Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 241/2020-55

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

se sídlem adresa žalobkyně,

právně zastoupené údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

hlášen na adrese adresa žalovaného,

o zaplacení 12 378 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 3 972 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 15. 4. 2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 8 406 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 378 Kč od 1. 2. 2020 do 14. 4. 2020, a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 406 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 3 972 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 15. 4. 2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 8 406 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 378 Kč od 1. 2. 2020 do 14. 4. 2020, a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 406 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne datum, doplněnou podáním ze dne 13. 1. 2021 a 22. 2. 2021, se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 12 378 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum. Na základě žádosti o spotřebitelský úvěr žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 7 450 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný byl dle smlouvy povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činila 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činila 300 Kč. Dle smlouvy byl žalovaný povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem 1 490 Kč. Žalovaný byl dále povinen zaplatit z peněžních prostředků, které mu byly žalobkyní poskytnuty, úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě prodlení žalovaného se splácením dluhu či jeho části, byl žalovaný povinen hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Smluvní pokuta v daném případě činí 484 Kč. Žalobkyně od žalovaného obdržela celkem 3 478 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, a je tudíž od 1. 2. 2020 v prodlení. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky žalobkyní, a to dne 8. 4. 2020. Žalobkyně v podání došlém soudu dne 13. 1. 2021 zevrubně popsala, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného zejména po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, dále byla úvěruschopnost žalovaného posuzována dle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěru. Výši příjmů si žalobkyně ověřila z výplatní pásky žalovaného. Vzhledem k tomu, že skutečné výdaje lze ověřit jen obtížně, ověřovala je žalobkyně s využitím průměrných nákladů průměrného klienta, kdy tento postup potvrzuje i odborná literatura. Žalobkyně shledala, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a že žalovaný je tak schopen splácet pravidelné splátky úvěru. Dále žalobkyně ve vyjádření uvedla, že smlouva byla mezi stranami podepsána elektronicky a podrobně se ve vyjádření zabývala uzavřením předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru. Ve vyjádření zaslaném soudu dne 22. 2. 2021 žalobkyně opětovně zevrubně zopakovala žalobní tvrzení s tím, že ze strany žalovaného došlo před podáním žaloby k částečným úhradám, kdy dne 30. 8. 2019 byla uhrazena částka 1 200 Kč a dne 25. 10. 2019 došlo k zaplacení částky 2 278 Kč, celkem tedy bylo uhrazeno ze strany žalovaného 3 478 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na , (dále jen „ “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 4. 2020 a připojeného podacího archu je zřejmé, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzval k plnění dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum s výstrahou jeho soudního vymáhání, přičemž tato výzva byla žalovanému před podáním žaloby odeslána dne 8. 4. 2020. Žalobkyně rovněž předložila výpis z běžného účtu ze dne 29. 11. 2019, z něhož vyplývá, že z účtu právnická osoba byla dne datum odeslána částka 2 250 Kč na účet bankovní účet. Dále z výpisu z běžného účtu ze dne 31. 7. 2019 právnická osoba vyplývá, že dne datum byla na účet č. bankovní účet odeslána částka 5 000 Kč a dále z výpisu z účtu ze dne datum bylo zjištěno, že na shora uvedený účet byla dne datum odeslána částka 200 Kč. Žalobkyně rovněž předložila smlouvu o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum, kdy tato smlouva není žalovaným podepsána. Ze shora uvedené smlouvy vyplývá, že žalobkyně disponuje osobními údaji o žalovaném. Dále žalobkyně předložila Smlouvu o uživatelském účtu ze dne datum rovněž s absentujícím podpisem žalovaného. Z žádosti žalovaného ze dne datum o poskytnutí úvěru vyplývá, že žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 22 200 Kč, bydlí v nájmu, kdy náklady na bydlení činí 5 000 Kč, náklady na obživu 4 000 Kč a ostatní náklady činí 1 000 Kč. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc červen 2019 bylo zjištěno, že jeho čistý měsíční příjem činil 21 393 Kč. Z výpisu k revolvingovému úvěru číslo ze dne 12. 8. 2019 vystaveného na jméno žalovaného vyplývá, že celková částka k úhradě činí 1 200 Kč. Z výpisu k revolvingovému úvěru číslo ze dne 11. 9. 2019 vystaveného na jméno žalovaného vyplývá, že celková částka k úhradě činí 960 Kč. Z výpisu k revolvingovému úvěru číslo ze dne 10. 10. 2019 vystaveného na jméno žalovaného vyplývá, že celková částka k úhradě činí 2 278 Kč. Z výpisu k revolvingovému úvěru číslo ze dne 11. 11. 2019 vystaveného na jméno žalovaného vyplývá, že celková částka k úhradě činí 984 Kč. Z výpisu k revolvingovému úvěru číslo ze dne 10. 12. 2019 vystaveného na jméno žalovaného vyplývá, že celková částka k úhradě činí 2 823 Kč. Z výpisu k revolvingovému úvěru číslo ze dne 10. 2. 2020 vystaveného na jméno žalovaného vyplývá, že celková částka k úhradě činí 7 475 Kč. Z výpisu k revolvingovému úvěru číslo ze dne 10. 3. 2020 vystaveného na jméno žalovaného vyplývá, že celková částka k úhradě činí 9 951 Kč. Žalobkyně rovněž soudu předložila kopii občanského průkazu žalovaného.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobkyní úvěrovou smlouvu, jak je shora specifikována, na jejím základě obdržel žalovaný na bankovní účet od žalobkyně celkem 7 450 Kč. Žalobkyni se zavázal vrátit předmět úvěru ve splátkách, jak je shora uvedeno, přičemž žalovaný uhradil pouze částku v celkové výši 3 478 Kč. Žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného řádně úvěr splácet vycházela z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, dále z doložené výplatní pásky a dále provedla šetření v dostupných registrech. Ze strany žalobkyně bylo žalovanému zaslána předžalobní výzva.

6. Dle , , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Dle se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

12. Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo (dle ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel celkem 7 450 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

16. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Této argumentaci však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, doložení jedné výplatní pásky žalovaného), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalovaného, a to pouze jednou doloženou výplatní páskou, aniž by jakkoliv hodnotila komplexnější příjem žalovaného za delší období. Dále žalobkyně zcela pominula výdajovou položku, když vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným, že bydlí v nájmu, kdy náklady na bydlení činí 5 000 Kč, náklady na obživu 4 000 Kč a ostatní náklady 1 000 Kč. Žalobkyně rovněž opomněla opatřit si od žalovaného výpisy z bankovního účtu žalovaného za několik měsíců nazpět, což by jí nepochybně poskytlo věrohodný podklad pro úvahy o majetkových poměrech žalovaného a jeho měsíční bilanci příjmů a výdajů. Z výše uvedeného nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti výdajů uváděných žalovaným. Žalobkyně se nepozastavila nad zcela nízkou a nijak nedoloženou výší nákladů na bydlení, kdy žalobkyně tyto okolnosti blíže nezkoumala, nezjišťovala a spokojila se se zcela nevěrohodnými a nepravděpodobnými údaji poskytnutými žalovaným. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119).

17. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

18. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 7 450 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Co se týče počátku běhu úroků z prodlení, nebylo v řízení prokázáno, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění, za takovou výzvu je tedy třeba považovat až předžalobní výzvu, která byla žalovanému odeslána dne 8. 4. 2020. Tuto je tak dle třeba považovat za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 13. 4. 2020. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, octl se ode dne následujícího (15. 4. 2020) v prodlení ( ). Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 3 972 Kč, a to po zohlednění platby ze strany žalovaného v částce 3 478 Kč (7 450 – 3 478 = 3 972), s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.

19. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 3 972 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 4 323,49 Kč (31,5 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 8 406 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 9 400,82 Kč (68,5 %). Žalovaný by tak měl právo na poměrnou náhradu nákladů řízení (37 %). Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.