Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 166/2020-42

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 19 797 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč spolu s úprokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 24. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 4 797 Kč, úroku z prodlení z částky 19 797 Kč od 26. 3. 2019 do 23. 10. 2020 a úroku z prodlení z částky 4 797 Kč od 24. 10. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce Mgr. jméno jméno na náhradě nákladů řízení 856 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč spolu s úprokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 24. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 4 797 Kč, úroku z prodlení z částky 19 797 Kč od 26. 3. 2019 do 23. 10. 2020 a úroku z prodlení z částky 4 797 Kč od 24. 10. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce Mgr. [jméno] [jméno] na náhradě nákladů řízení 856 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 12. 2. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 19 797 Kč. Uvedla, že její právní předchůdkyně, právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 25. 2. 2019 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách anonymizováno) smlouvu o úvěru, na základě které mu téhož dne vyplatila 15 000 Kč převodem na účet žalovaného. Žalovaný však doposud poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, ani nezaplatil sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 297 Kč, proto mu byla vyúčtována smluvní pokuta 500 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování mohl soud pouze uzavřít, že žalobkyně (a její právní předchůdkyně – pohledávka byla žalobkyni postoupena) disponuje osobními údaji žalovaného (smlouva o úvěru, smlouva o postoupení pohledávek), právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému adresovala oznámení o postoupení pohledávky (dopis ze dne 28. 7. 2019), zástupce žalobkyně žalovanému adresoval výzvu k plnění (předžalobní upomínka, podací lístek) a konečně že dne 25. 2. 2019 byla na účet žalovaného připsána částka 15 000 Kč, a to od právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím platební brány právnická osoba (potvrzení o provedené platbě, sdělení banky).

4. Ohledně tvrzené registrace žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a uzavření smlouvy o úvěru soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní ( , , ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ “)), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu , neboť se z nařízeného jednání omluvila. Žalobkyně se omezila na předložení y nazvané smlouva o úvěru, která sice obsahuje osobní údaje žalovaného (jméno, příjmení, rodné číslo a adresu), avšak neobsahuje vlastnoruční či elektronický podpis žalovaného a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou právní předchůdkyně žalobkyně komunikovala (zda vůbec s někým komunikovala, neboť žalobkyně nepředložila žádný doklad o tom, že by se kdokoli na internetových stránkách její právní předchůdkyně registroval), je právě žalovaný v této věci.

5. I pokud by v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku skutečně jednala se žalovaným (což prokázáno nebylo), bylo by nutno na projednávaný případ aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť by se jednalo o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

6. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemná forma je dodržena vždy, pokud umožňuje zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále již jen„ o. z.“ a , 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetové doméně právní předchůdkyně žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný ( o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzené smlouvy, měly být poskytnuté peněžní prostředky vráceny jednorázově, nikoli tedy ve splátkách a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí.

7. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu. Pro nadbytečnost se již soud nezabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala schopnost osoby s níž měl být spotřebitelský úvěr sjednáván tento spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

8. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši žalované částky a doby uplynulé od přijetí plnění žalovaným, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího lístku se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 22. 10. 2020 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k nařízenému jednání uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 23. 10. 2020, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 24. 10. 2020 do prodlení.

9. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle o. z. jdoucích od 24. 10. 2020 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

10. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 4 797 Kč, úroku z prodlení z částky 19 797 Kč od 26. 3. 2019 do 23. 10. 2020 a úroku z prodlení z částky 4 797 Kč od 24. 10. 2020 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, jejíž sjednání však žalobkyně neprokázala. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

11. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 69 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 31 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 38 % nákladů řízení ( ). Soud na daný případ aplikoval , ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 856 Kč představují odměnu za tři úkony právní služby po 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba ( . za užití a d) AT), tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč ( AT za užití a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 252 Kč ( ) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč ( ), to vše snížené na 38 % Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.