Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
116 C 7/2021-45
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: 8 335 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 425 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 8. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 5 910 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 282,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 852,53 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 6 763,40 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 4 338,40 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, zaplacení úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 6 763,40 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 425 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 8. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 5 910 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 282,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 852,53 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 6 763,40 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 4 338,40 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, zaplacení úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 6 763,40 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou došlou soudu dne 25. 9. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba anonymizována tři slova a žalovaným dne 29. 11. 2019 s účinností k témuž datu, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 19. 10. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, kde se vycházelo z údajů uvedených žalovaným, o jeho rodinných, majetkových, osobních poměrech, přičemž tento měl podat informace úplně a pravdivě. Dále byly získány informace z dalších registrů a informace o osobě žalovaného zaznamenány do zákaznické karty, k nimž byly doloženy výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Žalovaný při uzavření smlouvy převzal finanční hotovost ve výši 10 000 Kč, což ztvrdil svým podpisem. Zavázal se uhradit úrok ve výši 910 Kč, s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit dluh v 58 týdenních splátkách po 370 Kč, s poslední splátkou 16. 8. 2018. Za dobu trvání smluvního vztahu uhradil žalovaný částku 7 575 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 8 835 Kč, představující jistinu 6 763,40 Kč, úhrady za služby 1571,60 Kč, kapitalizovaný úrok 1 852,53 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 782,86 Kč a dále do budoucna zákonný a smluvní úrok z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně se z jednání omluvila.
3. Mezi právnická osoba anonymizována tři slova, IČO a žalovaným byla dne 19. 10. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 5 910 Kč a to v 43 týdenních splátkách po 370 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 10 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že žalovaný je povinen platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 20,98 % ročně. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalovaného, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Ve smlouvě je uvedena kontaktní adresa žalovaného. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Dne 18. 10. 2017 je datována karta zákazníka, v níž žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s čistou mzdou ve výši 18 850 Kč, výdaji na nájem a inkaso v nájemním bydlení ve výši 7 051 Kč a ostatními náklady ve výši 900 Kč, další příjem domácnosti je mateřská 7 600 Kč. Předložil pracovní smlouvu, výplatní pásky, bankovní výpisy, nájemní smlouvu, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v nájemním bytě. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 příjmení jméno příjmení, SE, IČO postoupila žalované pohledávky s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 29. 11. 2019 Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku. Předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 7. 5. 2020, přičemž zásilka byla odeslána na korespondenční adresu žalovaného dne 1. 5. 2020.
4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejichž základě původní věřitel zapůjčil žalovanému 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částky vrátit během 43 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § číslo a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byla předložena karta zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. K jednání nařízenému soudu se žalobkyně nedostavila, nemohlo jí být dáno poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., s tím, aby prokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost. Ve vztahu k úvěruschopnosti tedy žalobkyně neunesla břemeno důkazní, když neprokázala, že řádně zkoumala jak příjmy, tak i výdaje žalovaného. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho jsou smlouvy o zápůjčce neplatné ve § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby 7 575 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně nárok na zaplacení částky 2 425 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byly pohledávky za žalovaným postoupeny ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Úroky z prodlení pak byly přiznány dle § 1970 o. z., a to ode dne 8. 5. 2020, a to v návaznosti na lhůtu stanovenou. Ve zbytku pak soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.
5. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.