Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (8)No categories available
16 C 199/2020-58
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 113 315,63 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 94 535,19 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 94 535,19 Kč od 18. 8. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 18 780,44 Kč s 38,03% úrokem ročně z částky 110 034,42 Kč od 18. 8. 2017 do zaplacení a dále s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 17 799,23 Kč od 18. 8. 2017 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 17 270,80 Kč k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 94 535,19 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 94 535,19 Kč od 18. 8. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 18 780,44 Kč s 38,03% úrokem ročně z částky 110 034,42 Kč od 18. 8. 2017 do zaplacení a dále s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 17 799,23 Kč od 18. 8. 2017 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 17 270,80 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobu podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky v celkové výši 113 315,63 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba se sídlem v obec a číslo, IČO, na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr na financování koupě motorového vozidla ve výši 103 011 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 110 034,42 Kč, poplatky ve výši 2 300 Kč, smluvní pokutu ve výši 981,21 Kč, sjednaný úrok z úvěru ve výši 38,03 % ročně z částky 110 034,42 Kč od 18. 8 2017 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 112 334,42 Kč od 18. 8. 2017 do zaplacení.
2. Aktivní legitimaci žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne datum, na základě níž s účinností od datum přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně vyrozuměn.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
4. Žalobkyně byla výzvou soudu ze dne 1. 10. 2020 poučena o nutnosti doplnit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy v souladu s § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a dále byla žalobkyně vyzvána k upřesnění rozhodných skutečností, týkající se výše a výpočtů uplatněných nároků.
5. Žalobkyně ve svém písemném podání ze dne 26. 10. 2020 doplnila rozhodné skutečnosti dle poučení soudu s tím, že při prověření úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno z údajů uvedených žalovaným, že je anonymizována dvě slova v anonymizována dvě slova, má anonymizována dvě slova anonymizováno, pracovní poměr žalovaného je sjednán na dobu anonymizováno, přičemž mzda žalovaného představuje částka. V době žádosti o úvěr neměl žalovaný vůči právnímu předchůdci žalobkyně žádné závazky, v případě jiných věřitelů existovaly závazky ve výši částka. Dále bylo zjištěno, že žalovaný má pozitivní platební historii, tedy, že v letech rok číslo doplatil jeden úvěr. Dále byly zjišťovány údaje pouze z interních a externích databází, a to kontrolou dokladů žalovaného, aktuální a historickou dlužností žalovaného – bez negativního nálezu, kontrolou insolvence žalovaného, ověření zaměstnavatele a dalších skutečností. Žalobkyně uvedla, že byly zohledněny i pravidelné výdaje žalovaného, a to pouze na základě statistických údajů a obvyklých údajů v daném místě a čase. K předmětným tvrzením žalobkyně předložila pouze žádost žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum, která byla vyplněna na základě údajů sdělených žalovaným.
6. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, ze všeobecných obchodních podmínek smlouvy o úvěru, z odstoupení od smlouvy o úvěru, z výsledného vyúčtování po ukončení úvěrové smlouvy, z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštou, z potvrzení o úhradě kupní ceny vozidla, z běžných daňových dokladů vystavených pod č. anonymizováno ze dne datum, č. anonymizováno ze dne datum, č. anonymizováno ze dne datum, anonymizováno ze dne datum, č. anonymizováno ze dne datum, č. anonymizováno ze dne datum, č. anonymizováno ze dne datum, č. anonymizováno ze dne datum, č. anonymizováno ze dne datum, č. anonymizováno ze dne datum, z matričního listu klienta ze dne datum a ze screenu obrazovek o externích a interních splátkách má soud za prokázané, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně, právnická osoba se sídlem obec a číslo, o poskytnutí spotřebitelského úvěru za účelem financování koupě motorového vozidla. V této souvislosti žalovaný vyplnil matriční list klienta, v němž byly uvedeny základní skutečnosti týkající se osobních poměrů žalovaného, tedy datum narození, číslo občanského průkazu, adresa bydliště, telefon, označení zaměstnavatele s tím, že pracovní poměr je sjednán na dobu určitou, aniž by bylo specifikováno, do kterého data je pracovní poměr sjednán. Dále byla uvedena anonymizováno vyživovaná osoba bez specifikace výše výživného. Čistý příjem žalovaného byl uveden ve výši částka, aniž by byl blíže pověřen či doložen mzdovými listy. Dále je v předmětném listě uvedeno, že žalovaný nemá žádné jiné měsíční splátky, ačkoliv ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplynulo, že v době žádosti měl žalovaný jiné závazky ve výši částka. Pokud se týká položky ostatních životních nákladů, zde byla uvedena nulová hodnota, což objektivně nemůže odpovídat reálné situaci. Přes tyto skutečnosti byla podepsána dne datum smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 103 011 Kč za účelem úhrady kupní ceny motorového vozidla. Žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 3 863 Kč společně se sjednaným úrokem z úvěru ve výši 38,03 % ročně. Jelikož žalovaný neplatil dohodnuté splátky řádně a včas, respektive dle sdělení žalobkyně nebyla uhrazena na předmětný dluh žádná splátka, věřitel přistoupil k zesplatnění úvěru dle článku 6.1 všeobecných obchodních podmínek ke dni datum, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne datum. Věřitel provedl odebrání vozidla žalovanému, došlo k následnému prodeji vozidla, přičemž náklady s tímto spojené představovaly částku 20 267,39 Kč. Výnos z prodeje vozidla pak představoval 28.743,20 Kč. Výši zmíněného výnosu věřitel započetl na úhradu nákladů spojených s odebráním, prodejem vozu a vymáháním pohledávky ve výši 20 267,39 Kč. Ke dni podání žaloby představovala dlužná částka jistinu 100 544 Kč, dlužné splátky úvěru ve výši 15 452 Kč a doúčtované úroky ve výši 2 514,45 Kč, přičemž tato částka byla snížena o rozdíl mezi výnosem z prodeje vozidla a náklady spojenými s odebráním, prodejem vozu a náklady na vymáhání pohledávky – výpočet tak představuje: 100 544 Kč + 15 452 Kč + 2 514,45 Kč + 20 267,39 Kč - 28 743,20 Kč). Dále žalobkyně požadovala zaplacení poplatků v celkové výši 2 300 Kč, a to poplatek ve výši 500 Kč za administrativní práce spojené s ukončením úvěrové smlouvy a dále 4 poplatky za upomínky ze dnů 29. 4., 14. 5., 24. 5. a 25. 5. 2017 v celkové výši 1 800 Kč (4 × 450 Kč). Současně žalobkyně provedla výpočet smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, kdy podrobně uvedla tabulku výpočtu smluvní pokuty ve svém podání ze dne 26. 10. 2020, které bylo zasláno žalovanému doporučenou poštou. Smluvní pokuta za období od 25. 4. 2017 do 17. 8. 2017 představuje celkem 981,21 Kč. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné jistiny, včetně poplatků a smluvní pokuty od 18. 8. 2017, požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z dlužné jistiny ve výši 110 034,42 Kč, pak od stejného data požadovala zaplacení sjednaného úroku z úvěru.
7. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
9. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.
12. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel (žalobkyně) zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
13. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany žalobkyně prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet.
14. Žalobkyně přes poučení ze strany soudu předložila pouze matriční list klienta, který byl s žalovaným sepsán před poskytnutím smlouvy o úvěru a který uváděl zcela obecné údaje k osobním a majetkovým poměrům žalovaného, aniž by bylo v řízení listinnými důkazy prokázáno, že tyto údaje byly také fakticky prověřeny. Pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu anonymizováno, aniž by bylo jakkoliv ověřeno, do kterého data má žalovaný zajištěn příjem z pracovního poměru. Rovněž finanční situace musela ovlivnit i vyživovací povinnost, jejíž výše však nebyla žádným způsobem ověřována. Jako měsíční příjem je uvedena částka částka bez bližšího prověření. Dále soud považuje za neobjektivní informace o tom, že žalovaný má nulové ostatní životní náklady, nebylo tedy žádným způsobem zjišťováno, jaké má žalovaný výdaje především s bydlením, příp. i s jinými základními potřebami. Rovněž byl uveden nepravdivý údaj o výši splátek, kdy v matričním listě je uvedena nulová položka, ačkoliv žalobkyně sama konstatuje, že žalovaný měl jiný závazek v době podání žádosti o úvěr, a to minimálně ve výši částka. Pokud věřitel vycházel při splnění své zákonné povinnosti pouze z údajů uvedených žalovaným či z údajů z obecných, interních či externích databází, pak takové prověřování úvěruschopnosti žalovaného nepovažuje soud za dostatečné.
15. Za této situace soud považuje smlouvu o úvěru za neplatnou a vzhledem k této skutečnosti posoudil uplatněný nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 a § 2991 o. z.
16. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky předána částka 103 011 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tímto se žalovanému dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, výše bezdůvodného obohacení představuje poskytnutou částku.
17. Soud však při stanovení výše bezdůvodného obohacení musel přihlédnout k tomu, že v souvislosti s odebráním vozidla a s jeho prodejem vznikly žalobkyni, případně její právní předchůdkyni, náklady ve výši 20 267,39 Kč, což lze v obecné rovině považovat za škodu způsobenou porušením povinnosti ze strany žalovaného. Celkový nárok žalobkyně tedy představuje 123 278,39 Kč (103 011 Kč + 20 267,39 Kč). Ze skutkových tvrzení pak vyplývá, že výnos z prodeje vozidla ve výši 28 743,20 Kč si žalobkyně (případně právní předchůdkyně žalobkyně) ponechala v držení a započetla na splatné pohledávky za žalovaným. Z tohoto důvodu bylo nutné od částky 123 278,39 Kč odečíst částku 28 743,20 Kč, přičemž výsledná částka 94 535,19 Kč představuje bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat.
18. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 94 535,19 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 8. 2017 do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ).
19. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 18 780,44 Kč, která a představuje část jistiny úvěru, poplatky ve výši 2 300 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 981,21 Kč, dále úrok z úvěru z částky 110 034,42 Kč od 18. 8. 2017 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 17 799,23 Kč od 18. 8. 2017 do zaplacení, neboť v prodlení s úhradou této částky žalovaný nebyl. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru, smluvní pokuty a poplatků.
20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 83% uplatněného nároku, neúspěšná do 17% nároku, náleží jí tedy 66% z účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 533 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 5 660 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (kvalifikovaná výzva před podáním žaloby, převzetí věci a sepis žaloby), odměna tedy činí 16 980 Kč. Za písemné vyjádření k podanému odporu žalovaného ze dne 26. 10. 2020 odměna nebyla přiznána, neboť tímto podáním žalobkyně na písemnou výzvu soudu doplnila rozhodné skutečnosti a předložila důkazy k uplatněnému nároku, které měly být uvedeny již v původní žalobě. Náklady spojené s podáním tohoto vyjádření soud nepovažuje za účelně vynaložené. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč, a to v souladu s § 13 odst. 4 stejné vyhlášky. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 3 754,80 Kč Náklady řízení představují celkem 26 167,80 Kč, 66% z této částky pak 17 270,80 Kč.
21. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odstavec 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelný rozsudek, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem výkonu tohoto rozhodnutí.