Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 65/2020-62
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
bytem adresa žalobce
zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 123 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení 44 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. od 24. 2. 2020 do zaplacení se zamítá.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši Kč 18 456 do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení 44 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. od 24. 2. 2020 do zaplacení se zamítá. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši Kč 18 456 do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.
Žalobce se svou žalobou ze dne 30. 3. 2020 domáhá, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena dlouhotrvajícím řízením u název soudu anonymizována dvě slova spisová značka, a to v celkové výši 123 400 Kč.
Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku, resp. až po podání žaloby zaplatila žalobci zadostiučinění ve výši 78 750 Kč. Žalobce vzal v této části žalobu zpět a to včetně příslušenství, samostatným usnesením bylo řízení v této části zastaveno.
Soud nyní rozhoduje o zbývající částce.
Soud vzal za prokázané, že u název soudu probíhalo řízení, kde žalobce byl v postavení žalobce, podal dne 23. 12. 2010 směnečný platební rozkaz a řízení probíhalo následovně: Žaloba s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu byla u název soudu podána dne 23.12.2010. Dne 31.12.2010 byl žalobce vyzván k předložení originálu směnky a k zaplacení soudního poplatku. Soudní poplatek byl zaplacen 1.2.2011. Dne 1.2.2011 předložil žalobce originál směnky. Dne 11.2.2011 soud vydal směnečný platební rozkaz. Dne 4.3.2011 podali žalovaní proti směnečnému platebnímu
rozkazu námitky a navrhli přerušení řízení. Dne 25.3.2011 soud zamítl námitku žalovaných
ohledně nedostatku pravomoci městského soudu. Dne 25.3.2011 soud vyzval žalobce
k vyjádření k námitkám žalovaných. Dne 18.4.2011 se vyjádřili žalovaní a podali odvolání
proti usnesení ze dne 25.3.2011. Dne 22.4.2011 se k námitkám žalovaných vyjádřil žalobce.
Dne 19.5.2011 žalovaní své odvolání doplnili. Dne 19.5.2011 se žalobce vyjádřil k odvolání
žalovaných. Dne 23.6.2011 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze Odvolací soud dne
4.8.2011 usnesení soudu prvního stupně ze dne 25.3.2011 potvrdil. Dne 16.8.2011 se spis
vrátil k městskému soudu. Dne 9.9.2011 byl žalobce vyzván k dalšímu vyjádření k námitkám
žalovaných. Dne 30.9.2011 žalobce sdělil, že se již k námitkám žalovaných vyjádřil. Dne
1.11.2011 bylo nařízeno jednání na den 7.12.2011. Jednání proběhlo dne 7.12.2011, bylo
odročeno na den 8.2.2012. Dne 12.12.2011 žalovaní doplnili svá tvrzení a navrhli přerušení
řízení. Dne 13.12.2011 žalovaní založili listinné důkazy. Dne 3.1.2012 se vyjádřil žalobce.
Jednání proběhlo dne 8.2.2012, soud vyhlásil usnesení, kterým řízení přerušil do
pravomocného skončení řízení vedeného pod sp.zn. spisová značka. Dne 16.3.2012 se
odvolal žalobce. Dne 7.5.2012 byl spis předložen vrchnímu soudu. Dne 6.8.2012 vrchní soud
odvolání žalobce odmítl, když se odvolání stalo bezpředmětným. Dne 23.8.2012 byl spis
vrácen anonymizována dvě slova. Dne 9.8.2013 žalobce vyzval soud k pokračování v řízení. Dne
15.10.2015 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení. Dne 1.12.2015 bylo nařízeno jednání na
den 10.2.2016. Jednání proběhlo dne 10.2.2016, účastníci řízení požádali o odročení jednání
za účelem možné mimosoudní dohody, bylo odročeno na den 25.5.2016. Dne 23.5.2016
požádal žalobce o odročení jednání, a to s ohledem na mimosoudní jednání. Stejného dne
požádali o odročení jednání i žalovaní. Dne 25.5.2016 bylo jednání odročeno na den
20.7.2016. Dne 8.7.2016 sdělil žalobce, že k dohodě dosud nedošlo. Jednání proběhlo dne
20.7.2016, žalovaní předložili písemné doplnění tvrzení, bylo odročeno na den 2.11.2016.
Dne 27.10.2016 bylo jednání odročeno na den 14.12.2016. Jednání proběhlo dne 14.12.2016,
účastníci řízení navrhli přerušení řízení. Soud vyhlásil usnesení, kterým řízení přerušil do
skončení odvolacího řízení proti rozsudku ve věci vedené pod sp.zn. spisová značka. Dne
11.4.2018 soud rozhodl o pokračování v řízení a zároveň rozhodl o přerušení řízení do
pravomocného skončení řízení vedeného pod sp.zn. spisová značka. Žalobce podal proti
usnesení o přerušení řízení odvolání dne 27.4.2018. Dne 15.5.2018 byl spis předložen
vrchnímu soudu. Dne 23.5.2018 se k odvolání žalobce vyjádřili žalovaní. Dne 10.9.2018
vrchní soud usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení zrušil a věc vrátil k dalšímu
řízení. Spis byl dne 4.10.2018 vrácen anonymizována dvě slova. Dne 2.1.2019 bylo nařízeno jednání
na den 26.3.2019. Jednání proběhlo dne 26.3.2019, žalovaní navrhli přerušení řízení, soud
tento návrh zamítl, bylo odročeno na den 18.6.2019. Dne 8.4.2019 požádali žalovaní o
prodloužení lhůty k doplnění tvrzení s ohledem na možnost mimosoudní dohody. Dne
9.4.2019 sdělil žalobce, že probíhají mimosoudní jednání. Dne 25.4.2019 předložili účastníci
návrh na schválení soudního smíru. Dne 26.4.2019 soud vydal usnesení, kterým zrušil
směnečný platební rozkaz a schválil soudní smír. Právní moci nabylo usnesení ke dni
29.4.2019 ve výroku o schválení smíru a ke dni 16.5.2019 ve výroku o zrušení směnečného
platebního rozkazu.
Žalovaná shledala výše uvedené posuzované řízení za dlouhotrvající, za 8 let a 6 měsíců odškodnila žalobce částkou 78 750 Kč, když základní částku snížila celkem o 30%, a to jednak z důvodu složitosti řízení a jednak z důvodu na straně žalobce, který se opakovaně omlouval z nařízených soudních jednání a opakovaně žádal o přerušení řízení.
S posouzením nároku ze strany žalované nelze než souhlasit, zdejší soud je toho názoru, že v předmětném řízení skutečně došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě dlouhotrvajícího řízení. Soud se také ztotožnil s názorem žalované, že se jednalo o procesně i skutkově složité řízení, neboť bylo na straně žalovaných několik osob (jedno s.r.o. a dvě fyzické osoby), jednalo se o pohledávku ze směnky vlastní ve výši 142 000 Kč. Žalobce zaplatil soudní poplatek až na výzvu soudu 1. 2. 2011, poté název soudu 11. 2. 2011 vydal směnečný platební rozkaz, proti kterému podali žalovaní námitky a současně navrhli, aby řízení bylo přerušeno. Namítali neplatnost směnečného prohlášení, nepříslušnost soudu, když před podpisem směnky došlo k obchodnímu vztahu mezi účastníky, jednalo se o využití know-how a další podnikatelské činnosti. Žalovaní namítali neplatnost obchodních smluv z důvodu omylu. Dále uvedli několik důvodů pro neplatnost směny a v neposlední řadě, že byla částečně uhrazena částka 71 760 Kč. Dne 25. 5. 2011 vydal soud rozhodnutí, kterým zamítl námitky žalovaných ohledně nedostatku pravomoci soudu. Proti tomuto rozhodnutí podali žalovaní odvolání, o kterém rozhodl název soudu dne 4. 8. 2011, potvrdil toto rozhodnutí a Městský soud v Praze dále pokračoval v řízení. Podáním ze dne 21. 4. 2011 se žalobce vyjádřil k podání žalovaných, na 7. 12. 2011 soud nařídil ústní jednání, které bylo odročeno na 8. 2. 2012 za účelem provádění dokazování navrženými svědky. Žalovaní podáním ze dne 12. 12. 2011 žádali o přerušení řízení, o tomto návrhu soud rozhodl 8. 2. 2012 a přerušil řízení do pravomocného skončení věci vedené před název soudu anonymizována dvě slova spisová značka 16. 3. 2012 žalobce žádá, aby soud zrušil usnesení, pokračoval v řízení, o tomto návrhu rozhodl název soudu, odmítl odvolání do usnesení 6. 8. 2012. Dne 31. 7. 2013 žalobce navrhuje, aby soud pokračoval v přerušeném řízení, 15. 10. 2015 soud pokračuje v přerušeném řízení, nařídil ústní jednání na 10. 2. 2016. Z důvodu návrhu účastníků soud odročil jednání a poskytl jim lhůtu k tomu, aby věc vyřešili smírnou cestou, což se nepovedlo, toto oznámil právní zástupce žalobce 4. 5. 2016 soudu. 23. 5. 2016 požádal o odročení soudního jednání opět s ohledem na možnost dohody mezi účastníky, z tohoto důvodu bylo jednání ze dne 25. 5. 2016 odročeno na 20. 7. 2016. Soudu opět žalobce sdělil, že nedošlo k dohodě, jednání konané 20. 7. 2016 pak bylo odročeno za účelem slyšení svědků. Na jednání 14. 12. 2016 soud přerušil řízení do skončení věci vedené pod sp. zn. spisová značka 11. 4. 2018 soud rozhodl o tom, že v přerušeném řízení se pokračuje a současně bylo přerušeno do pravomocného řízení. Proti tomuto rozhodnutí podali žalovaní odvolání a název soudu zrušil usnesení v bodě 2 a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Soud nařídil na 26. 3. 2019 ústní jednání a na tomto jednání zamítl návrh žalovaných na přerušení řízení, odročil věc za účelem poskytnutí lhůty účastníkům k doložení důkazů, dne 24. 4. 2019 zaslali účastníci soudu návrh na schválení smíru, který byl dne 26. 4. 2019 soudem schválen. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 5. 2019 a účastníci se dohodli tak, že se žalovaní zavazují žalobci společně a nerozdílně 1 Kč a to do 30 dnů od právní moci usnesení o schválení smíru, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, tak bylo rozhodnuto soudem ohledně náhrady nákladů řízení. Žalobci tak soud vrátil část soudního poplatku ve výši 4 544 Kč.
Po této rekapitulaci soud opětovně potvrzuje správnost názoru žalované, že v předmětném řízení skutečně došlo k průtahům, a to na začátku řízení, kdy až za rok od jeho zahájení byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Ztotožňuje se s žalovanou také v tom, že to byl žalobce, který několikrát žádal o odročení jednání z důvodu, že mezi účastníky proběhnou mimosoudní dohody. Účastníci podávali do vydaných rozhodnutí odvolání, věc byla několikrát posouzena název soudu, aniž by došlo k meritornímu rozhodnutí o věci. Námitky žalovaných byly soudem posuzovány, nejednalo se o právně jednoduchou věc.
V posuzované věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon“). Po zjištění průběhu řízení ve výše uvedené věci u název soudu soud přistoupil k hodnotícím kritériím, které upravuje ust. § 31a odst. 1 zákona, přihlédl k tomu, že řízení bylo do určité míry složité jak skutkově, tak právně, na straně žalovaných bylo několik účastníků, soud musel zvážit jejich procesní obranu, kdy šlo jednak o ručitele a jednak o toho, kdo směnku podepsal a musel se zabývat jejich obranou k samotné podstatě závazku a také k formálním nedostatkům směnky. Věc byla i po procesní stránce složitá, soud se zabýval návrhy účastníků, procesně rozhodoval k odvolání účastníků, rozhodoval i odvolací soud, tím došlo také k prodloužení řízení. Řízení bylo ztíženo také tím, že došlo několikrát k přerušení řízení, které bylo důležité pro posouzení dané věci. Z tohoto důvodu soud snižuje základní částku o 25%.
Další snížení soud stejně jako žalovaná provedl z důvodu chování žalobce, když ten opakovaně žádal soud o odročení jednání z důvodu, že s žalovanými bude jednat o uzavření smíru. Z tohoto důvodu soud snižuje základní částku o 5%. Pokud se jedná o kritérium spočívající v postupu orgánu veřejné moci podle § 31 odst. 3 písm. d) zákona, tento postup žalované se odrazil v tom, že bylo konstatováno, že došlo k průtahům v řízení a že tyto průtahy byly odškodněny v penězích, tedy další navýšení odškodnění z tohoto důvodu již soud neprovedl. Co se týká významu posuzovaného řízení pro žalobce, podle § 31a odst. 3 písm. e) zákona soud považuje za standardní, šlo o zaplacení částky 123 400 Kč z důvodu existence směnky a obchodního vztahu, avšak s ohledem na to, že nakonec se žalobce spokojil s částkou 1 Kč na vyrovnání, má soud pochybnosti o tom, zda je i poté význam řízení standardní, když se nakonec ukázalo, že celý spor měl hodnotu 1 Kč. Soud považuje za dlouhotrvající řízení pro žalobce„ výhodné“, když mu byla kompenzována více než polovina žalované částky z řízení, ve kterém nebyl úspěšný. Tato skutečnost však na výši zadostiučinění nemá vliv, z tohoto důvodu soud základní částku nesnižuje, ale také nezvyšuje.
Soud uzavírá, že po tom, co vyšlo v řízení najevo a k čemu soud přihlédl, považuje snížení základní částky celkem o 30% za přiměřené zadostiučinění a vyčíslil celkem nárok žalobce za 8 let a 5 měsíců na částku 77 875 Kč (111 250 – 33 375 = 77 875). Žalovaná již žalobci zaplatila částku 78 750 Kč, tj. ještě vyšší částku, než kterou by přiznal zdejší soud, proto ve zbývající části žalobu zamítl.
Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobce ve formě peněžitého plnění a v celkové výši 77 875 Kč, resp. 78 750 Kč je přiměřené a spravedlivé a mělo by jeho nemajetkovou újmu kompenzovat. Na tomto místě soud připomíná, že náhrada nemajetkové újmy nemá sloužit ani sankcionování státu ani k obohacení poškozených stěžovatelů, ale ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jedním z požadavků, které jsou na kompenzační prostředek nápravy kladeny, je ten, aby výše zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla spravedlivá. Za spravedlivou je přitom třeba považovat takovou náhradu, která umožní poškozenému napravit důsledky nesprávného úředního postupu a procesní subjekt se tak přestane považovat za poškozeného (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3269/2009 ).
Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve věci co do základu úspěšný, je na místě, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení dle ustanovení § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 o.s.ř. , a to dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu za 4 úkony, převzetí, přípravu, sepis žaloby, částečné zpětvzetí, 300 Kč režijní paušál, 21% DPH a 2 000 Kč soudní poplatek.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné do 15 dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li žalovaná dobrovolně plnit, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze nařídit soudní výkon nebo exekuci.