Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
50 C 124/2020-30
Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 4 650 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se v části požadující zaplatit částku 3 650 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 4 550 Kč od datum do datum a z částky 3 650 Kč od datum do zaplacení ve výši 9 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, zamítá.
III. Žalobkyni se neukládá povinnost nahradit žalované náklady řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se v části požadující zaplatit částku 3 650 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 4 550 Kč od [datum] do [datum] a z částky 3 650 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, zamítá.</b> <b>III. Žalobkyni se neukládá povinnost nahradit žalované náklady řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne datum, domáhala zaplacení částky 4 650 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 550 Kč od datum do zaplacení.
2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru číslo ze dne datum mezi žalovanou a právnická osoba, jíž byl žalované poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 5 000 Kč, který žalovaná řádně a včas neuhradila ve sjednané výši 8 450 Kč. Dlužná částka činila ke dni podání žaloby 4 650 Kč. Úvěruschopnost žalované byla posuzována s ohledem na její příjmy před poskytnutím úvěru. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla spolu s částí podniku právnická osoba převedena na právnická osoba, která ji jako věřitel postoupila žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.
3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni, a tím i právní nástupnictví žalobkyně, měl soud za prokázané Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Soud tak měl za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně.
4. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
5. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že žalovaná s takovým postupem souhlasí, když se k zaslané výzvě nevyjádřila.
6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.
7. Ze Smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že ji uzavřela žalovaná s žalobkyní, na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč se splatností 13 měsíců, který měla žalovaná splatit ve 13 měsíčních splátkách po 650 Kč, celkem tak částku ve výši 8 650 Kč. V čl. V. odst. 4 byla upravena smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. RPSN při době splácení 13 měsíců činila pro daný úvěr 189,38%. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná přijetí jistiny úvěru. Jednotlivé poplatky jsou ve smlouvě individuálně vyplněny a sjednány.
8. Z Předpisu splátek ke smlouvě o úvěru, který podepsala žalovaná, soud zjistil, jakým způsobem měla být dlužná částka splácena a členění jednotlivých splátek na jednotlivé nároky.
9. Z předžalobní upomínky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 9 216,73 Kč (zaslání doloženo Podacím lístkem ze dne datum).
10. Z rozpisu splácení poskytnutého úvěru plyne, že žalovaná uhradila celkem částku 4 000 Kč.
11. Ze Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru a dokumentů, které jsou součástí, plyne, že žalovaná uvedla, že bydlí v obec v nájmu, je důchodkyně. Příjem z důchodu činí 8 500 Kč. Celkové výdaje činí 6 674 Kč, když za nájem je placeno 4 250 Kč, za energie 1 174 Kč a za stravu 1 300 Kč. K této žádosti byly připojeny doklady SIPO prokazující výši plateb za energie, příjmové doklady prokazující výši nájmu a nájemní smlouva s dodatky, dále kopie občanského průkazu a ústřižky výplatních dokladů prokazující výši důchodu brutto 9 672 Kč a k vyplacení 8 500 Kč.
12. Pokud se jedná o náklady, výdaje a závazky žalované, pak se žalobkyně spokojila pouze s údaji zabývajícími se bydlením žalované, ohledně dalších výdajů se spokojila pouze s tvrzením ohledně nákladů za stravování v částce 1 300 Kč, žádné další výdaje žalovaná neuvedla. Žalobkyně však výši a strukturu výdajů dále neověřovala, například z historických výpisů z účtu, z nichž mohla zjistit nejen strukturu výdajů žalované, ale také výši její disponibilní finanční rezervy.
13. Jinými slovy, úvěruschopnost žalované zjišťovala žalobkyně pouze nedostatečně a povrchně. Spokojila se se zjištěním příjmů žalované a nákladů za bydlení. Naopak rezignovala na zjištění nákladů a závazků žalované. Přitom je soudu zřejmé z úřední činnosti, že žalovaná již k okamžiku uzavírání úvěrové smlouvy byla zatížen řadou exekucí (u Okresního soudu v Mostě například sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka). Tuto pro poskytnutí úvěru zásadní skutečnost však žalobkyně nijak neprověřila.
14. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, před jejímž uzavřením však žalobkyně nezkoumala s řádnou péčí úvěruschopnost žalované.
15. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
22. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
23. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
24. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém již i okresním soudem citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
25. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 z. s. ú. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudní dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudní dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 .
26. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neprověřovala. Spokojila se se zjištěním příjmů žalované z důchodu a nákladů za bydlení. Náklady, výdaje a závazky žalované však dále nezkoumala a vycházela jen z tvrzení žalované. Žalobkyně rovněž nijak nevzala v úvahu množství exekucí, které byly vedeny proti žalované již v okamžiku uzavírání úvěrové smlouvy. Uzavřená úvěrová smlouva je tak neplatná podle § 86 z. s. ú.
27. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalované částku 5 000 Kč, z níž žalovaná splatila 4 000 Kč. Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila o 1 000 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl.
28. Lhůtu k splnění ukládaných povinností soud stanovil dle ustanovení § 160 o. s. ř. o. s. ř.
29. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, a žalované procesní náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.