Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 187/2020-34
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 6 250 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 5. 1. 2012 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 1 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 250 Kč od 5. 1. 2012 do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 893 Kč k rukám advokáta anonymizováno jméno jméno, sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 5. 1. 2012 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 1 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 250 Kč od 5. 1. 2012 do zaplacení se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 893 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [jméno], sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 6 250 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce uzavřené dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba, obec, IČO, a žalovaným, na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč, který se zavázal věřiteli vrátit do 4. 1. 2012 společně s poplatkem ve výši 1 250 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, požadovala žalobkyně současně zaplacení zákonného úroku z prodlení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že mezi věřitelem a žalovaným byla elektronicky prostřednictvím webového portálu právního předchůdce žalobkyně uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne datum na jeho účet vedený u právnická osoba, finanční prostředky ve výši 5 000 Kč s tím, že žalovaný tuto částku vrátí do 4. 1. 2012 společně s poplatkem v celkové výši 1 250 Kč. Výše roční procentní sazby nákladů představovala 4104,92 %, částka představující poplatek za poskytnutí půjčky představovala přepočtem roční úrok ve výši 417,14 % ročně. Žalovaný na předmětný dluh ničeho neuhradil. Jelikož žalovaný byl v prodlení s úhradou dlužné částky od 5. 1. 2012, žalobkyně požadovala od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení.
5. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum, na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni.
6. Jelikož se jedná o závazek, který vznikl do 31. 12. 2013, posoudil soud uplatněný nárok v souladu se zákonem č. 40/1964 Sb. , občanským zákoníkem ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.).
7. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
8. Podle § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.
9. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně. Podepsaná smlouva představuje smlouvu formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku. Vzhledem ke konstrukci smlouvy nelze mít pochyb o tom, že žalobkyní zvolená forma smlouvy je zavádějící v tom směru, že uvádí fixní částku poplatku za poskytnutí úvěru, který má v zásadě charakter úroku z úvěru a přepočtem na roční sazbu představuje úrok ve výši 417,14 % ročně. Rovněž ve smlouvě není specifikováno, co konkrétně poplatek za poskytnutí úvěru zahrnuje a za jaké služby žalobkyně má být zaplacen. Tato sazba výrazným způsobem překračuje obvyklou míru úroků u spotřebitelských úvěrů v nebankovním sektoru, která se pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně, přičemž výše sjednaného úroku z úvěru nemůže být zastírání stanovením úrokové sazby ve fixní částce. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši úroku z úvěru považovat dle § 39 obč. zák. za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy.
11. Soud se dále zabýval otázkou, zda je neplatnou pouze část smlouvy o půjčce zahrnující ujednání o úroku z úvěru a poplatku nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. S odkazem rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 436/05 ze dne 10. 7. 2008 dospěl soud k závěru, že je-li neplatné ujednání o poplatku, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o půjčce.
12. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval otázkou, zda uplatněný nárok či jeho část lze přiznat z jiného právního důvodu. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky poskytnuta částka 5 000 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o půjčce. Tímto se žalovanému dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný žalobkyni nic uhradil, představuje výše bezdůvodného obohacení částku 5 000 Kč.
13. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení této částky společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 5. 1. 2012 do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ).
14. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o půjčce. Jednalo se o částku 1 250 Kč s příslušenstvím představující poplatek za poskytnutí půjčky.
15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 80% uplatněného nároku, neúspěšná do 20 % nároku, náleží jí tedy 60 % (80 % - 20 %) z účelně vynaložených nákladů řízení.
16. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (kvalifikovaná výzva před podáním žaloby, převzetí věci a sepis žaloby), odměna tedy činí 600 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č.177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 189 Kč Náklady řízení představují celkem 1 489 Kč, 60 % z této částky pak 893 Kč.
17. K aplikaci § 14b vyhl.č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.
18. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem výkonu tohoto rozhodnutí.