Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 276/2020-25
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 9.195,60 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 4.833 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4.833 Kč od 14.10.2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 4.362,60 Kč, úrok ve výši 2.187,42 Kč, úrok ve výši 29% ročně z částky 5.419,99 Kč od 25.6.2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 819,29 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5.419,99 Kč od 25.6.2019 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 4.833 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4.833 Kč od 14.10.2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 4.362,60 Kč, úrok ve výši 2.187,42 Kč, úrok ve výši 29% ročně z částky 5.419,99 Kč od 25.6.2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 819,29 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5.419,99 Kč od 25.6.2019 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 9.195,60 Kč s úroky ve výši 2.187,42 Kč a s úroky ve výši 29% ročně z 5.419,99 Kč od 25.6.2019 do zaplacení s úroky z prodlení ve výši 819,29 Kč a s úroky z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5.419,99 Kč od 25.6.2019 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne datum s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce číslo. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“. Ze smluvních podmínek plyne, že zákazník prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 4.640 Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1.832 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.009 Kč). Žalovaná se zavázala souhrnnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 237 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 8.2.2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla uhrazena dne 10.8.2017. Ke dni 10.12.2017 činila dlužná jistina 5.419,99 Kč a dlužný poplatek 3.775,61 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 5.419,99 Kč dále úrokem ve výši 29% ročně a to od 9.2.2018 (ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu celého úvěru). Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 1.167 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 24.6.2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24.6.2019. Žalobce požaduje zaplacení částky 9.195,60 Kč sestávající se z dlužné jistiny 5.419,99 Kč a dlužného poplatku ve výši 3.775,61 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 právnická osoba převedl pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce a smluv o zápůjčce specifikované v Příloze číslo to se všemi právy s nimi spojenými. Dopisem ze dne 24.6.2019 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky.
Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena dne 12.10.2020. Žalovaná se v dané lhůtě nevyjádřila a na výzvu soudu nereagovala.
Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání v případě, že soud shledá, že dokládané skutečnosti jsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu vyhověno. Žalovaná se ve lhůtě dané soudem nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že žalovaná dle § 101 odst.4 o.s.ř. vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání
V podání ze dne 31.12.2020 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet zápůjčku především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměr a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalované (výměr podpory v mateřství a poštovních poukázek – výplata mateřské) a byly zaznamenány do zákaznické karty. Současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že má pravidelný měsíční příjem ze státní podpory v mateřství 7.600 Kč a další příjmy domácnosti 12.000 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, s ohledem na výši jejího příjmu, dalších příjmů domácnosti a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného uvedené v zákaznické kartě, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr.zákoníku).
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V listin ě označené jako zákaznická karta žalovaná uvedla své osobní údaje – má jedno dítě, je na mateřské dovolené, finanční údaje (státní podporu, další čisté příjmy domácnosti a běžné měsíční výdaje), uvedla, že nemá kreditní kartu a zápůjčku u jiné společnosti, uvedla, že nemá bankovní účet. Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované z výměru podpory (oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 4.4.2016 – rodičovský příspěvek ve výši 7.600 Kč od 6.3.2016), poukázky o výplatě mateřského příspěvku ve výši 7.600 Kč a evidenční list ke dni 10.9.2016, dle kterého činí celková částka za užívání bytu 5.660 Kč. Zákaznická karta je podepsaná žalovanou a dne 30.3.2017 zástupcem právního předchůdce žalobce.
Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum a smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že dne datum byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 6.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 4.640 Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 799 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení poplatku ve výši 1.832 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2.009 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 10.690 Kč (zápůjčka a souhrnný poplatek), které žalovaná splatí v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 237 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku zápůjčky.
Z listin y označené jako tabulka umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila ve splátkách celkem 1.167 Kč.
Právní předchůdce žalobce. oznámil žalované dopisem ze dne 24.6.2019, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce.
Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 12.3.2020 k zaplacení pohledávky.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne datum byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 6.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 4.640 Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 10.690 Kč v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 237 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzal v hotovosti celou částku zápůjčky. Žalovaná zaplatil splátky v celkové výši 1.167 Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 24.6.2019 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo (právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovanou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to z důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení žalované. Ze zákaznického listu a předložených dokladů vyplývá, že tvrzení žalované byla ověřena oznámením o přiznání podpory, poštovními poukázkami a evidenčním listem. Tak byla ověřena a doložena pouze státní podpora ve výši 7.600 Kč a částka za užívání bytu 5.660 Kč. Ze zákaznického listu nevyplývá, co činilo další příjmy domácnosti ve výši 12.000 Kč a ani, že tyto příjmy byly nějakým způsobem ověřovány a nebyly ani doloženy. Právní předchůdce žalobce se ani nepozastavil nad nepravděpodobně nízkou a nijak nedoloženou výší měsíčních výdajů žadatele ve výši 6.000 Kč, když doložené výdaje na bydlení činí 5.660 Kč (zbývající výdaje žalované pak činí 340 Kč měsíčně). Pokud je ověřený příjem ve výši 7.600 Kč a výdaje na bydlení 5.660 Kč a v prohlášení je uvedeno, že odhadované měsíční výdaje žadatele činí 6.000 Kč, je zřejmé, že žalovaná neměla finanční prostředky na splácení poskytnuté zápůjčky, kdy splátky činí 948 Kč měsíčně. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku, aniž by řádně prověřil schopnost žalované zápůjčku splatit, kdy vycházel pouze z tvrzení žalované ohledně dalších příjmů domácnosti, aniž by je relevantním způsobem ověřil. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s poplatkem splatit, kdy ohledně dalších příjmů vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování.
Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. číslo) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).
Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 6.000 Kč, kdy žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že v místě bydliště převzala v hotovosti celou částku zápůjčky. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného poplatku. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 6.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § číslo odst. 1 vydat. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 1.167 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 4.833 Kč (6.000 Kč – 1.167 Kč) a pro zbývající požadovanou částku a úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 12.10.2020. Nárok se stal splatným 13.10.2020 a žalovaná se dostala do prodlení od 14.10.2020. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 14.10.2020 v souladu s ustanovením nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp.zn. spisová značka). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 5.009,90 Kč (jistina – 4.833 Kč + 176,90 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,25% z 4.833 Kč od 14.10.2020 do 24.3.2021). Pro částku číslo byla žaloba zamítnuta (částka 4.362,60 Kč + 2.187,42 Kč kapitalizovaný úrok + 2.751,70 Kč – úrok 29% ročně z částky 5.419,99 Kč od 25.6.2019 do 24.3.2021 + 819,29 Kč – kapitalizovaný úrok z prodlení + 763,80 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5.419,99 Kč od 25.6.2019 do 24.3.2021). Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 15.717,81 Kč, žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 32%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 68%. Poměr úspěchu tedy činí 36% ve prospěch žalované. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalované náklady řízení nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání dle § 202 odst.2 o.s.ř. přípustné.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.