Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 7/2021-30
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 17 440 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 210 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 8. 5. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 292,98 Kč spolu s úrokem z částky 13 430,80 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 23,72 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 440,15 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a ve výši 8,5 % ročně z částky 11 990,65 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a z částky 6 780,65 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 210 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 8. 5. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 292,98 Kč spolu s úrokem z částky 13 430,80 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 23,72 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 440,15 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a ve výši 8,5 % ročně z částky 11 990,65 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a z částky 6 780,65 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 7. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 15 770 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 253,84 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 862,88 Kč a s 23,72% úrokem z částky 11 990,65 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení z částky 11 990,65 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a dále zaplacení částky 1 870 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 707,88 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 237,98 Kč a s 23,72% úrokem z částky 1 440,15 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení z částky 1 440,15 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněné pohledávky nabyla od právnická osoba anonymizována tři slova, IČO na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Tato společnost uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o půjčce, resp. O spotřebitelském úvěru. Dne 23. 12. 2016 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného poplatku ve výši 10 360 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 420 Kč. Žalovaná však uhradila pouze částku 8 790 Kč. Dne 3. 10. 2016 uzavřela smlouvu o půjčce číslo na základě které byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného poplatku ve výši 4 440 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaná však uhradila pouze částku 8 570 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina u obou smluv úrokem ve výši 23,72 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částky 5 253,84 Kč a 707,88 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazených jistin za dobu do postoupení, tj. 29. 11. 2019, v částkách 1 862,88 Kč a 237,98 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů příjmení jméno příjmení, anonymizováno s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (půjčku) především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.
3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o půjčce číslo ze dne 3. 10. 2016, smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 23. 12. 2016, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku ze dne 13. 12. 2019, výzvy k plnění ze dne 30. 4. 2020 včetně podacího lístku ze dne 1. 5. 2020 a karet zákazníka ze dne 23. 12. 2016 a ze dne 3. 10. 2016. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o půjčce číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 26. 2. 2016 mezi příjmení jméno příjmení, anonymizováno, IČO jako úvěrujícím a žalovanou jako zákazníkem. Žalované byla poskytnuta půjčka ve výši 4 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku a dále poplatky v souhrnné výši 2 493 Kč, tj. celkem 6 493 Kč v 43 týdenních splátkách po 151 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 23. 12. 2016 mezi příjmení jméno příjmení, anonymizováno jako úvěrujícím a žalovanou jako zákazníkem. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a dále poplatky v souhrnné výši 10 360 Kč, tj. celkem 24 360 Kč v 58 týdenních splátkách po 420 Kč. Z karty zákazníka ze dne 3. 10. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila, že bydlí jako nájemník, má dvě děti, má základní vzdělání, je zaměstnaná jako dělník od roku září 2015. Pobírá mzdu 12 100 Kč měsíčně, další příjmy blíže nespecifikované dosahují výše 18 200 Kč Náklady na bydlení činí 7 000 Kč, na domácnost 12 000 Kč, splátky činí 2 000 Kč a ostatní výdaje 3 400 Kč měsíčně, tj. celkem 24 400 Kč měsíčně. Obdobné prohlášení učinila žalovaná i v zákaznické kartě ze dne 23. 12. 2016, uvedla však, že je zaměstnána jako operátor od října 2016, dosahuje mzdy 13 853 Kč, celkové výdaje dosahují výše 11 300 Kč měsíčně, z toho náklady na bydlení 3 500 Kč. Žádné listin y prokazující údaje uváděné žalovanou však připojeny nebyly. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 30. 11. 2019 mezi příjmení jméno příjmení, anonymizováno, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o půjčce a o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovanou ze smluv číslo číslo. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 13. 12. 2019 O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 30. 4. 2020, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 1. 5. 2020.
6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud posoudil smlouvy o půjčce, resp. o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi příjmení jméno příjmení, anonymizováno a žalovanou jako absolutně neplatné s ohledem na ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 25. 2. 2013, resp. ust. § 86 zákona číslo 2016 o spotřebitelském úvěru.
7. V řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy o půjčce právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutou půjčkyu, kdy se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaná při sjednávání smlouvy zjevně vystupovala v pozici spotřebitele, právnická osoba anonymizována tři slova v pozici podnikatele jednajícího v rámci své podnikatelské činnosti. Povinností věřitele bylo údaje tvrzené žalovanou si ověřit, zkoumat finanční minulost žalované v insolvenčním či exekučním rejstříku. Potvrzení žalované, že údaje jí uváděné jsou pravdivé, nemůže účinně nahradit povinnost věřitele aktivně si ověřovat informace poskytnuté žalovanou. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle soudu se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud nucen přihlédnout i bez námitky žalovaného. V době, kdy toto ustanovení nabylo platnosti i v době, kdy nabylo účinnosti, byl účinný zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.), dle kterého relativní neplatnost právního úkonu byla dána pouze v případech stanovených v § 40a tohoto zákona. Jelikož v ust. § 40a obč. zák. není tento důvod neplatnosti uveden a ani v ust. § 9 odst. 1 zákona číslo není výslovně uvedeno, o jaký dluh neplatnosti právního úkonu se jedná, nelze než dospět k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní. Žalobkyně předložila pouze zákaznickou kartu obsahující prohlášení žalované, naopak žádné listin y, ze kterých měla být zkoumána úvěruschopnost žalované a které jsou zmiňovány v kartě zákazníka, nabyly soudu předloženy. Zkoumání příjmů a výdajů žalované bylo dle soudu zcela nedostatečné.
8. Pokud se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, nebylo dle soudu prokázáno, že by právnická osoba anonymizována tři slova dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila kartu zákazníka obsahující prohlášení žalované o výši příjmů a výdajů. Soudu však nebyly předloženy žádné listin y, které měla žalovaná předložit při sjednávání úvěru úvěrujícímu. Zkoumání příjmů a výdajů žalované tak bylo dle soudu zcela nedostatečné.
9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné a uplatněné v tomto řízení nároky by mohly být částečně posouzeny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. ). Žalovaná na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 14 000 Kč, uhradila dle tvrzení žalobkyně toliko částku 8 790 Kč a vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 5 210 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovanou, byť byla označena jako pohledávka ze smluv o spotřebitelském úvěru. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 5 210 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě, avšak až ode dne 8. 5. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 1. 5. 2020, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 6. 5. 2020, následující den nastala splatnost a nejpozději od 8. 5. 2020 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 5 210 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Naopak z neplatně uzavřené smlouvy o půjčce žalované žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo, jelikož uhradila větší částku (8 570 Kč), než jakou obdržela (6 000 Kč).
10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.