Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 128/2020-50

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 10 679 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 400 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 2. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 4 279 Kč, úroku ve výši 1 990,99 Kč, úroku ve výši 14,2 % ročně z částky 7 854,49 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 535,61 Kč, úroku z prodlení z částky 7 854,49 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 10. 2020 a úroku z prodlení z částky 1 454,49 Kč od 2. 10. 2010 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 400 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 2. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 4 279 Kč, úroku ve výši 1 990,99 Kč, úroku ve výši 14,2 % ročně z částky 7 854,49 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 535,61 Kč, úroku z prodlení z částky 7 854,49 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 10. 2020 a úroku z prodlení z částky 1 454,49 Kč od 2. 10. 2010 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 28. 11. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se jedná o nesplacenou zápůjčku podle smlouvy číslo uzavřené dne 7. 8. 2016 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Na základě uvedené smlouvy společnost zapůjčila žalovanému 10 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 4 279 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 14,2 % ročně ve výši 884 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 245 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 2 150 Kč), to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 238 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, přičemž zůstal dlužen na jistině 7 854,49 Kč a na souhrnném poplatku 2 824,51 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou o postoupení pohledávek postoupen žalobkyni.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z y nazvané smlouva o zápůjčce soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 7. 8. 2016 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 4 279 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 14,2 % ročně ve výši 884 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 245 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 2 150 Kč), to vše v pravidelných 59 týdenních splátkách po 238 Kč a poslední ve výši částka, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Součástí smlouvy se pak prostřednictvím tzv. včleňovací doložky staly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Podpisem této y žalovaný stvrdil, že mu byla částka 10 000 Kč v hotovosti předána.

4. Z y nazvané Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce soud zjistil, že je zde mimo jiné stanovena výpůjční úroková sazba ve výši 14,2 % ročně (pro případ 60 splátek) a dále tato obsahuje ujednání technického charakteru o způsobu placení splátek, odstoupení od smlouvy, atp.

5. Z y nazvané zákaznická karta soud zjistil, že žalovaný zde uvedl údaje o svém zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uvedena mzda částka. Dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí jako spolubydlící, nemá děti, nemá další zápůjčky, ani kreditní karty. Majitelem bankovního účtu je. Na nájem vynakládá částka, částka na telefon, částka na výživné a částka na domácnost. K ověření těchto údajů byly předloženy: pracovní smlouva, výplatní pásky, SIPO, nájemní smlouva a občanský průkaz.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 24. 6. 2019 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že společnost žalovanému tímto dopisem ze dne 24. 6. 2019 oznámila, že pohledávka za ním ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 17. 7. 2019.

8. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že tímto dopisem ze dne 7. 11. 2019 byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě celkem 14 865,83 Kč s tím, že pokud tak do 14. 11. 2019 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby v této věci. Dopis obsahuje mimo jiné i stručný právní rozbor vzniku pohledávky. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 8. 11. 2019.

9. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost žalovanému dne 7. 8. 2016 předala v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 4 279 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 14,2 % ročně ve výši 884 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 245 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 2 150 Kč), to vše v pravidelných 59 týdenních splátkách po 238 Kč a poslední ve výši 237 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Žalovaný celkem zaplatil 3 600 Kč. Před uzavřením smlouvy obchodní zástupce společnosti se žalovaným sepsal formulář nazvaný zákaznická karta, kde jsou uvedeny příjmy žalovaného, jeho některé výdaje, osobní stav, typ bydlení, atp. U příjmů je uvedena mzda částka. Dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí jako spolubydlící, nemá děti, nemá další zápůjčky, ani kreditní karty. Majitelem bankovního účtu je. Na nájem vynakládá částka, částka na telefon, částka na výživné a částka na domácnost. K ověření těchto údajů byly předloženy: pracovní smlouva, výplatní pásky, SIPO, nájemní smlouva a občanský průkaz. Tato pohledávka pak byla dne 24. 6. 2019 postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno a zástupce žalobkyně znovu žalovaného před podáním žaloby vyzval k její úhradě.

10. Podle věty druhé , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

11. Podle § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelem se rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

12. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

14. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný ve vztahu ke společnosti vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání (§ 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru) a předmětem zápůjček měla být částka 10 000 Kč, podléhal vztah mezi společností a žalovaným úpravě zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Ze shora citovaného § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že věřitel je povinen počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodová zpráva). Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, a pokud poskytovatel spotřebitelského úvěru nezkoumá úvěruschopnost klienta s odbornou péčí, neplatnost smlouvy posoudit jako absolutní ( , , dále již jen „o. z.“), ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

16. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, což ověřila z dokladů vyjmenovaných v zákaznické kartě. Tyto doklady nicméně součástí smlouvy ani zákaznické karty nejsou, ani zde není uvedeno, jaké skutečnosti z nich právní předchůdkyně žalobkyně zjistila. Tyto doklady žalobkyně k žalobě nepřipojila, a to ani přes řádné poučení soudu ve smyslu Z žaloby, smlouvy ani zákaznické karty pak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného lustrovala např. v insolvenčním rejstříku ani v bankovním a nebankovním rejstříku klientských informací. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena téhož dne, kdy žalovaný sdělil informace o svých příjmech a výdajích (a téhož dne byly žalovanému peněžní prostředky v hotovosti vyplaceny), aniž by se z předložených listin podávalo, že právní předchůdkyně žalobkyně jakkoliv kvalifikovaně tvrzení žalovaného o jeho majetkové situaci verifikovala, což by ostatně během jediného dne nebylo dost dobře možné. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Nadto je třeba poznamenat, že obchodním zástupcem bylo sice podle zákaznické karty telefonicky ověřeno zaměstnání a podle výplatních pásek byla ověřena mzda. Zákaznická karta si však dále odporuje v informaci, že žalovaný nemá dětí, avšak na výživné vynakládá částka. Rovněž je s podivem, že byť žalovaný uvedl, že je majitelem bankovního účtu, právní předchůdkyně žalobkyně od něj výpisy z účtu nepožadovala, ačkoli pohyby na účtu mohou dát jasný přehled o majetkové situaci žalovaného. Z vyložených důvodů soudu nezbylo, než na uzavřenou smlouvu o zápůjčce nahlížet jako na absolutně neplatnou podle zákona o spotřebitelském úvěru za užití o. z.

17. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 3 600 Kč a k vydání tak zbývá jen 6 400 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši žalované částky a dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích lístků se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 30. 9. 2020 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k nařízenému jednání uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 1. 10. 2020, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 2. 10. 2020 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.

18. Soud z vyložených důvodů žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 400 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle o. z. jdoucích od 2. 10. 2020 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

19. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 4 279 Kč, úroku ve výši 1 990,99 Kč, úroku ve výši 14,2 % ročně z částky 7 854,49 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 535,61 Kč, úroku z prodlení z částky 7 854,49 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 10. 2020 a úroku z prodlení z částky 1 454,49 Kč od 2. 10. 2010 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o zápůjčce, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

20. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.