Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 257/2020-84
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa,
právně zastoupené advokátkou JUDr. jméno příjmení,
se sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované,
v řízení o zaplacení 9 615 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba o zaplacení 9 615 Kč s příslušenstvím se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení 9 615 Kč s příslušenstvím se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované povinnost uhradit 9 615 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 381 Kč od 20.3.2020 do zaplacení a dále spolu se smluvním úrokem ve výši 75,61 % ročně z částky 6 361,47 Kč od 20.3.2020 do zaplacení avšak maximálně do doby, kdy tento dosáhne 23 587 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovanou jako klientem dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytl žalované 10 000 Kč, když předtím po důkladném zkoumání prověřil její schopnost úvěr splácet. Učinil tak na základě podkladů získaných od žalované a šetřením v registrech příjmení a NRKI a dále v insolvenčním rejstříku a v evidenci dokladů totožnosti. Na základě tohoto šetření bylo shledáno, že úvěr je možno žalované poskytnout. Žalovaná se zavázala částku vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 108,16 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po 819 Kč. Jelikož žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas (uhradila na splátkách celkem 10 647 Kč), došlo v souladu s uzavřenou smlouvou ke dni 18.3.2020 k zesplatnění dluhu jako celku. Ke dni podání žaloby činí dlužná jistina 6 361,47 Kč a dlužné úroky 1 121,57 Kč, které dle smluvních ujednání přirostly s ohledem na výše uvedené k jistině. Dále žalobce rovněž požaduje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, a to ze zmíněné částky v době od 20.3.2020 do data vyhotovení žaloby. Mezi stranami byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se splátkou delším než 30 dnů, takto žalobce nárokuje 498 Kč a dále 400 Kč jako sjednané paušální náklady vzniklé žalobci kvůli prodlení žalované.
2. V podání ze dne 9.2.2021 žalobce obsáhle doplnil k výzvě soudu následující. Žalobce zevrubně zopakoval tvrzení žalobní ohledně provedených šetření v registrech, z dokladů o příjmech žalované pak vyplynulo, že její čistý měsíční příjem činil 21 000 Kč a celkové měsíční náklady pak 14 025 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaná musela být schopna dostát sjednaným splátkám ve sjednané výši. Dané skutečnosti žalobce zjistil z formuláře hodnocení klienta. Pokud žalovaná neuvedla žádné další výdaje, žalobce neměl důvod se domnívat, že těmito je životní minimum stanovení zákonem na 3 410 Kč, a které je zákonem definováno jako částka k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, tedy částkou postačující k obživě a nikoli k přežití (tedy na rozdíl od existenčního minima). Další výdaje tedy byla povinna uvést žalovaná, pokud tyto zkreslila, porušila § 6 občanského zákoníku , dle nějž nesmí těžit ze svého nepoctivého činu, přičemž takové jednání by mohlo mít i trestněprávní rovinu. Žalovaná také v prohlášení klientů mj. podepsala, že všechny jí uváděné informace jsou pravdivé. Žalobce nemá objektivní možnost si informace o výdajích sdělených klientem ověřit. Je tedy zřejmé, že žalobce dostál své povinnosti vyplývající ze zákona, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Povinnost věřitele stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru nelze vykládat extenzivně. Žalobce při uzavření smlouvy vycházel přirozeně z toho, že dlužník měl v úmyslu svůj závazek splnit a že z toho důvodu pamatuje i na případy, kdy by se jeho ekonomická situace zhoršila a plnění závazků ze smlouvy by ta bylo ztíženo či ohroženo. Žalovaná je osobou svéprávnou, byla seznámena s podmínkami, za nichž se úvěr poskytuje, věděla (vědět mohla a měla), kolik činí měsíční splátka, kolik jich bude a kolik se zavazuje žalobci vrátit celkem. Nelze klást k tíži žalobce případné lehkomyslné chování žalované. Dále žalobce odkázal na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde tento uzavřel, že„ soudy měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Respektive, zda je reálné splacení dluhu“, což bylo v tomto případě nepochybně prokázáno. Pokud pak žalovaná uváděla, že bydlí v nájmu za 7 750 Kč měsíčně, je třeba z takové částky s odkazem na výše uvedené vycházet. Je pak otázkou, kam až by tedy zkoumání ze strany poskytovatele mělo v takovém případě zajít. Má mít k dispozici i prohlášení spolubydlících či nájemní smlouvy, pokud by pak věřil prohlášení spolubydlících, proč jej vůbec požadovat, když již samotný klient by měl uvést pravdivé informace. Věřitel má velmi omezené možnosti ověřit údaje o výdajích poskytnuté žadatelem a kromě zjevně nepřiměřených údajů (náklad 100 Kč včetně služeb apod.) mu nezbývá než věřit sděleným údajům. Věřitel nemá sám reálné prostředky, jak logicky zdůvodněné nižší výdaje, uvedené žadatelem, ověřit. Nemůže prověřovat výdaje klienta natolik, aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení ze strany klienta a byla zde tak 100% jistota, že finanční údaje jím uvedené budou vždy přesně odpovídat. Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí také shledal, že nelze po poskytovatelích úvěrů požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž míru přiměřenou s tím, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr (klient - žalovaná) při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti.
3. Žalovaná se k jednání soudu dne 23.2.2021 bez omluvy nedostavila, ač řádně a včas nedostavila, ač řádně a včas předvolána. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Žalobce i přes seznámení se s názorem soudu, že shora uvedené doplnění nebylo dostatečné a smlouvu tak bude nutné kvalifikovat jako neplatnou, uvedl, že s tímto nesouhlasí a žádnými jinými důkazy již v daném ohledu nedisponuje. Právní zástupce žalobce závěrem odkázal na dosavadní vyjádření a navrhl žalobě vyhovět.
4. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne datum vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ze strany žalobce, a to ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit, jak je shora uvedeno. Z předsmluvního formuláře a prohlášení klienta podepsaných žalovanou stejného dne vyplynulo, že tímto žalovaná obdržela zde uvedené informace o poskytovaném úvěru, a že veškeré údaje uvedené z její strany ve smlouvě jsou pravdivé.
5. Z dokladu z elektronického bankovnictví žalobce bylo zjištěno, že na bankovní účet uvedený žalovanou v úvěrové smlouvě bylo v den jejího uzavření odesláno 10 000 Kč.
6. Z listin y označené jako hodnocení klienta vyplynulo, že tato byla dne datum podepsána stranami sporu. Byly zde zaznamenány údaje o poměrech žalované s tím, že její čistý měsíční příjem činí 21 000 Kč ze zaměstnání, životní minimum činí 3 410 Kč, spoření 2 365 Kč, bydlení 2 000 Kč (propiskou připsána 7 550 Kč), ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby) pak činí 500 Kč, rezerva činí 1 000 Kč. V dalších kolonkách bylo uvedeno 0 Kč (spoření, ostatní – doprava, kurzy, záliby apod.). Dále je zde uvedeno, že žalovaná má jedno dítě v domácnosti s výdaji 2 000 Kč, je svobodná a žije u rodičů. Z výpisu z registru příjmení vyplynulo, že žalovaná zde není evidována. Z tabulky hodnocení klienta NKRI vyplynulo, že žalovaný byla v daném případě zařazena do nejnižší kategorie označené jako I. (skóre 444), tedy jako:„ menší riziko“.
7. Dále žalobce doložil oboustrannou kopii občanského průkazu žalované, z níž je zřejmé, že touto žalobce disponuje.
8. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi právnická osoba jako zaměstnavatelem a žalovanou jako zaměstnancem včetně jejího dodatku vyplynulo, že tato byla s účinností od 1.7.2018 uzavřena na dobu neurčitou. Z výplatních pásek žalované za měsíce červenec až září 2018 činila její čistá mzda 23 003 Kč, resp. 9 866 Kč, resp. 20 951 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalované za období od 19.9.2018 do 19.10.2018 vyplynulo, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil 7 695,86 Kč, konečný pak 429,92. Roční kreditní obrat činil 286 676,19 Kč, roční debetní obrat pak 286 591,88 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalované za období od 17.8.2018 do 19.9.2018 vyplynulo, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil 7 110,37 Kč, konečný pak 7 695,86. Roční kreditní obrat činil 255 178,16 Kč, roční debetní obrat pak 247 827,91 Kč. Z výpisů z účtů dále každý měsíc plynou platby 7 750 Kč nájem, stavební spoření 2 000 Kč, Innogy 800 Kč, trvalý příkaz 3 467 Kč a pojištění 365 Kč.
9. Z oznámení ze dne 29.10.2018 vyplynulo, že žalobce tímto oznámil žalované, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě shora. Dle přiložené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalované dne 30.10.2018. V oznámení ze dne 18.3.2020 žalobce oznámil žalované, že úvěr zesplatnil.
10. Z výzev k zaplacení ze dnů 13.2.2020 a 16.3.2020 vyplynulo, že tyto adresoval žalobce žalované v souvislosti s upomínám s platebními povinnostmi z předmětné úvěrové smlouvy s výstrahou zesplatnění úvěru jako celku.
11. Z listin y označené jako karta klienta ze dne 31.8.2020 vyplynulo, že tuto vyhotovil žalobce ohledně předmětného úvěru, uvedl zde kontaktní informace na žalovanou, adresu jejího zaměstnavatele a základní parametry úvěru s tím, že aktuální výše dluhu činí 8 381,04 Kč.
12. Z předžalobní výzvy vyplynulo, že tuto adresovala právní zástupkyně žalobce žalované a vyzvala ji k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního archu byla tato výzva žalované před podáním žaloby odeslána.
13. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného ČNB vyplynulo, že žalobce je v tomto registru evidován.
14. Z vyjádření znalce příjmení jméno příjmení příjmení příjmení ze dne 25.10.2018 vyplynulo, že toto činil k objednávce žalobce ohledně vztahu mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou. Znalec uzavřel, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena efektivní či nominální úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.
15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 10 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila před podáním žaloby žalobci 10 647 Kč. Žalobce se při uzavírání předmětné smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v listin ě označené jako hodnocení klienta, provedl šetření v registru příjmení a provedl hodnocení v registru NKRI. Žalobce doručil, resp. odeslal žalované shora uvedené listin y, oznámení o schválení úvěru a předžalobní výzvu.
16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník ), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.
22. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 10 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
23. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP . Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil některá zkoumání (šetření v registrech a doložení příjmu žalované a kusého výpisu z bankovního účtu) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP , tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ).
24. Dle doložených výplatních pásek žalovaná nedisponovala průměrným příjmem ve výši 21 000 Kč měsíčně, jak je uvedeno v kartě hodnocení klienta, ale průměr tří zjištěných částek činí 17 940 Kč. Z výpisu z účtu žalované a hodnocení klienta pak plyne, že žalovaná hradila nájemné 7 750 Kč, spoření a pojištění 2 365 Kč měsíčně, dále ovšem již jen z výpisu plynou další pravidelné platby ve výši 800 Kč (označené jako„ innogy“, což s ohledem na obecně známý předmět činnosti této společnosti zřejmě bude elektřina nebo plyn) a dále blíže neurčená pravidelná platba ve výši 3 467 Kč. Pokud pak k součtu těchto pravidelných plateb soud po vzoru žalobce připočte životní minimum, jistě potřebné alespoň k zakoupení potravin a základních dalších hygienických a obdobných potřeb, dostane se na sumu v podstatě se rovnající zjištěnému průměrnému příjmu žalované (17 792 Kč). Tento závěr pak podporuje i dále samotný výpis z účtu, který končí minimálním zůstatkem ve sledovaném období nedosahujícím ani výše sjednané splátky (819 Kč), přičemž roční kreditní a debetní obraty jsou zde zaznamenány jako v podstatě vyrovnané, je tedy zřejmé, že žalovaná nebyla v dlouhodobém měřítku osobou hospodařící s přebytky. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že žalovaná nebyla, alespoň dle důkazů doložených žalobcem, osobou, která by se bez dalšího mohla zavázat k dalším výdajům, proto nelze zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobce považovat za dostatečné a předmětnou úvěrovou smlouvu je pak s odkazem na shora uvedené nutno kvalifikovat jako neplatnou. Odkaz na § 6 občanského zákoníku pak soud nepovažuje za přiléhavý, když daná situace sice svědčí ve prospěch žalované, nicméně až následkem liknavosti žalobce, který jedná jako profesionál. Z řízení navíc jednoznačně nevyplývá, že by údaje sdělené žalovanou nebyly pravdivé, jeví se pouze jako nepravděpodobné, resp. rozporné. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení, když navíc není vůbec známo, za jakých okolností vyplňování formuláře hodnocení klienta probíhalo. Tato polemika však není rozhodná pro posouzení žalobního nároku, resp. platnosti předmětné smlouvy, neboť z doložených důkazů s odkazem na výše uvedené nelze dospět k závěru, že žalobce odpovídajícím způsobem zkoumal úvěruschopnost žalované, resp. odpovídajícím způsobem zhodnotil informace takto získané.
25. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalované 10 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaná v dané souvislosti žalovanému vrátila celkem 10 647 Kč, není tedy již povinna čehokoliv vracet. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , když měla žalovaná v řízení plný úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ).