Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 8/2021-58

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro 134 199,75 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 910 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 66 910 Kč ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se, co do částky 67 289,75 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 51 972,87 Kč ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 910 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 66 910 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Řízení se, co do částky 67 289,75 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 51 972,87 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 134 199,75 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne

datum Smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 117 382 Kč za účelem částečného financování koupě automobilu. Žalovaný se na základě Smlouvy zavázal poskytnutý úvěr včetně příslušenství žalobci vrátit prostřednictvím 60 měsíčních splátek každá ve výši 3 734 Kč počínaje dnem datum. Dále si strany v souladu s čl. 5 Smlouvy sjednaly, že žalovaný je také povinen hradit v případě prodlení pokutu 0,1% z dlužné částky

po splatnosti za každý, byť započatý den prodlení do zaplacení dlužné částky. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil podmínky sjednané ve Smlouvě a žalobkyně pohledávku dopisem zesplatnila ke dni datum. Dlužná částka ke dni zesplatnění ve výši 134 199,75 Kč je složena z jistiny ve výši 118 882,87 Kč, kapitalizované smluvní pokuty dlužné ke dni zesplatnění ve výši 13 909,30 Kč, smluvními pokutami ve výši 907,58 Kč, které byly účtovány v souladu s čl. 5 Smlouvy, nákladů za předčasné ukončení smlouvy ve výši 500 Kč, Žalovaný ani následně neuhradil ničeho, na předžalobní upomínku rovněž nereagoval. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila svá tvrzení jakým způsobem a jaké informace získala o schopnosti žalovaného splácet úvěr uvedla, že informace získala z matričního listu klienta a provedla náhled na účet žalovaného u anonymizováno.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání soudu dne datum se bez omluvy nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v  soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. U jednání vzal právní zástupce žalobkyně svůj nárok částečně zpět, když uvedl, že bezdůvodné obohacení vzniklo ve výši 117 382 Kč, jak je uvedeno v žalobě, žalovaný uhradil částku 50 472 Kč, dluží tedy žalobkyni částku ve výši 66 910 Kč. Požaduje přiznání jistiny ve výši 66 910 Kč, se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení.

4. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském a splátkového kalendáře, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne

datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 117 382 Kč na pořízení vozidla anonymizováno řada 3 příjmení jméno, registrační značka v ceně 167 688 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet

v 60 měsíčních splátkách po 3 734 Kč, kdy první splátka je splatná dne datum a každá další vždy 14 dne v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29,11 % ročně, předpokládaný termín poslední splátky datum. V případě odstoupení od smlouvy má žalobkyně právo na úhradu splatných pohledávek, nesplacenou jistinu, účelně vynaložené administrativní náklady, náklady věřitele spojené s ukončením fixace úvěrových zdrojů a náklady na sjednání úvěrové smlouvy

a na pořízení ostatních produktů a smluvní pokuty a náklady dle odst. 11 1. 2 Smlouvy

(před odstoupením od smlouvy 9 000 Kč, po odstoupení 17 % z aktuální dlužné částky).

6. Z pohybů na bankovních účtech, že žalobkyně úvěr vyplatila dne datum

7. Z odstoupení od smlouvy a dodejky, že žalobkyně dopisem ze dne datum odstoupila

od úvěrové smlouvy číslo z důvodu podstatného porušení smlouvy, žalovaný byl současně vyzván k předání vozidla. Odstoupení od smlouvy převzal dne datum.

8. Z předžalobní výzvy a podacího archu, že PZ žalobce dopisem z dne datum vyzval žalovaného k úhradě žalobní pohledávky ve výši 134 297,46 Kč, dopis byl žalovanému zaslán dne datum.

9. Z matričního listu klienta, že jako čistý měsíční příjem žalovaného byla uvedena částka 16 500 Kč

u zaměstnavatele právnická osoba, jiné měsíční splátky byly uvedeny ve výši 5 000 Kč. Dále bylo uvedeno, že čistý měsíční příjem manželů je ve výši 50 000 Kč a že žalovaný je svobodný a bydlí

u rodičů. V kolonce výdaje je uvedena částka ve výši 1 000 Kč.

10. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádných relevantních skutkových zjištění.

11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

12. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo

na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 117 382 Kč

na pořízení vozidla anonymizována tři slova příjmení jméno, registrační značka v ceně 167 688 Kč. Žalovaný

se zavázal čerpaný úvěr splácet v 60 měsíčních splátkách po 3 734 Kč, kdy první splátka je splatná dne datum a každá další vždy 14 dne v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29,11 % ročně, předpokládaný termín poslední splátky datum. V případě odstoupení od smlouvy má žalobkyně právo na úhradu splatných pohledávek, nesplacenou jistinu, účelně vynaložené administrativní náklady, náklady věřitele spojené s ukončením fixace úvěrových zdrojů a náklady na sjednání úvěrové smlouvy a na pořízení ostatních produktů a smluvní pokuty a náklady dle odst. 11 1. 2 Smlouvy (před odstoupením od smlouvy 9 000 Kč, po odstoupení 17 % z aktuální dlužné částky). Úvěr žalobkyně vyplatila dne datum. Žalobkyně dopisem ze dne datum odstoupila od úvěrové smlouvy číslo z důvodu podstatného porušení smlouvy, žalovaný byl současně vyzván k předání vozidla. Odstoupení od smlouvy, převzal dne datum PZ žalobce dopisem z dne datum vyzval žalovaného k úhradě žalobní pohledávky ve výši 134 297,46 Kč, dopis byl žalovanému zaslán dne datum.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud

je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí,

že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

15. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné

je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle odst. 2 , může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení,

a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

18. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které žalobkyně zaslala bezhotovostním převodem žalovanému peněžní prostředky ve výši 117 382 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne datum,

sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018,

sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy

i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje, zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

19. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje

i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě Soudní dvůr v něm vyložil, že a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu,

že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele,

tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,

že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

20. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně

a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů,

na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod.

Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné

a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout

i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

21. Pokud jde o příjmy spotřebitele, bylo prokázáno, že v matričním listu klienta byl uveden příjem

16 500 Kč a čistý měsíční příjem manželů 50 000 Kč, kdy zdroj příjmů je uveden pouze u částky 16 500 Kč jako mzda od zaměstnavatele právnická osoba Žalobkyně pouze tvrdí, že schvalovatel úvěru provedl náhled na účet žalovaného u anonymizováno a pohyby na účtu tyto informace potvrzují.

K těmto informacím si však žalobkyně, ani nevyžádala pracovní smlouvu žalovaného, výplatní pásky či nedoložila předmětné účty. Co se týče výdajů žalovaného, tyto zjevně nebyly ze strany žalobkyně jakkoli prověřovány. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila, jak a kde a jakým způsobem zkoumala jednotlivé příjmy a výdaje žalovaného. Pokud jde o uvedené výdaje žalovaného, nelze než uzavřít, že se soudu jeví uvedená částka 1 000 Kč jako částka

tzv.„ od boku“. Žalobkyně si nevyžádala jinéy, kupříkladu bankovní výpis žalovaného, z něhož by bylo možné toto tvrzení stran výdajů ve výši 1 000 Kč ověřit a zjistit cokoliv konkrétnějšího o dalších pravidelných a očekávatelných výdajích žalovaného. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala jak příjmovou tak výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného.

22. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr

o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl splatit požadovaný úvěr. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti

ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

23. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z.

24. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 117 382 Kč a žalovaný z této částky vrátil 50 472 Kč. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 66 910 Kč. Vzhledem k výše uvedenému, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 66 910 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení, kdy počátek prodlení a výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení odpovídá skutkovým zjištěním soudu a zákonu neodporují. Lhůta k plnění byla stanovena jakožto obecná třídenní lhůta, a to ve smyslu ustanovení věta před středníkem

25. S ohledem na procesní úkon žalobkyně učiněný u jednání dne 26. 2. 2020 ve formě zpětvzetí návrhu lakonicky řečeno, co do částky 66 910 Kč s příslušenstvím, rozhodl soud podle ustanovení a řízení zastavil.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení , když žalovaný byl procesně plně úspěšnějším účastníkem a měl by tak právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, z obsahu spisu se však žádné náklady řízení na straně žalovaného nepodávají, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.