Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 307/2020-27

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

ulice a číslo, PSČ obec,

proti

žalované: osobní údaje žalované

trvale bytem adresa žalované,

o zaplacení 6 760 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba se ohledně zaplacení 6 760 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 6 760 Kč od 30. 5. 2018 do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se ohledně zaplacení 6 760 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 6 760 Kč od 30. 5. 2018 do zaplacení, zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku 6 760 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od 30. 5. 2018 do zaplacení z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru ze dne datum, kterou žalovaná uzavřela s žalobkyní jako věřitelem. Na základě smlouvy bylo žalobkyní poskytnuto žalované 14 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 10 780 Kč, jež představuje úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr splácet po 413 Kč týdně s tím, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy. Zároveň bylo sjednáno, že nejprve bude hrazeno na kapitalizovaný úrok a až poté na jistinu. Dále bylo ujednáno, že v případě prodlení nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná splácela nepravidelně, žalobkyně tudíž částku uhrazenou ze strany žalované ve výši 18 020 Kč vydělila týdenní splátkou 413 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení. Splatnost pohledávky žalobkyně nastala ke dni 12. 2. 2018, žalobkyně ovšem požaduje úroky z prodlení až od splatnosti sjednané ve smlouvě, tedy od 29. 5. 2018.

2. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Žalovaná při jednání soudu k věci uvedla, že částku ve výši 14 000 Kč od žalobkyně skutečně obdržela, kdy částka jí byla předána v hotovosti. Ze shora uvedené částky jí však byly ihned strženy první čtyři týdenní splátky. Při sjednávání úvěru zaměstnankyně žalobkyně požadovala po žalované předložit dohodu o provedení práce, nikoliv však výplatní pásky. Žalovaná při sjednávání úvěru uvedla, že výše její mzdy činí 3 000 až 4 000 Kč, dále uvedla, že mezi její další příjmy náleží sirotčí důchod ve výši přibližně 7 000 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení, který činí kolem 3 500 Kč. Žalovaná rovněž při sjednávání úvěru žalobkyni sdělila, že mezi její výdaje náleží nájem, jež v předmětné době činil 8 000 Kč měsíčně, dále elektřina ve výši 1 000 Kč a dále žalovaná platila pronájem garáže ve výši 500 Kč měsíčně. Žalovaná bydlela v pronajatém bytě, jehož vlastníkem bylo město. Výši nájmu žalovaná žalobkyni doložila pokladními doklady a cenu elektřiny dokládala poštovními poukázkami. Shora uvedené doklady žalobkyně požadovala za poslední tři měsíce.

3. V podání došlém soudu dne 5. 1. 2021 žalobkyně soudu sdělila, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to kontrolou v databázi Ministerstva vnitra, dále kontrolou předložených dokumentů vyplněných v evidenční kartě, kontrolou rodného čísla a občanského průkazu, dále přezkoumáním aktuálního počtu exekucí a rovněž kontrolou aktuálního stavu v insolventním rejstříku, kontrolou platební historie klienta u společnosti žalobkyně, dále vyhodnocením aktuální finanční situace dle poskytnutých podkladů a vyhodnocení příslušné lokality bydliště.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 14 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet, jak je shora uvedeno, kdy se zavázala žalobkyni uhradit celkem 24 780 Kč. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že úvěrovanou částku převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smlouvy byly rovněž informace o spotřebitelském úvěru. Z evidenční karty podepsané žalovanou stejného dne vyplynulo, že žalovaná uvedla skutečnosti o svých poměrech, kdy uvedla, že je nájemnicí a je zaměstnána jako servírka s čistým měsíčním příjmem 12 000 Kč, státní podpora činí 7 520 Kč, přídavky činí 700 Kč. Měsíční výdaje žalované činí 12 278 Kč, kdy nájem činí 4 500 Kč, telefon 700 Kč, jiné 800 Kč, dále výdaje na úvěry 1 278 Kč a jiné výdaje domácnosti 5 000 Kč. Při sjednání měly být předloženy: občanský průkaz, pracovní smlouva, výplatní pásky, výměr podpory a nájemní smlouva. Dále žalobkyně doložilau označenou jako Informace ke smlouvě číslo, z níž vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem 18 020 Kč. Dále žalobkyně doložila předžalobní upomínku adresovanou žalované, jež byla dle předloženého potvrzení dne 10. 1. 2020 odeslána.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, na jejímž základě obdržela od žalobkyně finanční prostředky v částce 14 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila celkem 18 020 Kč. Žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v evidenční kartě. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, jak je sbora uvedeno.

6. Dle , (dále jen „“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, když žalovaná sice uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržela 14 000 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr žalovaná uhradila celkem 18 020 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

13. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala. Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Žalobkyně dle soudu této povinnosti nedostála, resp. neprokázala, že by této povinnosti dostála. Žalobkyně sice dle evidenční karty po formální stránce učinila určitá zjištění, nicméně nijak nedoložila, že by tato vyplývala z objektivních podkladů, když žalovaná při soudním jednání uvedla, že žalobkyni při sjednávání úvěru výplatní pásky vůbec nedokládala, rovněž výše příjmů i výdajů tvrzených žalovanou neodpovídají výši uváděné v evidenční kartě. Nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalované uvedených údajů ohledně jejích příjmů a výdajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119)

14. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

15. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 14 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (, odst. 2 ). Pokud pak žalovaná v této souvislosti zaplatila 18 020 Kč, dlužnou částku již žalobkyni plně uhradila.

16. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu, jak co do jistiny ve výši 6 760 Kč, tak co do zákonného úroku z prodlení z částky 6 760 Kč za dobu od 30. 5. 2018 do zaplacení, zamítl (výrok I. rozsudku).

17. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšné žalované podle náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná náhradu nákladů řízení neuplatnila, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).