Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 249/2020-64
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa,
právně zastoupené advokátkou JUDr. jméno příjmení,
se sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované,
v řízení o zaplacení 10 350,43 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Řízení se ohledně zaplacení 751 Kč zastavuje.
II. Žaloba o zaplacení 9 599,43 Kč s příslušenstvím se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se ohledně zaplacení 751 Kč zastavuje. II. Žaloba o zaplacení 9 599,43 Kč s příslušenstvím se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované povinnost uhradit 10 350,43 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 072 Kč od 23.6.2019 do 23.6.2020 a z částky 7 321 Kč za dobu od 24.6.2020 do zaplacení a dále spolu se smluvním úrokem ve výši 81,71 % ročně z částky 6 345,15 Kč od 23.6.2019 do zaplacení avšak maximálně do doby, kdy tento dosáhne 32 443 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovanou jako klientem dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytl žalované 10 000 Kč, když předtím po důkladném zkoumání prověřil její schopnost úvěr splácet. Učinil tak na základě podkladů získaných od žalované a šetřením v registrech příjmení a NRKI a dále v insolvenčním rejstříku a v evidenci dokladů totožnosti. Na základě tohoto šetření bylo shledáno, že úvěr je možno žalované poskytnout. Žalovaná se zavázala částku vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 120,44 % ročně ve 36 měsíčních splátkách po 751 Kč. Jelikož žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas (uhradila na splátkách celkem 20 655 Kč), došlo v souladu s uzavřenou smlouvou ke dni 21.6.2019 k zesplatnění dluhu jako celku. Žalovaná poté dne 23.6.2020 uhradila ještě 751 Kč. K dni podání žaloby činí dlužná jistina 6 345,15 Kč a dlužné úroky 829,48 Kč, které dle smluvních ujednání přirostly s ohledem na výše uvedené k jistině. Dále žalobce rovněž požaduje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, a to ze zmíněné částky ponížené o splátky žalované v době od 23.6.2018 do data vyhotovení žaloby. Mezi stranami byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se splátkou delším než 30 dnů, takto žalobce nárokuje 498 Kč a dále 400 Kč jako sjednané paušální náklady vzniklé žalobci kvůli prodlení žalované.
2. V podání ze dne 9.2.2021 žalobce obsáhle doplnil k výzvě soudu následující. Žalobce zevrubně zopakoval tvrzení žalobní ohledně provedených šetření v registrech, z dokladů o příjmech žalované pak vyplynulo, že její čistý měsíční příjem činil 15 098 Kč a celkové měsíční náklady pak 10 172 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaná musela být schopna dostát sjednaným splátkám ve sjednané výši. Dané skutečnosti žalobce zjistil z formuláře hodnocení klienta. Pokud žalovaná neuvedla žádné další výdaje, žalobce neměl důvod se domnívat, že těmito je životní minimum stanovení zákonem na 3 410 Kč, a které je zákonem definováno jako částka k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, tedy částkou postačující k obživě a nikoli k přežití (tedy na rozdíl od existenčního minima). Další výdaje tedy byla povinna uvést žalovaná, pokud tyto zkreslila, porušila § 6 občanského zákoníku , dle nějž nesmí těžit ze svého nepoctivého činu, přičemž takové jednání by mohlo mít i trestněprávní rovinu. Žalovaná také v prohlášení klientů mj. podepsala, že všechny jí uváděné informace jsou pravdivé. Žalobce nemá objektivní možnost si informace o výdajích sdělených klientem ověřit. Je tedy zřejmé, že žalobce dostál své povinnosti vyplývající ze zákona, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Povinnost věřitele stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru nelze vykládat extenzivně. Žalobce při uzavření smlouvy vycházel přirozeně z toho, že dlužník měl v úmyslu svůj závazek splnit a že z toho důvodu pamatuje i na případy, kdy by se jeho ekonomická situace zhoršila a plnění závazků ze smlouvy by ta bylo ztíženo či ohroženo. Žalovaná je osobou svéprávnou, byla seznámena s podmínkami, za nichž se úvěr poskytuje, věděla (vědět mohla a měla), kolik činí měsíční splátka, kolik jich bude a kolik se zavazuje žalobci vrátit celkem. Nelze klást k tíži žalobce případné lehkomyslné chování žalované. Dále žalobce odkázal na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde tento uzavřel, že„ soudy měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Respektive, zda je reálné splacení dluhu“, což bylo v tomto případě nepochybně prokázáno. Pokud pak žalovaná uváděla, že na bydlení u rodičů a hradí za bydlení 2 000 Kč měsíčně, je třeba z takové částky s odkazem na výše uvedené vycházet. Je pak otázkou, kam až by tedy zkoumání ze strany poskytovatele mělo v takovém případě zajít. Má mít k dispozici i prohlášení spolubydlících či nájemní smlouvy, pokud by pak věřil prohlášení spolubydlících, proč jej vůbec požadovat, když již samotný klient by měl uvést pravdivé informace. Věřitel má velmi omezené možnosti ověřit údaje o výdajích poskytnuté žadatelem a kromě zjevně nepřiměřených údajů (náklad 100 Kč včetně služeb apod.) mu nezbývá než věřit sděleným údajům. Věřitel nemá sám reálné prostředky, jak logicky zdůvodněné nižší výdaje, uvedené žadatelem, ověřit. Nemůže prověřovat výdaje klienta natolik, aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení ze strany klienta a byla zde tak 100% jistota, že finanční údaje jím uvedené budou vždy přesně odpovídat. Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí také shledal, že nelze po poskytovatelích úvěrů požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž míru přiměřenou s tím, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr (klient - žalovaná) při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti.
3. V podání ze dne 22.2.2021 vzal žalobce žalobu zpět ohledně zaplacení 751 Kč, neboť tuto částku žalovaná uhradila dne 29.9.2020 po podání žaloby.
4. Při jednání soudu dne datum žalovaná uvedla, že postupem času přestala být schopna předmětný dluh splácet, nebyla schopná to finančně utáhnout. Žalobce i přes seznámení se s názorem soudu, že shora uvedené doplnění nebylo dostatečné a smlouvu tak bude nutné kvalifikovat jako neplatnou, uvedl, že s tímto nesouhlasí a žádnými jinými důkazy již v daném ohledu nedisponuje. Právní zástupce žalobce závěrem odkázal na dosavadní vyjádření a navrhl žalobě vyhovět. Žalovaná k výzvě soudu uvedla, že náhradu nákladů řízení nepožaduje.
5. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 3.3.2017 vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ze strany žalobce, a to ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit, jak je shora uvedeno. Z předsmluvního formuláře a prohlášení klienta podepsaných žalovanou stejného dne vyplynulo, že tímto žalovaná obdržela zde uvedené informace o poskytovaném úvěru, a že veškeré údaje uvedené z její strany ve smlouvě jsou pravdivé.
6. Z dokladu z elektronického bankovnictví žalobce bylo zjištěno, že na bankovní účet uvedený žalovanou v úvěrové smlouvě bylo v den jejího uzavření odesláno 10 000 Kč.
7. Z listin y označené jako hodnocení klienta vyplynulo, že tato byla dne datum podepsána stranami sporu. Byly zde zaznamenány údaje o poměrech žalované s tím, že její čistý měsíční příjem činí 15 098 Kč ze zaměstnání, životní minimum činí 3 410 Kč a výdaje na bydlení 2 500 Kč, jiné splátky žalobci pak činí 2 262 Kč, rezerva činí 1 000 Kč. V dalších kolonkách bylo uvedeno 0 Kč (spoření, ostatní – doprava, kurzy, záliby apod.). Dále je zde uvedeno, že žalovaná má jedno dítě v domácnosti s výdaji 2 000 Kč, je svobodná a žije u rodičů. Z výpisu z registru příjmení vyplynulo, že žalovaná zde není evidována. Z tabulky hodnocení klienta NKRI vyplynulo, že žalovaný byla v daném případě zařazena do nejnižší kategorie označené jako I. (skóre 227), tedy jako:„ vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán“.
8. Dále žalobce doložil oboustrannou kopii občanského průkazu žalované, z níž je zřejmé, že touto žalobce disponuje.
9. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi právnická osoba jako zaměstnavatelem a žalovanou jako zaměstnancem vyplynulo, že tato byla uzavřena na dobu určitou od 15.11.2016 do 16.5.2017. Z výplatních pásek žalované za měsíce prosinec 2016, resp. leden 2017 vyplynul čistý příjem žalované ve výši 13 155 Kč, resp. 17 304 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalované ze dnů 13.1.2017 a 15.2.2017 vyplynulo přijetí finančních prostředků shora uvedených a dále také záporný zůstatek na tomto účtu. Dále žalobce předložil povolení k inkasu týkající se tohoto bankovního účtu.
10. Z oznámení ze dne 6.3.2017 vyplynulo, že žalobce tímto oznámil žalované, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě shora. Dle přiložené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalované dne 8.3.2017.
11. Z oznámení ze dne 16.4.2018 vyplynulo, že žalobce tímto oznámil žalované, že povoluje odklad splátek. Žalobce k tomu doplnil rovněž související žádost žalované ze dne 13.4.2018 a upravený seznam splátek.
12. Z výzvy k zaplacení ze dne 20.5.2019, vyplynulo, že tuto adresoval žalobce žalované v souvislosti s upomínám s platebními povinnostmi z předmětné úvěrové smlouvy s výstrahou zesplatnění úvěru jako celku.
13. Z listin y označené jako karta klienta ze dne 24.8.2020 vyplynulo, že tuto vyhotovil žalobce ohledně předmětného úvěru, uvedl zde kontaktní informace na žalovanou, adresu jejího zaměstnavatele a základní parametry úvěru s tím, že aktuální výše dluhu činí 7 321,63 Kč.
14. Z předžalobní výzvy vyplynulo, že tuto adresovala právní zástupkyně žalobce žalované a vyzvala ji k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního archu byla tato výzva žalované před podáním žaloby odeslána.
15. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného ČNB vyplynulo, že žalobce je v tomto registru evidován.
16. Z vyjádření znalce příjmení jméno příjmení příjmení příjmení ze dne 25.10.2018 vyplynulo, že toto činil k objednávce žalobce ohledně vztahu mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou. Znalec uzavřel, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena efektivní či nominální úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.
17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 10 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila před podáním žaloby žalobci 20 655 Kč a 751 Kč, po podání žaloby žalovaná uhradila dalších 751 Kč, jak je shora uvedeno. Žalobce se při uzavírání předmětné smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v listin ě označené jako hodnocení klienta, provedl šetření v registru příjmení a provedl hodnocení v registru NKRI. Žalobce doručil, resp. odeslal žalované shora uvedené listin y, oznámení o schválení úvěru a předžalobní výzvu.
18. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník ), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
21. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.
24. S odkazem na § 96 o.s.ř. a s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobcem a souhlasu žalované s tímto úkonem soud řízení částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku č. I tohoto rozsudku.
25. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 10 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
26. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP . Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil některá zkoumání (šetření v registrech a doložení příjmu žalované a kusého výpisu z bankovního účtu) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP , tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ).
27. Dle doloženého dokladu o příjmu žalovaná v době uzavření smlouvy disponovala spíše podprůměrným příjmem, a to ve výši kolem 15 000 Kč měsíčně. Tento příjem sám o sobě jistě stačí na úhradu splátek 751 Kč měsíčně. Žalobce se však při zkoumání úvěruschopnosti žalované zaměřil pouze na příjmovou část poměrů žalované a zcela rezignoval na shodně důležitou část výdajovou. Žalovaná pouze uvedla, že bydlí u rodičů, kde je jistě představitelné, že hradí uvedenou částku (2 500 Kč měsíčně). Jako zcela nedůvěryhodné se pak již ovšem jeví, aby žalovaná neměla žádné výdaje se svým volným časem, se zálibami apod. Bylo doloženo, že zaměstnavatel žalované, a konečně i žalobce, plnili žalované na bankovní účet. Žalobci tedy ničeho nebránilo, zvláště při ne zcela pravděpodobných údajích v kartě hodnocení klienta, a lze po něm tedy spravedlivě požadovat, aby si od žalované vyžádal výpisy z účtu žalované např. za období několika měsíců nazpět, což by žalobci poskytlo ucelený obrázek o majetkových poměrech žalované. příjmení výpis z účtu žalované mimochodem vykazoval k datu uprostřed měsíce záporný zůstatek.
28. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovaly zcela, a to zvláště za situace, kdy se údaje sdělené spotřebitelem jeví jako ne zcela věrohodné, stejně jako v tomto případě. Odkaz na § 6 občanského zákoníku pak soud nepovažuje za přiléhavý, když daná situace sice svědčí ve prospěch žalované, nicméně až následkem liknavosti žalobce, který jedná jako profesionál. Z řízení navíc jednoznačně nevyplývá, že by údaje sdělené žalovanou nebyly pravdivé, jeví se pouze jako nepravděpodobné. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení, když navíc není vůbec známo, za jakých okolností vyplňování formuláře hodnocení klienta probíhalo. Tato polemika však není rozhodná pro posouzení žalobního nároku, resp. platnosti předmětné smlouvy, neboť z doložených důkazů s odkazem na výše uvedené nelze dospět k závěru, že žalobce odpovídajícím způsobem zkoumal úvěruschopnost žalované, resp. odpovídajícím způsobem zhodnotil informace takto získané.
29. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalované 10 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaná v dané souvislosti žalovanému vrátila celkem 22 157 Kč, není tedy již povinna čehokoliv vracet. Shora uvedeným závěrům pak odpovídá výrok č. II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě ve zbytku požadovaného plnění zamítl.
30. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.