kč. I v tomto případě soud vyhodnotil jak výši úroku, tak i výši smluveného poplatku za administrativní činnost jako přiměřenou a uzavřel, že právnímu předchůdci žalobkyně nárok na jejich zaplacení vznikl. V podrobnostech soud odkazuje na své závěry uvedené v odstavcích 21 a 22 tohoto odůvodnění.

27. Předmětem smlouvy o zápůjčce z 27. 5. 2016 bylo dále i ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 2 310 Kč. Soud i toto ujednání hodnotil z hlediska jeho přiměřenosti a souladu s dobrými mravy. Vycházel v prvé řadě z toho, že zde existovala možnost úhrady sjednaných splátek zápůjčky formou bezhotovostních plateb, které jsou již dlouhou dobu v platebním styku naprosto běžně využívány. I pokud by soud pominul fakt, že mnohé bankovní domy již delší dobu podobné platby provádí bez jakýchkoliv poplatků, je evidentní, že náklady vzniklé právnímu předchůdci žalobkyně při bezhotovostní formě splácení zápůjčky by v každém případě oproti shora uvedenému poplatku byly naprosto minimální. Obecně lze samozřejmě konstatovat, že je zcela na vůli smluvních stran, jakou formu splácení zápůjčky si ve smlouvě sjednají. V řešené věci však byla mezi účastníky uzavřena smlouva formulářového typu, přičemž soud nepochybuje o tom, že některé její předem právním předchůdcem žalobkyně nastavené parametry žalovaný reálně neměl možnost jakkoliv ovlivnit, a to mimo jiné právě i formu, jakou bude právnímu předchůdci žalobkyně hradit sjednané splátky zápůjčky. Těžko si lze totiž představit, že by si žalovaný dobrovolně zvolil formu hotovostního splácení zápůjčky za situace, kdy je tato výrazně zpoplatněna a přitom bezhotovostní forma splácení by pro něj byla v podstatě beznákladová. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že ve smlouvách právního předchůdce žalobkyně je hotovostní forma splácení naprosto standardním ujednáním. Soud doposud rozhodoval již desítky či spíše stovky sporů vzniklých ze smluv o půjčkách a zápůjčkách poskytnutých právním předchůdcem žalobkyně, přičemž se doposud nesetkal s tím, že ve smlouvě byl ujednán bezhotovostní způsob splacení (zá) půjčky. Za těchto okolností v žádném případě nelze akceptovat, aby poplatek za hotovostní režim odpovídal téměř 39 % částky, která byla žalovanému fakticky poskytnuta, a flagrantně tak navyšoval již tak velmi vysoké celkové náklady žalovaného v souvislosti s poskytnutím zápůjčky. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 2 310 Kč se zjevně příčí dobrým mravům a je tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž soud podle § 588 o. z. k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti.

28. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalovanému dle smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 5. 2016 vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu zápůjčky ve výši 6 000 Kč, úrok ve výši 817 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 1 343 Kč, celkem tedy částku 8 160 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na tento dluh uhradil více, než kolik vyplývá z podané žaloby, tedy více než 3 940 Kč. Soud proto uvedenou částku započetl shora uvedený celkový dluh žalovaného z předmětné smlouvy a dospěl k závěru, že žalovanému zbývá uhradit 4 220 Kč. Uložil proto žalovanému povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 20. 9. 2016 do zaplacení. I v tomto případě se nárok na úhradu úroku z prodlení opírá o o. z. a jeho výše se řídí

29. Co do zbývající požadované částky ve výši 2 310 Kč pak soud ze shora popsaných důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni pak na rozdíl od smlouvy uzavřené 22. 9. 2016 nepřiznal požadovaný běžící úrok ve výši 28 % ročně z aktuálně dlužné jistiny, a to proto, že žalobkyně nárok na jeho zaplacení tentokrát neopírala o text samotné smlouvy, nýbrž o příslušná ustanovení smluvních podmínek jejího právního předchůdce. V jejich čl. 4 skutečně bylo uvedeno, že výše zápůjční úrokové sazby činí 29,58 % ročně (sluší se podotknout, že žalobkyně v žalobě požadovala úrok pouze ve výši 28 % ročně), přičemž tato sazba je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. V textu vlastní úvěrové smlouvy však byl úrok sjednán v absolutní částce 817 Kč. Žalovaný, který smlouvu uzavíral v pozici spotřebitele, a tedy slabší smluvní strany, nemohl počítat s tím, že smluvní podmínky (byť tvořily nedílnou součást smlouvy samotné) obsahují odlišné ujednání o výši úroku, než jaké bylo uvedeno na první straně samotné smlouvy o zápůjčce. V textu samotné smlouvy vůbec nebyla výše zápůjční úrokové sazby uvedena, žalovaný tedy mohl oprávněně předpokládat, že za poskytnutí peněžních prostředků bude muset zaplatit úrok v absolutní výši 817 Kč bez ohledu na to, zda splatí svůj dluh ze smlouvy řádně a včas či nikoliv. Navíc i podle § 1751 odst. 1 o. z. mají odchylná ujednání ve smlouvě přednost před zněním obchodních podmínek. Soud proto vycházel z toho, že v daném případě byl sjednán úrok absolutní částkou, a jestliže se nad její rámec žalobkyně domáhala ještě procentního ročního úroku dle obchodních podmínek, pak tento její nárok nemohl být posouzen jako oprávněný.

30. O nákladech řízení soud rozhodl podle , tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 21 156,74 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 17 194 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 3 962,74 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 81 % ku 19 % ve prospěch žalobkyně. Té proto dle shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 62 % (81 – 19 = 62).

31. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 058 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 452 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 300 Kč podle bodu 2 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek podle ve výši 252 Kč). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 556,20 Kč (62 % z celkových nákladů ve výši 2 510 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně ( ).

32. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s  na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.