Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
27 C 202/2020-32
Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 250 Kč s přísl.
takto:
I. Řízení se částečně zastavuje v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 556,71 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 750 Kč.
II. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalovaném domáhala zákonného úroku z prodlení z částky 3 500 Kč kapitalizovaného ve výši 337,44 Kč za období od 15. 3. 2018 do 3. 5. 2019 a dále zákonných úroků z prodlení z částky 3 500 Kč od 12. 6. 2019 do 18. 3. 2020.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 500 Kč od 19. 3. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se částečně zastavuje v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 556,71 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 750 Kč. II. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalovaném domáhala zákonného úroku z prodlení z částky 3 500 Kč kapitalizovaného ve výši 337,44 Kč za období od 15. 3. 2018 do 3. 5. 2019 a dále zákonných úroků z prodlení z částky 3 500 Kč od 12. 6. 2019 do 18. 3. 2020. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 500 Kč od 19. 3. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala dne 11. 5. 2020 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 250 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tak, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, IČO, dále jen právní předchůdkyně) s žalovaným smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 3 500 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnutou jistinu společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 738,70 Kč. Dle smluvního ujednání byla celková dlužná splátka splatná dne 14. 3. 2018 a to ve výši a dle podmínek specifikovaných v úvěrové smlouvě. Smlouva samotná pak byla uzavřena prostřednictvím internetového portálu právní předchůdkyně žalobkyně – anonymizováno. Žalobkyně dále uvedla, že veškeré relevantní informace ohledně úvěru byly žalovanému poskytnuty v rámci elektronického procesu sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru v dokumentu v samotném závěru kontraktačního procesu, který si byl žalovaný povinen přečíst, přičemž svůj souhlas a své srozumění s tímto dokumentem potvrdil. Žalovaný přesto svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil řádně a včas, když do data splatnosti 14. 3. 2018 neuhradil ničeho a od tohoto data se tak ocitl v prodlení. V důsledku tohoto prodlení pak byl žalovaný povinen uhradit zákonný úrok z prodlení z neuhrazené listiny a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Tato smluvní pokuta vyplývá z čl. VIII. odst. VIII. 1. smlouvy o úvěru, přičemž na žalobkyni byla postoupena právní předchůdkyní takto vypočtená smluvní pokuta ve výši 1 750 Kč, a to v souladu s § 122 odst. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, kterou žalobkyně požaduje. Předmětná pohledávka byla na základě smlouvy ze dne datum s účinností k témuž dni postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na současnou žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne datum. Uplatněný nárok tak dle žalobkyně tvoří nesplacená jistina ve výši 3 500 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 556,71 Kč (tvořený dle žalobkyně součtem nedoplatku poplatků, smluvních úroků a nákladů na vymožení pohledávky), smluvní pokuta ve výši 1 750 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 337,44 Kč za období od 15. 3. 2018 do 3. 5. 2019 z částky jistiny 3 500 Kč a zákonný úrok z prodlení od 12. 6. 2019 do zaplacení z částky jistiny 3 500 Kč. Závěrem žalobkyně konstatovala, že žalovaný na uvedené částky neuhradil ničeho, přestože byl dne 10. 3. 2020 předžalobně upomenut.
2. Usnesením ze dne 14. 10. 2020, č.j. 27 C 202/2020-18 soud žalobkyni vyzval k doplnění žaloby, a to jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného ve smyslu závěrů Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, C -679/18, poučil ji o svém právním názoru, že daný právní vztah může být posouzen podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a zároveň žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně toho, kdy a jak byl žalovaný vyzván k vrácení jistiny úvěru, resp. kdy se částka 3 500 Kč stala splatnou tak, aby bylo možné určit počátek případného prodlení. K této výzvě vzala žalobkyně žalobu dne 3. 11. 2020 částečně zpět co do částky 7 306,71 Kč představující požadované příslušenství, tedy kapitalizovaný úrok ve výši 5 556,71 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 750 Kč s odůvodněním, že nedisponuje dokumenty k prokázání bonity žalovaného. Žalovaný nárok se tak dle této modifikace žalobního návrhu skládal z dlužné jistiny ve výši 3 500 Kč, zákonného úroku z prodlení z této jistiny od 12. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 337,44 Kč a nákladů řízení.
3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu a žalovaný se k výzvě soudu ze dne 4. 11. 2020, č.j. 27 C 202/2020-21, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů tak dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Žalovaný dne datum uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba, IČO smlouvu o úvěru č. anonymizováno, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 3 500 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 738,70 Kč do 14. 3. 2018. Uvedený úvěr, označený jako spotřebitelský, byl žalovaný povinen vrátit v jediné bezhotovostní splátce na sjednaný účet do shora uvedeného data (smlouva o úvěru č. anonymizováno). Sjednané peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč byly žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty na účet uvedený ve smlouvě o úvěru dne datum (výpis z internetového bankovnictví právní předchůdkyně žalobkyně, smlouva o úvěru č. anonymizováno). Právní předchůdkyně žalobkyně (ve formě nástupnické společnosti po fúzi – viz projekt vnitrostátní fůze sloučením ze dne datum) postoupila současné žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným na základě smlouvy ze dne datum, kdy k postoupení došlo ke stejnému dni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum). Žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum, ve kterém byl žalovaný rovněž vyzván k plnění do 10 dnů od obdržení dopisu (oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, podací arch). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 11. 3. 2020 předžalobní výzvu datovanou dnem 10. 3. 2020, kde žalovaného vyzýval k zaplacení částky 11 286,10 Kč s příslušenstvím. Požadované plnění měl žalovaný uhradit nejpozději do 18. 3. 2020 (předžalobní upomínka ze dne 10. 3. 2020, podací arch).
6. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o částečné důvodnosti žaloby. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalobkyně se po žalovaném, žalobou ze dne 11. 5. 2020, domáhala zaplacení pohledávky, jejíž vznik (a smluvně-závazkovou povahu) shledávala v úvěrové smlouvě a jejím porušení ze strany žalovaného. Po částečném zpětvzetí žaloby ze dne 3. 11. 2020 žalobkyně nárok omezila na„ jistinu“ ve výši 3 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 6. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z této částky od 15. 3. 2018 do 3. 5. 2019 ve výši 337,44 Kč. K jiné dispozici se žalobou nicméně nedošlo, a to ani z hlediska změny tvrzeného právního důvodu vzniku pohledávky.
7. Žalobkyně v řízení (ani po poučení ze strany soudu) netvrdila ani neprokazovala, že by původní věřitel (právní předchůdkyně žalobkyně) v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného (resp. žalobkyně ve svém podání z 3. 11. 2020 výslovně uvedla, že potřebnými dokumenty nedisponuje, a zároveň neoznačila žádný důkaz k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného).
8. S ohledem na závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18 pak soud aplikoval ustanovení § 87 odst. 1 větu první zákona o spotřebitelském úvěru na projednávanou věc tak, že dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti (§ 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z.), tedy přesto, že žalovaný námitku neplatnosti vůbec nevznesl. V souladu s poučením, poskytnutým žalobkyni analogicky dle § 118a odst. 2 o.s.ř. včas a předem v písemné podobě, pak soud dospěl k tomu, že žalobou uplatněný nárok je na místě posoudit dle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o.z.). Právním hodnocením žalobce není soud v řízení vázán, a jsou-li skutková tvrzení (popř. důkazní situace) dostatečná pro řádné posouzení nároku, soud ve věci rozhodne na základě vlastního právního hodnocení.
9. Pro úplnost soud podotýká, že ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru v této věci nepovažuje ani za samostatný právní důvod vzniku nároku na vrácení„ jistiny“ spotřebitelského úvěru, ani za speciální úpravu lhůty pro její vrácení. Dle názoru soudu se tímto ustanovením výše uvedený rozsudek Soudního dvora Evropské unie nezabýval takovým způsobem, aby jeho závěry bylo možno aplikovat při výkladu českého práva. Druhá věta předmětného ustanovení zcela zjevně směřuje právě na situaci, předvídanou původně zákonodárcem, tedy že dlužník se (relativní) neplatnosti (včas) aktivně dovolává. Na případy, kdy soud z úřední povinnosti, v souladu s eurokonformním výkladem dospěje k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, je dle názoru soudu třeba aplikovat obecná ustanovení o bezdůvodném obohacení, jak již bylo uvedeno výše.
10. Žalobkyně (ani po poučení poskytnutém soudem analogicky dle § 118a odst. 2 o.s.ř. včas a předem v písemné podobě) nedoplnila skutková tvrzení pro posouzení okamžiku splatnosti„ jistiny“ 3 500 Kč jakožto bezdůvodného obohacení (a tedy i vzniku prodlení žalovaného), ani k tomuto neoznačila žádné důkazy nad rámec důkazů přiložených k žalobě. Přesněji řečeno, žalobkyně v rámci svého podání ze dne 3. 11. 2020 setrvala na svém právním názoru o smluvně-závazkové povaze nároku, a splatnost (vč. vzniku prodlení) nadále dovozovala dle úvěrové smlouvy na den 14. 3. 2018 (s prodlením od 15. 3. 2018).
11. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává v souladu s § 1958 odst. 2 o.z.„ bez zbytečného odkladu“ poté, kdy věřitel dlužníka vyzve ke splnění. Dopisem ze dne 10. 3. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného ke splnění ve lhůtě do 18. 3. 2020, zásilka byla žalovanému odeslána 11. 3. 2020. Soud považuje žalobkyní stanovenou lhůtu za odpovídající plnění„ bez zbytečného odkladu“, den 18. 3. 2020 tak vzal za datum splatnosti a den 19. 3. 2020 za den vzniku prodlení. Pro úplnost soud podotýká, že skutečnost, že žalobkyně vyzývala k úhradě závazků z úvěrové smlouvy a nikoli bezdůvodného obohacení není jakkoli významná za situace, kdy z výzvy je dostatečně určitě možno shledat shodnost skutkové stránky nároku. Naopak oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum (obsahující též výzvu k plnění) soud za výzvu dle § 1958 odst. 2 o.z. nevzal, neboť původní věřitel (právnická osoba), jenž uvedené oznámení učinil, již v této době nebyl věřitelem pohledávky.
12. Lze tak shrnout, že původní věřitel (právnická osoba) poskytl žalovanému částku 3 500 Kč na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy, čímž na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2, § 2993 o.z.). Nárok byl následně postoupen na žalobkyni, která žalovaného vyzvala k plnění, s účinky stanovení splatnosti na den 18. 3. 2020. Jelikož žalovaný na pohledávku včas ničeho neuhradil, dostal se dne 19. 3. 2020 do prodlení a žalobkyni vznikl nárok též na zákonný úrok z prodlení od uvedeného dne (§ 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
13. Soud tak nejprve rozhodl ve smyslu § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř. o částečném zastavení řízení dle zpětvzetí žalobkyně ze dne 3. 11. 2020 co do částky žalovaného kapitalizovaného úroku ve výši 5 556,71 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 750 Kč (výrok I.). Ze shora uvedených důvodů dále soud rozhodl o částečném zamítnutí žaloby v části týkající se kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 337,44 Kč za období od 15. 3. 2018 do 3. 5. 2019 z částky 3 500 Kč a dále zákonných úroků z prodlení z částky 3 500 Kč od 12. 6. 2019 do 18. 3. 2020 (výrok II.). Ve zbytku pak shledal soud žalobní nárok žalobkyně důvodným, jak shora uvedeno, a proto mu vyhověl, lhůtu k plnění stanovil dle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. (výrok III.).
14. O náhradě nákladů řízení (výrok IV.) rozhodoval soud dle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., přičemž bral do úvahy pouze částky, požadované v žalobě v „ kapitalizované“ podobě. Žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení co do celkové částky 7 306,71 Kč a neúspěšná ve věci byla co do částky 337,44 Kč, celkově pak byla„ neúspěšná“ v částce 7 644,15 Kč, úspěšná v částce 3 500 Kč. Za této situace by tak měl mít žalovaný nárok na náhradu nákladů řízení dle poměru úspěchu ve věci. Z obsahu spisu je nicméně patrné, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, neboť byl v průběhu řízení zcela pasivní. Z těchto důvodů tak soud žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem ve stanovených lhůtách, může se žalobkyně po jeho právní moci domáhat výkonu rozhodnutí (nařízení exekuce).