Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
8 C 3/2021-38
Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Ohledně částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky částka od datum do datum, s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky částka od datum do zaplacení, s 0,75 % úrokem z prodlení ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 11,23 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. příjmení z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši částka do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s 0,75 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 11,23 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. [příjmení] z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 11,23 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem pohledávky za žalovanou, která vznikla právnická osoba, a to na základě Smlouvy o úvěru číslo kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovanou dne datum. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši částka, a to formou úvěru, v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy, když úvěr byl žalované poskytnut za úplatu, poplatky a za úrok ve výši 21 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru splatné žalovanou činily částka. Celkovou dlužnou částku ve výši částka, odpovídající součtu poskytnutého úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru, se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v 16 měsíčních splátkách po částka. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. V důsledku prodlení žalované právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila a tím jí vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která měla činit na jistině úvěru částku částka, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru částku částka, na poplatku za uzavření smlouvy částku částka a na administrativním poplatku částku částka. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl žalovanou řádně v plné výši uhrazen, úročí se ode dne následujícího, tj. od datum, neuhrazená jistina úvěru ve výši částka úrokovou sazbou ve výši 11,23 % ročně. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně rovněž právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 9 % ročně, jímž je úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši částka a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši částka. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas pak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně také právo na úhradu smluvní pokuty, sjednané přímo ve smlouvě. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, byla postoupena stávající žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně ničeho uhrazeno. Žalovaná má tedy dlužit žalobkyni z uvedeného titulu celkovou částku ve výši částka, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši částka, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši částka, z úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši částka, z úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a ze smluvní pokuty ve výši částka. Dále pak má žalovaná dlužit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, vyčíslený od prodlení do datum, ve výši částka, dále úrok z úvěru ve výši 11,23 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky ve výši částka, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši částka a z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši částka, od datum do zaplacení.
2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
5. Z předložené Smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právnická osoba na straně jedné a žalovanou na straně druhé, vzal soud za prokázané, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v částce částka, který se žalovaná zavázala vrátit uvedené společnosti a zaplatit jí dále úrok ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činilo 21 % p.a., poplatek za správu úvěru ve výši částka a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši částka. Žalovaná se tak uvedenou smlouvou zavázala právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení celkové částky ve výši částka, sestávající z poskytnuté jistiny úvěru ve výši částka a z celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši částka, a to formou 16 měsíčních splátek po částka. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátek úvěru byla smlouvou sjednána její povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, s tím, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Podpisem uvedené smlouvy pak žalovaná potvrdila, že převzala v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byl předložený předpis splátek. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila první sjednanou splátku ve výši částka dne datum, jak vyplývá ze žalobkyní předložené transakční historie. Z ní pak soud vzal rovněž za prokázané, že z titulu předmětné úvěrové smlouvy žalovaná zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku v celkové výši částka, jak ostatně lze dovodit i z obsahu žalobního návrhu, z něhož vyplývá, že právní předchůdkyni žalobkyně mělo vzniknout vůči žalované právo na úhradu celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (bez smluvní pokuty) ve výši částka (částka + částka + částka + částka). Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy o úvěru byla v řízení prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne datum mezi obchodní společnostní právnická osoba (na niž byla s účinností ke dni datum převedena část závodu právnická osoba) jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, a to ve spojení se seznamem postoupených pohledávek a ve znění dodatku číslo ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno předloženým dopisem postupitele ze dne datum.
6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné úvěrové smlouvy, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru v celkové výši částka dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva o úvěru uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady číslo ze dne datum a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěru jiného soudního rozhodnutí v obdobné věci.
7. V daném případě se žalovaná jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázala právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení nákladů spotřebitelského úvěru v celkové výši částka, tzn. že tyto náklady u poskytnutého úvěru v částce částka činí 84 % výše samotné úvěrové částky. Takto sjednanou souhrnnou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud rovněž dovolí odkázat na právní závěry, k nimž ve svém rozsudku č. j. 25 Co 335/2018 ze dne 30. 1. 2019 v obdobné věci totožné žalobkyně dospěl Krajský soud v Plzni, který konstatoval, že„ pokládá za zcela nepřípustné, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčení peněžních prostředků ve formě úroku víceméně přiměřenou (samotný úrok měl činit cca 20 % p. a.), navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celková částka placená dlužníkem měla fakticky přesahovat částku zapůjčenou. Odvolací soud k tomuto dále poznamenal, že případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. V jiném svém rozsudku č. j. 25 Co 100/2020 ze dne 24. 6. 2020, který se rovněž zabýval obdobným nárokem žalobkyně, pak Krajský soud v Plzni k tomuto poznamenal, že„ požaduje-li žalobkyně po žalovaném zaplacení dalších poplatků, jejichž celková výše dosahuje více než ⅔ půjčené částky, je z toho zřejmé, že věřitel chtěl„ vydělat“ na těchto dalších poplatcích, což ve svém souhrnu nelze hodnotit jinak než jako vysoce nemravné. Odvolací soud má za to, že sjednání úroku a veškerých těchto poplatků, které v souhrnu představují odměnu za půjčení peněžních prostředků, je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jde o ujednání neplatné (§ 580 o. z.). Jinými slovy řečeno, z okolností věci plyne, že bez sjednání tak vysokého„ souhrnného poplatku“ by věřitel peněžní prostředky žalovanému nepůjčil“.
8. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je tedy nutné dle názoru zdejšího soudu dospět k takovému závěru, že nastalá nerovnováha vzájemných práv a povinností v případě, kdy za poskytnutí úvěru ve výši částka se spotřebitel zaváže k zaplacení celkové částky ve výši částka, je tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Lze přitom důvodně dovozovat, že právní předchůdkyně žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalované neposkytla a smlouvu by s ní neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila. Jenom výše součtu poplatku za správu úvěru a za hotovostní výběr splátek v celkové částce částka přitom činí 56 % z celkové výše úvěru, tzn. více než polovinu poskytnuté částky spotřebitelského úvěru.
9. příjmení soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaná přijala od právní předchůdkyně žalobkyně částku částka, aniž tu byl platný závazek, a proto by měla žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Ze žalobních tvrzení a z předložené listin y vyplývá, že žalovaná uhradila platby v celkové výši částka. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalované poskytnutou (částka) a částkou žalovanou zaplacenou (částka), tj. nárok na zaplacení částky ve výši částka. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení, ať již kapitalizovaného za dobu od prodlení do datum nebo dále běžícího do zaplacení, lze žalobkyni přiznat tento úrok z prodlení v odpovídající výši 8,25 % ročně pouze z částky částka, když v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci soud za výzvu k plnění dluhu považuje dopis postupitele ze dne datum (oznámení o postoupení pohledávky, jímž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky bez toho, že by jí byla stanovena konkrétní lhůta pro zaplacení dluhu). Při předpokladu, že tato výzva byla prostřednictvím pošty odeslána tohoto dne, tj. dne datum (pátek), byla v souladu s ustanovením § 573 o. z. doručena žalované třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne datum (středa). Splatnost dluhu tak nastala dne datum a dnem následujícím, tj. dnem datum, se žalovaná mohla nejdříve dostat do prodlení. Žalované tedy byla výrokem I. rozsudku uložena povinnost k zaplacení částky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení byla žalované dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
10. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba výrokem II. zamítnuta, protože závazek k jejich úhradě nebyl platně sjednán. Žalobkyni tak nebyl přiznán rozdíl mezi požadovanou částkou částka (zahrnující i smluvní pokutu ve výši částka) a přiznanou částkou částka ve výši částka, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, uplatněný za období od prodlení do datum, ve výši částka a rovněž tak z důvodu neplatnosti smlouvy nemohl být žalobkyni přiznán ani požadovaný úrok ve výši 11,23 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka za období od datum do zaplacení. Zamítnuta pak byla žaloba i v té části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do datum a ve výši převyšující přiznanou výši úroku z prodlení z této částky, tj. ve výši 0,75 % ročně, z téže částky částka za následující období od datum do zaplacení a rovněž tak byla zamítnuta žaloba i v té části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení za období od datum do zaplacení z jistiny převyšující přiznanou částku částka, tj. z částky částka (částka – částka).
11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měly obě účastnice ve věci úspěch pouze částečný s tím, že úspěch žalované převyšuje úspěch žalobkyně. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo.
12. V posuzovaném případě zdejší soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni, která byla ve sporu převážně neúspěšnou, stíhá s ohledem na výsledek řízení povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši částka podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši částka podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku částka. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši částka. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení podáním ke zdejšímu soudu. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.