Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
32 C 244/2020-31
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 24.369 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá
co do částky 15.322 Kč,
dále co do kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 7.382,64 Kč,
dále co do celých úroků z úvěru ve výši 23,72 % ročně z částky 18.489,57 Kč od datum
a dále do zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9.442,57 Kč od datum.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9.047 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9.047 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba se zamítá</b> <b>co do částky 15.322 Kč,</b> <b>dále co do kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 7.382,64 Kč,</b> <b>dále co do celých úroků z úvěru ve výši 23,72 % ročně z částky 18.489,57 Kč od [datum]</b> <b>a dále do zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9.442,57 Kč od [datum].</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9.047 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9.047 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 24.369 Kč spolu s úroky z úvěru ve výši 7.382,64 Kč, dále spolu s úroky z úvěru ve výši 23,72 % ročně z částky 18.489,57 Kč od datum do zaplacení, dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 2.614,99 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18.489,57 Kč od datum do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ číslo kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. příjmení jméno příjmení, anonymizováno, se žalovanou dne datum, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala ke dni datum, a proto právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k okamžité úhradě. Žalovaná na dluh do okamžiku postoupení pohledávky žalobci uhradila částku 10.953 Kč. Dlužná částka ve výši 24.369 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 18.489,57 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 5.519,30 Kč a poplatkem za životní pojištění 360,13 Kč. Žalobce dále požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku.
2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky + Informací o zpracování osobních údajů ze dne datum + Podacím lístkem ze dne datum. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.
3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.
4. Žalobce přes výzvu soudu nedoplnil posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž na výzvu soudu zástupkyně žalobce při ústním jednání uvedla, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy se žalovanou vycházel při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr z tvrzení žalované, která jsou obsažená v Kartě zákazníka – Žádosti o zápůjčku a žalobce nedisponuje žádnými listinnými důkazními prostředky, z nichž by vyplývalo jiné zjišťování úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce.
5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav:
Smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum – vlastnoručně podepsaná žalovanou měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce na základě této smlouvy poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit 58 týdenními hotovostními splátkami po 609 Kč, přičemž výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) úvěru činila 205 %. Žalovaná měla podle smlouvy splatit celkem 35.322 Kč. Celková výše úroků z úvěru a poplatků tak činila 15.322 Kč.
Kartou zákazníka – Žádost o zápůjčku ze dne datum – vlastnoručně podepsaná žalovanou měl soud za prokázané, že příjmy a výdaje žalované byly právním předchůdcem žalobce posuzovány na základě tvrzení žalované, kdy zde byly uvedeny čisté měsíční příjmy žalované ve výši 37.914 Kč tvořené čistým příjmem – hlavní (mzda, HPP/částeč úvazek, příjmy z podnikání jako hlavní příjem) částka, státní podporou – vedlejší (důchod vdovský/sirotčí, příspěvky na bydlení/živobytí/děti), dalšími příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmů, atd.) 3.650 Kč a příjmy označenými jako„ rodiče“ 25.664 Kč, a měsíční výdaje žalované v celkové výši 32.699 Kč tvořené výdaji na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 4.500 Kč, osobními výdaji (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 21.800 Kč a splátky úvěrů/zápůjček (včetně hypoték) 6.399 Kč. Další náklady a závazky žalované právním předchůdcem žalobce prověřovány nebyly a žalobce se spokojil s pouhým tvrzením žalované o tom, že její osobní výdaje činí 21.800 Kč měsíčně a výdaje na bydlení činí 4.500 Kč měsíčně a splátky úvěrů 6.399 Kč měsíčně.
Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum + Podacím lístkem ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby a to do datum.
6. Z uvedeného vyplývá, že žalobce, aniž by současně doložil listiny, z nichž údaje o příjmech a výdajích žalované dovozoval, vycházel z toho, že žalovaná má výše uvedené příjmy a výdaje. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalované prověřovány nebyly. Zejména však příjmy žalované, které byly podrobněji rozebrány v odstavci 5. odůvodnění tohoto rozsudku, vzbuzují více než pochybnosti, neboť žádný z příjmů žalované není doložen jakýmkoliv dokladem a zejména měsíční příjem nazvaný„ rodiče“ ve výši 25.664 Kč měsíčně je jen těžko uvěřitelný za situace, kdy žalovaná si od právního předchůdce žalobce měla, ať už jakýkoliv, důvod půjčit za značně nevýhodných podmínek částku 20.000 Kč, kterou by za dobu jen o málo převyšující jeden rok, při rádném splácení přeplatila o podstatných 15.322 Kč. Není patrné, proč si za této situace žalobce nevyžádal od žalované výpisy z běžného účtu žalované nebo jiné doklady, které prokazovaly výši příjmů žalované i výši jejích výdajů.
Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované.
7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalované a to tvrzení vzbuzující velké pochybnosti – viz v podrobnostech odstavec 6. odůvodnění tohoto rozsudku.
8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
11. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalované, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce řádné nezkoumal úvěruschopnost žalované, posoudil jako neplatnou.
19. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“
20. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.
21. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno 20.000 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru a že žalovaná uhradila pouze 10.953 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne datum a dne datum se tak žalovaná dostala do prodlení. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 9.047 Kč. Soud k přiznané částce 9.047 Kč dospěl tak, že od částky poskytnutého úvěru 20.000 Kč odečetl žalovanou uhrazenou částku 10.953 Kč, přičemž soud považuje za důležité zdůraznit i to, že soud neuznal započítání žalovanou zaplacené částky 10.953 Kč na jednotlivé nároky tak, jak je v žalobě žalobce označil v části III. žaloby ve druhém odstavci. Soud od požadované částky 26.369 Kč odečetl přiznanou jistinu 9.047 Kč a tím dospěl k částce 15.322 Kč, o kterou žalobu zamítl a která byla tvořena zamítnutou částí jistiny 10.953 Kč a zbývajícími zamítnutými nároky 4.369 Kč (číslo + číslo = číslo). Zároveň soud uložil žalované uhradit i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení dne datum (tak, jak tento den při výpočtu kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení žalobce v žalobě označil) z přiznané části jistiny. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.
22. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.
23. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízen.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.