Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
16 C 195/2020-30
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 15 436 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 844 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 844 Kč od 22. 7. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 8 592 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 592 Kč od 22. 7. 2019 do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 844 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 844 Kč od 22. 7. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 8 592 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 592 Kč od 22. 7. 2019 do zaplacení se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky v celkové výši 15 436 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum pod číslo na základě níž bylo právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba se sídlem adresa, že žalovaný uhradí ve 14 splátkách celkem 18 592 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží jistinu úvěru ve výši 8 421,68 Kč, úrok ve výši 680,11 Kč, nedoplatek na poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 771,54 Kč, nedoplatek na poplatku za sjednání úvěru ve výši 4 068,22 Kč a část dlužného inkasního poplatku ve výši 1 494,45 Kč. Jelikož byl žalovaný v prodlení s úhradou této částky od 22. 7. 2019, požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Výzvou soudu ze dne 25. 9. 2020 byla žalobkyně v souladu s ustanovením § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poučena o nutnosti doplnit rozhodující skutečnosti a označit důkazy, zda a jakým způsobem byla posouzena schopnost žalovaného jako spotřebitele platit pravidelné splátky spotřebitelského úvěru.
5. Žalobkyně na písemnou výzvu soudu doplnila žalobní tvrzení podáním ze dne 2. 10. 2020, v němž uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena podle kritérií právní předchůdkyně žalobkyně tak, že existoval maximální počet tří závazků u jiných věřitelů, negativní záznam v evidenci exekučních řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, uvedení příjmů a výdajů žadatelem o úvěr, lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. K těmto tvrzením žalobkyně předložila k důkazu pouze žádost o úvěr, v níž byly uvedeny jen skutečnosti sdělené samotným žadatelem. Žádné jiné listin y, které by prokazovaly prověření faktických příjmů a výdajů či osobních poměrů žadatele o úvěr před uzavřením smlouvy, nebyly žalobkyní navrženy ani předloženy.
6. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobkyní a právnická osoba se sídlem v obec, dne datum, na základě níž byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. O této skutečnosti byl žalovaný písemně vyrozuměn.
7. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum včetně přílohy číslo ke smlouvě, z přehledu splátek úvěru, z žádosti o úvěr a z předžalobní upomínky ze dne 26. 2. 2020 včetně dokladů o odeslání zásilky žalovanému doporučenou poštou má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla podepsána dne datum pod číslo smlouva o úvěru, na základě níž se věřitel zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný uhradí předmětný úvěr s 15% úrokem ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, přičemž samotný úrok představoval částku 963 Kč. Dále se žalovaný zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit úhradu ve výši 4 900 Kč, dále náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 929 Kč a částku 1 800 Kč za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti. Celkově byl tedy žalovaný povinen zaplatit částku 18 592 Kč. Ze smlouvy žádným způsobem nevyplývá, jakým způsobem byl stanoven poplatek za úhradu za poskytnutí úvěru a náklady za vyhodnocení úvěru, ani není žádným způsobem blíže vysvětleno, proč inkasní poplatek za výběr plateb v hotovosti v bydlišti žalovaného představuje částku 1 800 Kč. Z žádosti o úvěr vyplývají údaje, že žalovaný v době žádosti měl být zaměstnaný od datum s tím, že příjem žadatele měl být doložen výplatními páskami a pracovní smlouvou. Žádné listin y však v tomto směru nebyly žalobkyní předloženy. Jako mzda žalovaného byla uvedena částka částka, výdaje na bydlení, energie, dopravu, jídlo a osobní náklady představovaly částka bez bližšího upřesnění či doložení. Měsíční splátky stávajících půjček představovaly částka. Po odečtení výdajů žalovaného deklarovaných v předmětné žádosti ve výši částka zůstával žalovanému příjem ve výši 1 838 Kč, přičemž splátky úvěru představovaly částka. Žalovaný na předmětný závazek uhradil fakticky částku 3 156 Kč.
8. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
9. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
10. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
11. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
17. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně také zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.
18. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
19. Po vyhodnocení dokazování nebo předložených důkazů dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy zákonným způsobem prověřena. V žádosti o poskytnutí úvěru byly uvedeny určité skutečnosti k příjmům a výdajům žalovaného, avšak tyto nebyly žádným způsobem objektivizovány a v řízení nebylo prokázáno, že by si právní předchůdkyně žalobkyně prověřila příjem žalovaného a především pak jeho faktické výdaje. Za této situace právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost a v daném případě soud považuje smlouvu za neplatnou.
20. I pokud by soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřena, pak zde existuje další důvod pro dovození neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.
21. Podepsaná smlouva představuje smlouvu o úvěru formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku, a to včetně spotřebitelem nepožadovaných plnění. Vzhledem ke konstrukci smlouvy nelze mít pochyb o tom, že právní předchůdkyní žalobkyně zvolená forma smlouvy kalkuluje s poplatky jako odměnou představující cenu poskytnutého kapitálu nebo též cenu za užívání poskytnutých peněžních prostředků. Obecně touto cenou bývají pouze úroky. V daném případě je cena představována nejen úroky, ale i dalšími složkami poplatku (poplatek za poskytnutí úvěru, za vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek), které cenu za poskytnutí peněžních prostředků zcela neadekvátně navyšují, aniž by jí odpovídaly věřitelem poskytnuté služby. Nelze pochybovat o tom, že právní předchůdkyní žalobkyně zvolená smluvní konstrukce kalkuluje s ohledem na faktické chování klientů tohoto typu finančních služeb s těmito poplatky. Ze smlouvy žádným způsobem nevyplývá, jak byly tyto poplatky stanoveny. Výše úrokové sazby je stanovena zavádějícím způsobem. Sjednaný obsah smlouvy tedy brání tomu, aby bylo možno rozlišit skutečnou cenu věřitelem poskytnuté služby a skutečnou výši úroku, který tak nelze poměřovat korektivem dobrých mravů (§ 1 odst. 2 o. z.) Smlouva o úvěru, dle závěru soudu, svými účinky obchází účel a smysl právní úpravy, neboť věřitel smlouvou o úvěru záměrně cílil na výsledek, který není právní úpravou předvídán ani není žádoucí. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o poplatcích považovat dle § 580 odst. 1 o. z., za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy.
22. Soud se dále s přihlédnutím ke shora uvedeným závěrům zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o poplatcích nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru lze odkázat na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 436/05 ze dne 10. 7. 2008, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem a účelem existence původního věřitele bylo vytvoření zisku v podobě poplatků. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Nelze pochybovat o tom, že bez sjednání poplatků by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze poplatky oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o poplatcích, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru.
23. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval otázkou, zda uplatněný nárok či jeho část lze přiznat z jiného právního důvodu. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky předána částka 10 000 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. S přihlédnutím k tomuto závěru se žalovanému dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný žalobkyni, případně jejímu právnímu předchůdci, uhradil fakticky částku 3 156 Kč, výše bezdůvodného obohacení se o tuto částku snížila a žalovaný je tedy povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši 6 844 Kč. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení této částky společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 22. 7. 2019 do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data v prodlení s úhradou této částky.
24. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ).
25. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 8 592 Kč s příslušenstvím zahrnující rozdíl mezi původně žalovanou částkou a částkou přiznanou. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku a poplatků.
26. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalobkyně byla do převážné míry uplatněného nároku neúspěšná a žalovanému žádná náhrada nákladů řízení nevznikla, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelný rozsudek, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem výkonu tohoto rozhodnutí.