Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 67/2020-19
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolinou Tolarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9 222 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení.
II. Žaloba se, co do částky 4 222 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 222 Kč od 1. 3. 2020 do 15. 7. 2020 a ve výši 1,75 % ročně z částky 4 222 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení. II. Žaloba se, co do částky 4 222 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 222 Kč od 1. 3. 2020 do 15. 7. 2020 a ve výši 1,75 % ročně z částky 4 222 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 27.7.2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 222 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o anonymizováno úvěru číslo uzavřené dne 31.8.2018 (dále jen„ smlouva“) mezi žalobkyní (vystupující pod právnická osoba) a žalovanou.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.
4. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala pravdivost svých žalobních tvrzení. Při hodnocení těchto důkazů soud hleděl k tomu, že důkazy si navzájem neodporují, a že žalovaný tvrzení žalobkyně nikterak nezpochybnil. Výše označenou smlouvou žalobkyně prokázala její uzavření a její obsah. Ten odpovídal tvrzením žalobkyně v žalobě – žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v měsíčních splátkách ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce a dále zaplatit částku 1 000 Kč jako poplatek za čerpání úvěru a úrok ve výši 20% měsíčně v kapitalizované výši 2 859 Kč. Žalobkyně proti žalovanému dále uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši celkem 363 Kč za prodlení s úhradou žalované částky. Žalovaný dluh dobrovolně neuhradil, a to ani poté, co mu byla dne 4.6.2020 zaslána předžalobní upomínka, kterou byl vyzván k dodatečné úhradě dluhu do 15.7.2020. Z článku číslo smlouvy zjistil soud výši roční procentní sazby nákladů anonymizováno (tzv. RPSN) 519 %. Ke dni podání žaloby žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Na základě předložených listinných důkazů soud uzavřenou smlouvu hodnotí jako smlouvu o úvěru, kterou se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel profesionál. Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele.
9. Soud se tedy předně zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 obč. z., s ohledem na výši sjednané„ ceny úvěru“ (spočívající v celkových nákladech úvěru).„ Cena úvěru“ je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí 21Cdo 1484/2004) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z informací uveřejněných na internetových stránkách obec anonymizována dvě slova v sekci měnová statistika – úrokové sazby pro nové obchody soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy o úvěru (srpen 2018) činily v průměru 8,79 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, v níž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 519 %, tvoří takto sjednaná RPSN několikanásobek v této době obvyklé úrokové míry. S ohledem na závěry citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatku za čerpání úvěru a výše úroků je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné.
10. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
11. S ohledem na ustanovení § 576 o.z. se soud dále zabýval tím, zda neplatnost výše uvedeného ujednání o poplatku a úrocích způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Sjednání úroků, popř. jiného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. V daném případě je nepochybné, že poskytování úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně a tato tak zcela jistě neměla zájem poskytnout žalované bezúročnou zápůjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy či úrok, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti nelze oddělit neplatné ujednání o výši úroků (poplatku) od zbývající části smlouvy, jak umožňuje § 576 o.z. a soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 7.7.2016, číslo nazvaná jako smlouva o anonymizováno, je neplatná jako celek.
12. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 5 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně požádala žalovaného o plnění dopisem ze dne 4.6.2020 označeným jako„ Výzva k úhradě – předžalobní upomínka“. V této výzvě stanovila žalobkyně žalovanému k zaplacení dluhu lhůtu do 15.7.2020. Následující den se tedy žalovaný dostal do prodlení. Soud proto kromě povinnosti uhradit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 5 000 Kč uložil povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně za období od 16.7.2020 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto případě byla žalobkyně úspěšná v 54% žalované částky a žalovaný byl úspěšný v 46%. Po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně dospěl soud k názoru, že žalobkyně by měla právo na náhradu 8% svých nákladů. Žalobkyně tak byla úspěšná pouze v nepatrné části předmětu řízení a míra úspěchu obou účastníků je tak srovnatelná. Soud proto rozhodl tak, že nikomu z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem na pověření soudního exekutora.