Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 4/2021-76
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného anonymizováno jméno příjmení,
advokátem se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 4 437,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 500 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 937,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 892,80 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 3 500 Kč od 15. 3. 2017 do 25. 1. 2021, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 863,62 Kč k rukám právního zástupce žalovaného příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 500 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 937,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 892,80 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 3 500 Kč od 15. 3. 2017 do 25. 1. 2021, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 863,62 Kč k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa žalobkyně].
1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit částku 4 437 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Uváděl, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal celkem částku 3 500 Kč, kterou však v rozporu se smlouvou nesplatil. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutý úvěr včetně náhrady účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 937 Kč a dále sjednaný úrok a úrok z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce neuvedl žádná tvrzení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Z listinných důkazů předložených žalobcem a po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. o. s. ř. vzal soud za prokázané, že právnická osoba příjmení p.l.c. uzavřela dne 15. 12. 2016 jakožto věřitel se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal celkem částku 3 500 Kč. Na poskytnutý úvěr žalovaný neuhradil žádnou platbu. Společnost příjmení příjmení anonymizováno pohledávku za žalovaným postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 na právnická osoba. Společnost anonymizováno následně postoupila pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 na žalobce, o čemž byl žalovaný informován nejpozději v předžalobní výzvě.
4. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ aplikovatelný ZoSÚ“).
5. Podle § 9 aplikovatelného ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věta druhá aplikovatelného ZoÚS se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
6. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného danou půjčku splatit, resp. žalobce neprokázal, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal řádně a s odbornou péčí. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce neuvádí žádná tvrzení. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
11. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § číslo o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobce poskytla žalovanému částku 3 500 Kč. Jelikož žalovaný žalobci dosud ničeho neuhradil, jak vyplývá z tvrzení žalobce, zůstala mu povinnost vydat částku 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od data následujícího po doručení žaloby. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamít.
12. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ tak, že žalovaný je povinen uhradit náklady řízení, neboť žalobce byl se svou žalobou převážně úspěšný, přičemž doložil, že žalovaného před podáním žaloby vyzval k plnění dluhu. Žalobce byl úspěšný ze 79% a neúspěšný z 21%, má tedy nárok na náhradu 58% nákladů řízení. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a náklady právního zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. 600 Kč (předžalobní výzva, převzetí věci, podání žaloby) 3 x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 , se zvýšením o DPH ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 OSŘ ) jde o celkovou odměnu v částce 1 489 Kč, přičemž 58% představuje částku 863,62 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen žalobci zaplatit ve lhůtě a způsobem stanoveným ve výroku rozsudku.
13. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).