Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 406/2020-16
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Kotáskovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 6 700 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 6 700 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 544,78 Kč za dobu od 14. 7. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 784,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 093,39 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5 544,78 Kč od 14. 7. 2020 do zaplacení.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit země – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 6 700 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 544,78 Kč za dobu od 14. 7. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 784,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 093,39 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5 544,78 Kč od 14. 7. 2020 do zaplacení. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit [země] – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 6 700 Kč s příslušenstvím specifikovaným v žalobě. Žalobkyně tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem právnická osoba anonymizována tři slova a žalovanou byla dne 7. 11. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala úvěr ve výši 20 000 Kč včetně úroků ve výši 2 800 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, tj. 14 800 Kč a celkem 34 800 Kč, uhradit v 58 týdenních splátkách po 600 Kč Poslední splátka měla být uhrazena 18. 12. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradila 11. 11. 2019 a uhradila pouze 27 600 Kč. Dále po postoupení pohledávky žalovaná uhradila ještě částku 500 Kč. Žalovaná částka 6 700 Kč sestává z jistiny 5 544,78 Kč a dlužných úhrad 1 155,22 Kč. Na předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne 30. 4. 2020 žalovaná nereagovala a dluh ve stanovené lhůtě do 7. 5. 2020 neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě na výzvu soudu písemně nevyjádřila.
3. Žalobkyně v žalobě navrhla, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Usnesením ze dne 18. 12. 2020 byla žalovaná vyzvána, aby do 5 dnů od doručení usnesení se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byla poučena o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalované doručeno dne 22. 1. 2021. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Za tohoto stavu a s oporou o ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nebylo třeba nařizovat jednání.
4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru číslo ze dne 7. 11. 2017, kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020 včetně podacího archu a těmito listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně anonymizována čtyři slova uzavřel dne 7. 11. 2017 se žalovanou smlouvu o úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr navýšený o úroky 2 800 Kč, poplatek za administrativní činnost 4 000 Kč a 8 000 Kč za hotovostní inkaso splátek, tj. 14 800 Kč a celkem 34 800 Kč uhradit v 58 týdenních splátkách po 600 Kč. První splátka byla splatná do 7 kalendářních dnů od uzavření smlouvy a každá následující splátka vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Poslední splátka byla stanovena na 18. 12. 2018. Jednalo se o hotovostní splácení. Smlouva o úvěru obsahující smluvní podmínky je opatřena podpisem žalované. Žalovaná úvěr nesplácela řádně, zaplatila 27 600 Kč, přičemž poslední splátka byla uhrazena dne 11. 11. 2019 a po postoupení pohledávky byla uhrazena ještě částka 500 Kč, celkem tak bylo uhrazeno 28 100 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne. Žalovaná podle žalobkyně dluží částku 6 700 Kč, z toho 5 544,78 Kč na jistině a 1 155,22 Kč na úhradách (úrok a poplatky). Na předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne 30. 4. 2020 žalovaná nereagovala a dluh ve lhůtě do 7. 5. 2020 neuhradila.
5. Smlouva o úvěru byla v daném případě uzavřena dne 7. 11. 2017 a je na ni nutno aplikovat ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník ), podle něhož se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovanou jí byla postoupena jejím právním předchůdcem smlouvou ze dne 29. 11. 2019.
7. Ve smlouvě o úvěru se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně mimo částku 20 000 Kč z titulu úvěru také částku 14 800 Kč. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o částce 14 800 Kč, která je ve smlouvě označena jako úrok a poplatky a dospěl k závěru, že tyto náklady neměly jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnily funkci úroků z úvěru, a proto je nutno po právní stránce posoudit je jako sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Právní předchůdce žalobkyně smlouvu o úvěru uzavíral jako podnikatel, předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy bylo mimo jiné poskytování úvěrů a zápůjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byl založen za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětného případu by generován nebyl. Úrok ve výši 14 800 Kč jako odměna za poskytnutí úvěru 20 000 Kč představuje 74 % celé jistiny úvěru a je možno učinit závěr, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysokou, přesahující více než 3x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a zápůjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb. , podle něhož právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu a podle § 580 odst. 1 téhož zákona, podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, neplatné.
8. Podle § 576 zákona č. 89/2012 Sb. , týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
9. Smlouva o úvěru je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku a předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy o úvěru bylo mimo jiné poskytování úvěrů a zápůjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměny za poskytnutí peněz) smlouvu o úvěru neuzavřely. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatku), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, neboť oddělení této části od smlouvy o úvěru brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo.
10. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb. , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; Právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru v daném případě vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhé vše, co podle této neplatné smlouvy dostala. Žalovaná obdržela peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) zaplatila částku 28 100 Kč. Na straně žalované tak vznikl přeplatek ve výši 8 100 Kč a žalovaná není povinna žalobkyni nic vracet. Proto soud žalobu o zaplacení částky 6 700 Kč s příslušenstvím v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.
12. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalované s tímto řízením náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
13. Žalobkyně podala u soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 400 Kč. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek s oporou o položku 2 bod 2 sazebníku poplatků do výše uvedené v položce 1 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků, tzn. do výše 1.000 Kč, takže doměřil žalobkyni soudní poplatek ve výši 600 Kč Soudní poplatek je splatný do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích v platném znění).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.